"Není pro mě podstatné, že hraji níž. Důležité je, že mohu vůbec chytat," tvrdí brnakář Luboš Přibyl. Hlavní rozdíl mezi první a třetí ligou je podle něj ve schopnosti řešit rychle a technicky ožehavé situace. "Tady se víc bojuje, problémy odstraní hráči důrazem a tvrdostí. Vše je pomalejší," referuje.
Není tolik pod tlakem. Opustil centrum pozornosti. Zatímco první liga je takřka každý den propírána ve všech médiích, na nižší soutěže se dostane jednou za čas, často jen formou výsledků. Zato má klid. "Tlak jsem se sice snažil ignorovat i v Brně, ale nešlo to. Tady jsem v pohodě," libuje si.
Nemá ambice. Už samotným odchodem z ligového mužstva dal najevo, že pro něj není prvořadé se bít na vysoké úrovni. "Chci hlavně chytat, baví mě to," vysvětluje. Už se nehoní za vavříny, nepočítá vychytané nuly.
V Chrudimi mu ubylo dřiny. Trénuje se tam jen čtyřikrát týdně, v Brně to bylo o jeden až dva tréninky víc. "A intenzita není tak velká," dodává Přibyl. Post jedničky drží pevně. Oproti dřívějšku má jistotu, že nastoupí. V Chrudimi nemá konkurenci, je jasnou jedničkou. "Po tom jsem toužil," vyznal se.
V Brně se jeho pozice otřásala, v hierarchii spadl až na třetí místo. Do branky měl daleko, přednost dostali mladí a perspektivní gólmani Belic s Brezovanem.
Sleduje ho pár set lidí. Byť na zápasy Brna nechodí poslední dobou vysoké návštěvy, pořád je to několikanásobně víc než v Chrudimi.
Úvodní duel jara proti béčku Teplic sledovalo přes pět stovek diváků, a to byl zápas považován za hit. Nemusí cestovat. Jedna z hlavních výhod přestupu. Do Chrudimi to má z Pardubic, kde bydlí, jen kousek.
"To mě těší. Pardubice jsou můj domov, nechtěl jsem je nikdy opustit, proto jsem do Brna dojížděl. Bylo to únavné." Je šťastný? "Celkem ano. Ale já byl vždycky," tvrdí. Ve svém věku si však cení především klidu, který se okolo jeho osoby rozhostil. "Dá se proto říct, že se mám lépe než dřív."
