Vůbec prvním Čechem v Itálii byl Čestmír Vycpálek. Ze Slavie odešel v roce 1946 rovnou do slavného Juventusu, pak pomáhal k postupu do nejvyšší soutěže Palermu. V Itálii se usadil, později Juventus i úspěšně trénoval a zkušenosti předával synovci Zdeňku Zemanovi, ze kterého se stal uznávaný trenér.
V poválečných časech se v italské nejvyšší soutěži mihl i Josef Kaiml, rodák z Lidic, který emigroval v roce 1949, v Serii A odehrál 9 zápasů za Triestinu a následně pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa.
Pak následovala dlouhá pauza, až do roku 1989 se žádný Čech v italské lize neobjevil. Novou éru začal až Luboš Kubík, který se do Fiorentiny dostal krátce před sametovou revolucí a v Toskánsku prožil dvě sezony.
Pád režimu otevřel cestu i ostatním. Pět gólů na mistrovství světa v roce 1990 vystřelilo do Janova sparťanského útočníka Tomáše Skuhravého, který získal v Itálii přezdívku Bomber a fanoušci ho milovali. Když se o pět let později přesunul do Sportingu Lisabon, zůstala liga bez Čechů. Ale ne nadlouho.
V létě 1996, krátce po stříbrném anglickém Euru, dorazil do Říma Pavel Nedvěd, nová posila Lazia. Kdo tehdy mohl tušit, že se z něj stane legenda? Že s týmem z hlavního města oslaví titul a pak potáhne k dalším trofejím Juventus? V Itálii je pro fanoušky nesmrtelný, díky píli a dřině se probil až k vítězství v anketě Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Nedvěd udělal Česku tak dobré jméno, že do Itálie začali proudit další hráči. Jako první překvapivě záložník Václav Koloušek z tehdy druholigové Dukly. Spekulovalo se o tom, že ho koupí AS Řím, nakonec odešel „jen“ do Salernitany, se kterou hned postoupil ze druhé ligy a zahrál si Serii A.
V další vlně následovali stoper Tomáš Řepka, který tři roky válel za Fiorentinu, brankář Pavel Srníček, jenž posílil Brescii nebo Karel Poborský - ten si chvíli v Laziu zahrál právě s kamarádem Nedvědem. Na jihu v Reggiu di Calabria prožil první zahraniční angažmá obránce Martin Jiránek.
Itálie změnila život i Marku Jankulovskému, záložníkovi, který v roce 2000 vyrazil z Ostravy zkusit štěstí do Neapole. Po těžkých začátcích se prosadil, odešel do Udine a poté do AC Milán, se kterým vyhrál i Ligu mistrů.
Zdaleka ne všichni prorazili tak, jako on. V Udine se v jednu chvíli potkal třeba se záložníkem Pavlem Grznárem, kterého si klub vyhlédl v druholigové Plzni. Ale v Itálii vůbec nehrál a po roce byl zpátky v Česku.
Jen o trochu lépe se vedlo Mariu Ličkovi, který před dvanácti lety čtyřikrát nastoupil za Livorno. Stejný počet startů si připsal David Limberský v dresu Modeny a brankář Martin Lejsal, který tři roky zkoušel štěstí v Reggině.
Mnohem výrazněji se do paměti italských fanoušků zapsal Tomáš Ujfaluši - čtyři roky velel obraně Fiorentiny. V Udine, kde se protočilo nejvíc českých hráčů, hráli v letech 2006-08 dva Tomášové, Sivok a Zápotočný, ale víc se oběma dařilo až v Turecku, kam z Itálie časem odešli. Rok a půl strávil v Laziu další obránce David Rozehnal.
Samostatnou kapitolou byl útočník Jaroslav Šedivec. Jako téměř neznámého mládežnického reprezentanta jej z Plzně vykoupil Juventus, ale za něj nikdy nenastoupil. Na start v Serii A čekal marně, zato ve druhé nejvyšší soutěži odehrál 220 zápasů. V Itálii se mu zalíbilo, brzy si zvykl a na jihu se usadil. Dodnes nastupuje v nižších soutěžích.
Na vysněné angažmá v Juventusu dosáhl v roce 2007 Zdeněk Grygera, v Turíně patřil čtyři roky k oporám a zahrál si s krajanem Nedvědem. Až po třicítce se do Itálie dostal záložník Lukáš Jarolím, který ze Slavie zamířil do zachraňující se Sieny a vydržel tři roky.
Zajímavě se vyvinulo angažmá útočníka Libora Kozáka v Laziu Řím - v italské lize moc branek nenastřílel, zato se mu skvěle dařilo v Evropské lize, kde byl v sezoně 2012/13 nejlepším střelcem.
Už dlouho nebyl žádný český hráč v italském klubu tahounem. Solidní sezonu v Catanii odehrál Jaroslav Plašil, jen epizodní bylo naopak působení Ondřeje Čelůstky v Palermu, Daniela Pudila v Ceseně, Josefa Hušbauera v Cagliari...
Podle představ se neprosadili ani Matěj Vydra v Udine nebo Kamil Vacek v Chievu. A útočník Michael Rabušic dokonce ve Veroně nedal ani gól.
Někteří na svou šanci marně čekali v primaveře, jak se v Itálii říká juniorskému týmu. Startu v Serii A se v dresu Fiorentiny nikdy nedočkali Ondřej Mazuch a Jan Hable, který nedávno v sedmadvaceti ukončil kariéru. Za Parmu si nikdy nezachytal brankář Radek Petr, v Interu Milán se neprosadili stoper Marek Kysela a záložník Milan Jirásek.
Dobře našlápnuto má teď Roman Macek, který nedávno podepsal novou smlouvu s Juventusem a už nějakou dobu trénuje s áčkem. Na lavičku AC Milán se v minulé sezoně probojoval stoper Stefan Simič, v podobné pozici je v Udine záložník Jakub Jankto, který strávil poslední ročník na hostování v Ascoli.
Ladislav Krejčí je v jiné roli. Přichází do Boloni v ideálním věku, s dostatkem zkušeností z evropských pohárů i z reprezentace. Když se dobře adaptuje, třeba italským fanouškům připomene Nedvěda nejen blonďatými vlasy.
Ale práce má před sebou dost.