USA: Nový Pelé si počká
Freddy Adu si musí čtyři roky počkat. Nový Pelé, který ovládl mistrovství světa už v sedmnácti letech, z něho nebude. „Je to ještě dítě. Ale jeho čas přijde,“ vysvětloval trenér Bruce Arena, proč zázračného chlapce vynechal, když sestavoval výběr USA.
Hubený Adu patří mezi největší talenty světového fotbalu, díky reklamním smlouvám už je dávno milionářem, jenže Spojené státy vsadily na zkušenost.
Troufalý teenager, kolem kterého se točí média, by mohl být na obtíž. Sešlo tak z pikantního souboje, protože Adu se narodil v Ghaně, se kterou se Američané střetnou ve skupině.
Prvním soupeřem však bude Česko. „Jestli nám na něčem opravdu záleží, tak na úvodním utkání,“ tvrdí trenér Arena, který tým převzal v roce 1998. Už jednou si Američané světovou premiéru proti Čechům vyzkoušeli; vlastně před šestnácti lety to ještě byli Čechoslováci. Američané na ten pětigólový výprask z Florencie od Skuhravého a spol. neradi vzpomínají.
Od té doby se leccos změnilo. Zatímco samostatné Česko se marně pokoušelo proplout kvalifikací, Američané nechyběli ani jednou. Jsou čím dál lepší, zkušenější a nebezpečnější. Bojovníci, kteří se naučili disciplíně. „Mají můj respekt. Hrají výborně,“ chválil nejslavnější český hráč Pavel Nedvěd.
Před čtyřmi lety chybělo málo a Spojené státy postoupily přes Německo do semifinále, teď hráči touží po podobném úspěchu. „Sice nejsme Brazílie, ale můžeme se měřit s každým,“ tvrdí trenér Arena.
Landon Donovan: Playboy ve vedlejší roli
S půvabnou snoubenkou, herečkou Biankou Kajlich, žije ve slunné Kalifornii na Manhattan Beach a patří mezi sportovní smetánku. Jenže na nejlepší Američany zdaleka nemá. Ani přiblížit se jim nemůže, protože je fotbalista.
Sympaťák Landon Timothy Donovan, i kdyby Spojený státům americkým vystřílel v Německu světový titul, se nikdy nevyrovná elitním hokejistům, baseballistům nebo basketbalistům. O svalovcích z amerického fotbalu ani nemluvě.
|
|
USA„Amerika už je taková. Má svoje hrdiny. Buďme rádi, že soccer může vůbec dýchat,“ bere Donovan svou vedlejší roli pokorně.
V Bayernu Leverkusen se syn kanadského otce a americké matky neprosadil ani po dvou pokusech, v Major League Soccer je už dlouho hvězdou z největších. V roce 2003 ho dokonce vyhlásili nejlepším sportovcem USA.
Na posledním mistrovství světa patřil mezi objevy, drobný ofenzivní záložník rozvracel nápaditými výpady obrany soupeřů a vstřelil dva góly. Na jeho internetové stránce se dozvíte, že má 86 skalních fanoušků (nebo spíš fanynek) v USA, tři v Polsku, dva v Mexiku, Anglii nebo Dánsku a jednoho třeba v Indonésii.
Říkají mu Šelma, je mu čtyřiadvacet, hraje za Los Angeles Galaxy a na šampionátu v Německu by měl patřit mezi tahouny.
„Nechci se nechat zbytečně stresovat. Jsem zkušenější, snad i lepší, ale pořád jsem se přijel hlavně pobavit,“ vyhlásil před turnajem.
Ghana: Brazilci z AfrikyČerné hvězdy, přezdívá je fotbalový svět. Brazilci z Afriky, říká o nich Pavel Nedvěd. Ghana. Jak trefné. Mají techniku Brazilců, rádi se mazlí s míčem, jsou šikovní, výbušní a temperamentní. Zároveň občas propadnou z taktiky, jsou příliš nespoutaní a hákliví. Když prohrávají, ztrácejí koncentraci. „Nevyzpytatelná a tajemná Afrika. Může zazářit i vyhořet,“ říká Ratomir Dujkovič, srbský kouč Ghany. Celá země je u vytržení, mluví jen o mistrovství světa. Bývalá anglická kolonie z Guinejského zálivu sice už čtyřikrát vyhrála kontinentální mistrovství, ale na světový šampionát jede poprvé. „Jsme outsideři odsouzení k smrti. Ale uděláme to nejlepší, co umíme, a třeba se nám podaří postoupit,“ říká Dujkovič. Bývalý brankář Jugoslávie má nápaditý výběr fotbalistů. Obránce Kuffour, který nejslavnější éru zažil v Bayernu Mnichov, se s trenérem zprvu hádal, ale teď patří mezi lídry. Záložník Appiah bojoval s Nedvědem o místo v sestavě Juventusu. „My si nehrajeme na hvězdy a ostatní. Kdo nepochopí, že fotbal je týmová hra, má padáka,“ říkal mi trenér Dujkovič měsíc a půl před šampionátem. Seděl v sídle ghanské federace, oprýskané staré budově schované za univerzitou žurnalistiky v Akkře. Mluvil pokorně, přesto bylo z každé věty cítit: Pozor, Ghana bude zlobit! Essien: Bizon Michael
„Tady žil. Tady chodil do školy. Tady to všechno začalo,“ ukazoval mi nadšeně Atuquaye Mumuni, čtrnáctiletý chlapec u policejní stanice Nima v metropoli Akkra. Věřil jsem mu, jenže v dalším týdnu totéž říkala ještě spousta dalších lidí z úplně jiných částí města. Z Essiena se stala legenda, o které Ghaňané vyprávějí smyšlené příběhy. A to nebylo prudkému záložníkovi ještě ani čtyřiadvacet. Poprvé se představil evropským skautům v roce 1999 na mistrovství světa sedmnáctiletých na Novém Zélandu. Loni už za něj ruský boháč Roman Abramovič z londýnského klubu Chelsea zaplatil do francouzského Lyonu přes miliardu korun. Essienův otec James hrával fotbal špičkově, ale syna a čtyři dcery brzy opustil. Když maminka Aba vypravovala malého Michaela do Evropy, týden proplakala. Nemusela. Hned na zkouškách v korsické Bastii se trenér Antonetti nestačil divit: „Za pár minut jsem poznal, že z Essiena vyroste excelentní hráč.“ Říkají mu Bizon, protože je ostrý, tvrdý a neústupný. Někdy až bezohledný, což pocítilo už mnoho soupeřů. Může hrát v obraně, ale platnější bývá v záložní řadě. Je prakticky neunavitelný. Když ostatní fyzicky odpadávají, on ještě přidá. Však uvidíte, až ve druhém zápase ve skupině vyběhne proti Česku. |
Ghana
I kmeny na severu země, kde v dřevěných chýších nikdo nikdy nespatřil televizi, znají tu pohádku, jak chudý Michael k bohatství a slávě přišel. Přes dvacet milionů lidí se mu klaní, protože fotbal znamená pro Ghanu totéž co náboženství. Fotbal je prostě všechno. A Michael Essien je ten nejlepší.|
|
ItálieItálie: Forza, Italia!
Patnáctkrát už hrála na mistrovství světa, na jediném chyběla a třikrát triumfovala. Squadra azzurra. Itálie.
Sebevědomí hezouni s havraními vlasy prověří národní tým v posledním zápase skupiny. „O síle Itálie se nemusíme bavit, je to jeden z favoritů turnaje,“ tvrdil veterán Karel Poborský ještě před třemi týdny. Jenže mezitím v Itálii vypuknul obrovský skandál, který může rozhodit i pyšné hvězdy.
Brankář Buffon je podezřelý z nekalého sázení, trenér Marcello Lippi musel k soudu jako svědek. Dokonce čelil tlakům, aby rezignoval. Když šéfové Juventusu prokazatelně ovlivňovali výběr rozhodčích, byl v klubu trenérem. Deník Gazzetta dello Sport napsal: „Lippi na mistrovství světa znamená riziko.“
Muž s vizáží herce Paula Newmana zůstal, ale jarní idylka je v prachu. Ještě v březnu si Lippi pochvaloval, jak všechno šlape: „Být trenérem Itálie je pohádka. Je mi ctí vést báječný tým, který se zlepšuje, je pracovitý, má touhu a nadšení.“
Když squadra azzurra rozprášila v přípravě Němce 4:1, začala chystat velkolepé plány. Předčasně. Dnes se zvedá z bahna. Třetina obyvatel země si myslí, že z aféry kolem ovlivňování rozhodčích a nelegálních sázek se bude italský fotbal vzpamatovávat několik let.
Reprezentace přitom potřebuje úspěch. Minule se nedostala přes osmifinále, na posledním mistrovství Evropy vyhořela ve skupině. Temperamentní fanoušci sice dál křičí „Forza, Italia“, ale už to nezní tak přesvědčivě.
Luca Toni: Bum bum Toni
Téměř půlstoletí – přesně 47 let – trvalo, než v italské lize překonal střelec magickou hranici 30 gólů za sezonu. Není se co divit. Itálie je plná spolehlivých obránců, defenziva je nade vše.
Až Luca Toni prolomil zakletou bariéru. „Právě Toni je v mých očích největší hvězda Itálie,“ říká reprezentační brankář Petr Čech.
Bum bum Toni. Ve fialovém dresu Fiorentiny nasázel během poslední sezony 31 gólů. K tomu ještě neproměnil tři penalty. „Zažil jsem neuvěřitelný rok. Jako ve snu,“ prohlásil.
Luca Toni vyzrál v nebezpečného šutéra. Pokud by se Česko mělo někoho na šampionátu bát, tak devětadvacetiletého rodáka z městečka Pavullo nel Frignano od Modeny.
Když před dvěma lety nastřílel třicet gólů za Palermo ve druhé lize, měla to být náhoda. Omyl.
I mezi italské hvězdy vletěl do kometa. „Je to střelec od boha,“ chválí obránce Tomáš Ujfaluši, který s Tonim hraje ve Fiorentině.
Toni je sice robustní a vysoký, ale když rozkmitá nohy, bývá k nezastavení. Střílí pravačkou i levačkou, je to výborný hlavičkář, k tomu si parádně vybírá místo v pokutovém území, což je pro střelce obzvlášť důležité.
A Čechům slibuje, že je při vzájemném utkání potupí.
„Pořád vyhrožoval, že nám nastřílí dva góly, že mě ztrapní. Ale já mu říkal: S náma si ani nebrnkneš, frajere,“ usmívá se Ujfaluši.
Magazín Fotbal DNES vychází ve středu 7.6. v deníku MF DNES
 Skupina E: Česko, USA, Ghana a Itálie (zprava) |
