"Před každou sezonou, kdy se dělají nové plakáty, to k tomu zkrátka patří," říká Verbíř, který se během klubového focení neudržel a postavil se za fotoaparát.
Nejhlasitěji se po dobu populárního aktu projevoval zkušený gólman Tomáš Poštulka, na jehož povel se fotilo, o největší lumpárny se pak staral Michal Doležal.
Nejprve si pod tričko strčil míč. "Někdo před focením řekl, že ještě nemáme balóny, tak když je přinesli, dal jsem si ho pod dres a zeptal se, jestli je to tak správně," směje se univerzální fotbalista. "V každém klubu se to zpestří srandičkami," říká Verbíř. "Děláme si z toho legraci," přiznal jeho velký kamarád Doležal.
Předem je stanovený plán, kde má kdo z hráčů a funkcionářů stát a sedět. Na focení týmu je vyčleněno deset patnáct minut.
"Když za nás hrál ještě Pavel Horváth, vždycky pronesl nějakou hlášku, které se začalo dvacet lidí smát a mohli jsme začínat znovu," líčí Verbíř humornou příhodu.
Fotografování se prý kvůli neustálým výbuchům smíchu protáhlo až k půlhodině. "Je sice hezké, že se při focení smějeme, ale také je důležité, abychom vypadali i trochu normálně," ušklíbl se Doležal. Co na to trenéři? "Ti si přejí, aby to bylo co nejrychleji za námi, protože se fotí většinou mezi tréninky," pronesl Verbíř.
Doležal vzpomíná: "Vím, že trenér Straka jednou fotografy popoháněl, aby dělali, že už musíme začít trénovat. Jinak byl vždy v pohodě, stejně jako teď Mareček." Vrcholem akce bylo, když při jednotlivém focení před zraky fotoreportérů Jiří Sabou stáhl Doležalovi trenýrky "Překvapil mě, ale naštěstí nebylo nic vidět. Ještě, že máme dlouhé dresy," culil se Doležal.
Focení portrétů má radši. "Je to lepší. Jeden z nás tam stojí, deset lidí je okolo a snaží se ho rozesmát. Povídají se známé historky, o nichž víme, že druhého určitě rozesmějí."
 FOTOGRAF. Pavel Verbíř zkontroloval mužstvo. |
