Ještě jedna operace a po ní už to půjde. Určitě. Fotbalový obránce Zdeněk Šmejkal se v posledních třech letech podobnými slovy uklidňoval mnohokrát. "A stejně jsem pak vždycky skončil na stejném místě," nevzpomíná Šmejkal v dobrém na putování po operačních sálech.
Od léta 2011 podstoupil pět zákroků. Vždy kvůli levému koleni. Koleni, které mu zhatilo nadějně se vyvíjející kariéru. "S profesionálním fotbalem je asi konec," mrzí ho.
Šmejkalovu osobní fotbalovou tragédii nezpůsobil jeden konkrétní zákrok. Zdravotní problémy se na něj postupně nabalovaly. "Začalo to výrůstkem. Pak jsem měl problémy s meniskem, a když jsem měl jet na Euro jedenadvacítek, přetrhnul jsem si křížový vaz a poškodil si chrupavku," vzpomíná na zlomový okamžik.
Trenér "lvíčat" Jakub Dovalil ho ještě zařadil do širší nominace na mistrovství Evropy v Dánsku, ale v letadle už tehdejší obránce ostravského Baníku chyběl.
"Zranění přišlo v nejhorší možnou chvíli. Tenkrát se mi dařilo a jedenadvacítky mohly být mým vrcholem kariéry. Třeba bych naskočil do nějakého zápasu, ukázal se... Kdo ví, kam by mě ten turnaj posunul," zamýšlí se.
Našlápnuto měl vážně skvěle. Ligu hrával stabilně už od devatenácti, v Plzni zažil i první měsíce éry Pavla Vrby. Ligu hrával také v Příbrami a Ostravě, odkud se v předminulém létě vrátil k Litavce, ale koleno už ho na prvoligové hřiště nepustilo.
Až dnes (začátek ve 20.15 hodin), kdy se s ním Příbram oficiálně rozloučí před zápasem se Spartou. I v tom se ukrývá kus symboliky: Šmejkal je totiž sparťanským odchovancem. "Byl jsem tam od devíti let do osmnácti," vzpomíná rodák z Českého Brodu.
Právě tam nyní Šmejkal zkouší, jestli koleno snese alespoň částečnou zátěž. Doma nastoupil na poločas divizní generálky i prvního jarního kola. "Trénujeme dvakrát až třikrát týdně a zatím to jde. Rozcvičení je pro mě těžší, ale pak už na koleno nemyslím. Horší to bývá po zápase, mám to nateklé," přiznává.
Nehrozí, že mu soutěž s pověstí divočiny zdravotně ještě přitíží? "Nikdy jsem neuhýbal ze soubojů, takže to nedělám ani teď. Ale souhlasím, že v zápasech rozhoduje většinou nasazení a bojovnost," přikyvuje.
Divizi kombinuje s prací ve firmě zabývající se tiskárnami a přemýšlí o nové formě setrvání u fotbalu.
"Rád bych se vrhnul na dráhu rozhodčího. Registračku mám, už před dvěma lety jsem občas chodil pískat na Kolínsku ty nejnižší soutěže. Baví mě to a je to možnost, jak zůstat u fotbalu, který miluju," vysvětluje.
Vrátí se přece jen ještě do ligy?
