Kutaisi je asi třísettisícové město ležící v nížině, které je po Tbilisi druhým nejvýznamnějším centrem v zemi. Od severu a jihu stát svírá Velký a Malý Kavkaz. A od západu a východu omývá Černé a Kaspické moře.
Už přílet do chudé země představoval dobrodružný zážitek. "Do přistání zbývá čtyřicet minut, prosím, připoutejte se. Civilní letadla obvykle v Kutaisi nepřistávají, proto omluvte horší kvalitu přistávací dráhy," ozval se kapitán sparťanského speciálu.
Nezapomněl dodat, že na bývalém vojenském letišti bude na letadlo čekat zdejší anglicky mluvící koordinátor, aby pomohl zajistit klidné přistání. "Oni si na angličtinu příliš nepotrpí," vysvětlil pilot.
Při pohledu na letištní plochu jímala pasažéry hrůza. "Vítejte na tankodromu," ozývalo se uštěpačně. Letištní plochu tvoří v Kutaisi nerovné betonové panely, silně prorostlé plevelem. Pár metrů od plochy se volně pasou vyhublé krávy.
"Jeden pilot mi dokonce vyprávěl, že se v Batumi musel krávě na ploše pracně vyhýbat," připomněl dobrodružnou historku z jiného místa jeden z členů posádky.
Letištní budova vypadala jako plechové rezavé stavení se špinavými okny, kolem pobíhají hladoví psi neznámé rasy. "To jsou ruští agenti," poznamenal s širokým úsměvem jeden z letištních zaměstnanců.
Město nese řadu stop bývalé komunistické éry, hráči bydlí v komplexu Torpeda na stadionu, ale další část výpravy poznává jiné zkušenosti. "Lepší hotel tu nenajdete," prohlásil řidič otřískaného autobusu, když zastavil před jednopatrovou, bíle natřenou budovu na předměstí.
Při velké fantazii připomíná motoresty lemující americké dálnice, ale jen při vnějším pohledu. Uvnitř jsou sice čisté, ovšem zcela spoře zařízené pokoje, jejichž jedinou předností je po celý den tekoucí teplá a studená voda i neustálý přísun elektrického proudu.
