Třicátníci, kteří právě před rokem zazářili na mistrovství Evropy v Portugalsku a získali bronz, dýchají pro svou velkou životní šanci. A s nimi mladíci Rosický, Baroš nebo Čech.
Brazilec: Pozor na ty Čechy
V českém národním mužstvu se skrývá velká síla, udivuje především nápaditou útočnou hrou, žádný jiný evropský tým nedal v kvalifikaci tolik gólů. I trenér brazilské reprezentace Carlos Alberto Parreira si toho všiml. Tvrdí, že Česko může být jedním z překvapení mistrovství světa.
"Absolutním favoritem jsme my, ale báječní budou domácí Němci, věřím Nizozemcům a také Česko bude mít silný tým,“ řekl Parreira.
"To se hezky poslouchá, ale nejdřív musíme úspěšně doklepat kvalifikaci. Když to dokážeme, první krok bude splněn,“ říká útočník Jan Koller, od letoška nejlepší střelec reprezentační historie.
|
Co rozhoduje o pořadí 1. body ze vzájemných zápasů |
Osm zápasů - sedm vítězství
Kvalifikaci rozjel tým velmi nadějně, z osmi zápasů ztratil pouze tři body za porážku v Nizozemsku, všechno ostatní vyhrál. V tabulce se pak drží těsně za Nizozemci. A před sebou má napínavý finiš - čtyři závěrečné zápasy. Pokud je všechny vyhraje, je hodně pravděpodobné, že na šampionát postoupí. Buď jako vítěz skupiny, nebo jako jeden ze dvou šťastlivců z druhého místa.
"Nejprve zkusíme být první. Až když to nevyjde, rádi bychom naše výsledky zhodnotili jinak,“ řekl trenér Karel Brückner.
Hrozí i ošidná baráž, kterou Češi nezvládli před čtyřmi lety proti Belgii. "Chci se jí za každou cenu vyhnout,“ uvedl záložník Tomáš Rosický.
|
Boj o 2. místo Pokud se Češi udrží na vítězné vlně a skončí druzí za Nizozemskem, může jim to stačit k přímému postupu na šampionát. V tuto chvíli jsou nejvážnějšími soupeři na získání "divoké karty" týmy ze 6. skupiny (Polsko či Anglie) a 8. skupiny (Chorvatsko či Švédsko). Jejich případné ztráty zajímají české fanoušky nejvíc. Česko dosud ztratilo pouhé 3 body, Angličané 2, švédové také 3. V tuto chvíli by Česko muselo do ošidné baráže, protože Švédsko má lepší skóre. Ostatní týmy na stříbrných pozicích mají výraznější ztráty. Kolik bodů ztratily týmy na 2. místě |
Musela by nastat fotbalová apokalypsa, aby národní tým vypadl z boje o šampionát. Zatím to vypadá jasně: přímo postoupí buď Česko, nebo Nizozemsko. Zbytek soupeřů už má výrazný odstup.
"Máme sílu, sebevědomí a zkušenosti, abychom na šampionát postoupili. Tu šanci nesmíme promarnit,“ burcuje obránce Marek Jankulovski, který v létě přestoupil z Udine do slavného AC Milán.
Podzimní vrchol. Jaký bude?
Po srpnové přípravě ve Švédsku přijde klíčová bitva v Rumunsku (3. září). A po relativně snazší Arménii (v Olomouci 7. září) nastane vrchol: 8. října v Praze s Nizozemskem a o čtyři dny později ve Finsku.
| Tabulka a los 1. skupiny |
"Jestli tohle mužstvo na mistrovství světa nepostoupí, tak už nevím, které by to mělo dokázat,“ říká bývalý slavný reprezentant Antonín Panenka.
Také reprezentační trenér si pochvaluje, že je radost s hráči pracovat. „Nejsem naivní, abych si myslel, že budu mistrem světa. Ale jsem přesvědčený, že vrchol mužstva by měl přijít právě na šampionátu v Německu,“ tvrdí Brückner.
Historie pamatuje dvě stříbra, ale také zklamání
Osmkrát v historii si Československo zahrálo na mistrovství světa. Od rozdělení republiky se to samostatné české reprezentaci nepodařilo. Dosavadních osm účastí přineslo jak chvíle slávy, tak i zatracení. Dvě stříbrné medaile z let 1934 a 1962 jsou nezapomenutelné stejně jako totální selhání v roce 1970 a 1982.
1934 - Itálie
Nečekané stříbro. Generace Pláničky, Puče a spol. se stala symbolem síly malého národa. Nadšení fanoušci posílali hráčům do Itálie balíky s koláči, buchtami nebo uzeninami, z plzeňského pivovaru jim dokonce přišly dvě „štěňata“ s pivem. Mužstvo podlehlo ve finále domácí Itálii 1:2 až po prodloužení, Nejedlý byl s pěti góly králem střelců. Hrdinové se dočkali triumfálního přivítání, cesta od hranic do Prahy trvala den, na všech nádražích hrála kapela.
1938 - Francie
Turnaj pod hrozbou blížící se války Československu moc nevyšel, vypadlo v opakovaném čtvrtfinále s Brazílií. Nemělo dobře složené mužstvo, byli v něm jen dva obránci a neodjel legendární kanonýr Bican, jenž nezískal včas státní občanství.
1954- Švýcarsko
Izolovaný československý tým neodehrál během půlroku před turnajem jediný mezistátní zápas. Následoval propadák, prohry s Uruguayí, Rakouskem a skóre 0:7.
1958 - Švédsko
V záři vycházející hvězdy Pelého se neztratili ani Čechoslováci, byť vypadli už v základní skupině. Měli smůlu na početná zranění, nesprávně uznaný gól Němcům, který přispěl k remíze 2:2. A nakonec jim chyběly síly v opakovaném zápase s Iry o postup.
1962 - Chile
"Ani tam nejezděte, vždyť uděláte ostudu jako hrom,“ znělo z mnoha stran. Mužstvo málem vypadlo v kvalifikaci a mizerné výsledky v přípravě ještě posílily nedůvěru. Parta, směrovaná psychologickými tahy trenéra Vytlačila, však překvapila, až ve finále ji zastavili skvělí Brazilci. Masopust byl toho roku vyhlášen nejlepším fotbalistou Evropy.
1970 - Mexiko
Velké očekávání a velké zklamání. Reprezentace přijela do vysokohorského prostředí, kde byl řidší vzduch, na poslední chvíli. Nesehrála v Mexiku jediný tréninkový zápas, aby si všichni zvykli. Rovnou se vletělo na Brazilce v čele s Pelém. To byla sebevražda. Výsledek: 3 prohry a ostuda.
1982 - Španělsko
Další neslavný pokus odstartovala senzace 1:1 s Kuvajtem. Od těch chvil každý hrál křečovitě a nejistotu vytvářel i trenér Vengloš, který ve třech zápasech zkusil tři gólmany: Hrušku, Semana a Stromšíka. Fiaskem se rozloučili ti poslední z bělehradské party, ověnčené titulem mistrů Evropy.
1990 - Itálie
Pod úspěšné vystoupení se podepsalo sehrané bělehradské duo Vengloš (tentokrát hlavní kouč) - Ježek. Dokázali do týmu naroubovat emigranty Kubíka s Knoflíčkem, vytvořili v něm konkurenci a bojovného ducha. Porevoluční nadšení ještě posílilo chuť, okořeněnou tisíci fanoušků, kteří poprvé jeli za fotbalem přes volné hranice. Mužstvo vypadlo smolně ve čtvrtfinále s pozdějšími mistry světa z Německa. Ve světovou třídu vyrostl Skuhravý po hattricku proti Kostarice.
