Od legendární jízdy uplynulo 50 let. Pavlíček jel s Pacákem, usazeným na speciálním duralovém trakaři, na derby Sparta - Slavia.
Trasa měřila 145 kilometrů a v autě by se dala zvládnout za dvě hodiny. V roce 1965 trvala trakařová jízda týden a „nasáčkovala“ do ulic statisíce lidí. Psalo se o ní i v New Yorku.
„Jsem šťastná, že Antonín Pavlíček byl můj strejda. Teď už fanoušci nic takového nedokážou. Nanejvýš se pobijí někde na louce nebo ničí stadiony,“ říká Libuše Kučerová, sparťanka jako její slavný předek.
Trakařovou jízdu zažila jako třináctiletá žába: „Strejda byl obrovský srdcař, pravý sparťan. Už v Turnově se mu na chodidlech udělaly puchýře a zdravotníci mu radili, ať to vzdá. On ale prohlásil: Když jsem řekl, že ho do Prahy dovezu, tak ho tam dovezu.“
Bantamové kolečko na míru
Po týdnu strastiplného lopocení s těžkým nákladem splnil Pavlíček, oč se s Pacákem v květnu 1965 vsadili. Seděli tehdy s přáteli v restauraci Kufr na vlakovém nádraží ve Smržovce.
Slavia po ostudném sestupu do druhé ligy bojovala o návrat do nejvyšší soutěže a na vedoucí Plzeň ztrácela několik bodů.
Sparťané a slávisté se hecovali a Pavlíček poznamenal, že když se Slavia do první ligy vrátí, odveze Pacáka na derby. Na trakaři.
Pacák šel do souboje se stejnou vážností a stejným rizikem. Pokud by jeho Slavia ve druhé lize zůstala, kodrcal by se do Prahy s Pavlíčkem na mnohem méně významné utkání Slavia - Jablonec.
„Ještě v noci šli chlapi z hospody vzbudit smržovského notáře a sepsali o sázce smlouvu,“ tvrdí Kučerová. Slavia udělala Pacákovi radost a vrátila se mezi elitu.
Zatímco Pavlíček mohl přemýšlet o úmorné roli rikši, kamarád Pacák si připadal jak mahárádža. Jen místo na slonovi se chystal uvelebit na trakaři. Nešlo o trakař ledasjaký. Pavlíček pracoval v tanvaldském podniku Totex a kolegové mu vymysleli lehký duralový stroj s bantamovým kolečkem.
Továrna zaměstnávala i sedláře Jiřího Líbala, jenž vyrobil zvláštní popruhy, díky nimž se Pavlíček tolik nenadřel.
Je libo Kvašňákovy ledvinky?
O internetu se nikomu ani nesnilo, přesto se zpráva o podivuhodné sázce šířila bleskem nejen po Smržovce, Jablonecku či Československu. Referovalo se o ní v Londýně, Paříži a Bělehradě.
„Pamatuju, jak hodně se o tom psalo,“ říká Vladimír Táborský, bývalý reprezentant, který tehdy jako 21letý za Spartu hrál. A trakařovou jízdu zažil: „Podobné hecování mezi sparťany a slávisty bývalo před derby běžné. Vzpomínám si třeba na jídelníčky, které nabízely Kvašňákovy ledvinky na pepři nebo Táborský a la bažant. V současné době se úsměvné pošťuchování mezi sparťany a slávisty bohužel vytratilo. Je smutné, když se skanduje Smrt Spartě, Smrt Slavii nebo Jude Slavie.“
Trakařová jízda odstartovala ve Smržovce poslední srpnovou sobotu. „Na náměstí se s Pavlíčkem a Pacákem loučilo deset tisíc lidí,“ uvádí Inka Urbanová, spoluautorka expozice ve smržovském muzeu, kde cestu na derby připomínají Líbalovy popruhy od trakaře. „Linkový autobus z Jablonce do Harrachova nabral kvůli zacpané silnici půlhodinové zpoždění.“
Trakař měl brzdu i klakson
Pavlíčka čekalo na trase Smržovka - Železný Brod - Turnov - Mladá Boleslav - Stará Boleslav - Kbely - Praha nejen brutální stoupání na strahovský stadion. V cestě mu stály dva vražedné kopce hned na začátku. První z Plavů do Držkova a druhý z Malé Skály směrem k Turnovu.
Trakař se pyšnil mimořádným příslušenstvím. V továrně ho vybavili brzdou, klaksonem, směrovkami, odrazovými skly, lékárničkou a nářadím na případnou opravu.
Pavlíček s Pacákem naštěstí nebyli na sedmietapové martyrium sami, doprovázeli je přátelé a patronát nad trakařovou jízdou převzal sáňkařský oddíl Spartak Smržovka. Expedice na derby měla kuchaře i doprovodný čtyřkolák, naložený nezbytnými proprietami. Mezi nimi stany, jeden ve sparťanských barvách, druhý ve slávistických.
Sparťan Pavlíček veze slávistu Pacáka ze Smržovky až do Prahy. Historický snímek ukazuje Libuše Kučerová, Pavlíčkova neteř.
Jeďte po osmé. Ať nejsou zácpy
V doprovodné skupině pochodoval i František Dlask. Jeho syn Mirek si pamatuje, že tatínek měl v Kbelích prošoupané boty a autem mu tam dopravil nové. Čtyřkolák táhli kuchař Květouš Svatý a holič Josef Šturma, jenž Pavlíčka během cesty masíroval. Čtyřkolák zakrývala plachta, sešitá ze sparťanské a slávistické vlajky.
K silnicím a ulicím přilákala trakařová jízda tolik obyvatel, že policejní velitel v Mladé Boleslavi požádal Pavlíčka s Pacákem, ať město opustí až po osmé ráno. Obával se, že časně ráno by shluk lidí v ulicích zabránil zaměstnancům továren nastoupit do práce.
Komunistickým mocipánům trakařová jízda vadila, poněvadž dostala do ulic více lidí než 1. máj. Bránili novinovým reportážím a hrdinům ze Smržovky zakázali jet Sokolovskou třídou. „Měli strach, že by dělníci opustili továrny a šli by vítat Pavlíčka s Pacákem,“ říká Urbanová.
Přes Prahu doprovázelo trakař osm příslušníků Veřejné bezpečnosti na motorkách - a povolili jen dlouhou objížďku přes Libeň a Holešovice, což přidalo do Pavlíčkových nohou kilometry navíc.
Anabáze se dočkala zaslouženého ocenění. Při přestávce derby pánové ze Smržovky objeli strahovské hřiště a aplaudovalo jim 50 tisíc diváků. „Byla to obrovská sláva,“ pamatuje 69letý Jaroslav Mrázek, sparťanský fanoušek z Litoměřicka.
Kam zmizel trakař? Nikdo neví
Bájný trakař byl dlouho vystavený v restauraci Slavia ve Smržovce. Jenže zmizel bůhvíkam.
„Můj strejda a pan Pacák zanechali krásný odkaz pro dnešní fanoušky. Odkaz velkých fotbalových rivalů, kteří zůstali kamarády a postavili celou republiku na nohy,“ říká Kučerová.
Koneckonců i derby na Strahově skončilo výsledkem 2:2.
Při jízdě prodávali pořadatelé pohlednice a odznaky. Po odečtení nákladů jim zůstalo 32 tisíc korun, za což se dalo koupit slušné auto. Pavlíček a Pacák si nevzali nic, pouze jablonecký podnik Javoz jim jako dar nechal sparťanský a slávistický stan.
Peníze z trakařové jízdy obdržela slovenská obec Obid, zpustošená povodní, a sáňkaři ze Smržovky je použili na výstavbu nové závodní dráhy.
25. září 2015 |
