"Doufám, že až poletím domů na Vánoce, tak budeme na prvním místě jako teď," přeje si pětačtyřicetiletý kouč, kterého nejslavnější gruzínský klub angažoval letos koncem května.
Přiznává, že mu pomohlo jméno jeho slavnějšího otce Dušana Uhrina staršího. Ten tbiliské Dynamo dovedl před čtyřmi lety k titulu a potom už týmu patřila třikrát druhá a naposled až čtvrtá příčka.
Když potom zahraniční agent sháněl koncem jara pro Tbilisi nového kouče, spojil se s Uhrinem starším. A k synovi trenéra, který s českou reprezentací získal evropské stříbro v roce 1996 v Anglii, už pak nebylo daleko.
"Klubové vedení pochopitelně nechce nic jiného než titul, tak snad tátovi neudělám ostudu. Zatím sice o bod vedeme, ale v sobotu hrajeme se Zestafoni, které teď bylo dvakrát mistrem a samozřejmě chce titul obhájit," říká Uhrin.
Otec synovi pomohl jménem i na soustředění
"Byl jsem s tátou domluvený, že mi v začátcích nového angažmá pomůže. Ale nakonec s námi byl jen na soustředění na Slovensku, aby urychlil výběr nových hráčů. Měli jsme tam asi deset fotbalistů na testech a nakonec jsme vzali tři," přibližuje syn.
Se svými svěřenci mluví hlavně rusky, občas použije i angličtinu. "Anglicky se bavím s některými cizinci a hlavně s lidmi z klubového vedení. Jinak jsem oprášil školní ruštinu, takže v komunikaci žádný problém není."
Tbilisi silnou gruzínskou čtyřku vede
Dinamo Tbilisi patří společně s týmy Torpedo Kutaisi, Dila Gori a FC Zestafoni do silné gruzínské čtyřky. V průběžné tabulce je Uhrinovo mužstvo po deseti kolech první s 23 body, o bod zpět je druhé Kutaisi, třetí Gori má 19 a čtvrté Zestafoni 17 bodů.
"Kutaisi jsme doma ve druhém kole porazili tři dva, ale v Gori jsme dva nula prohráli. Při té jediné porážce jsme měli hodně zraněných, mimo jiné i reprezentačního brankáře Loriu, který čtyři dny předtím nedohrál za Gruzii kvalifikaci proti Španělsku. Druhý náš gólman byl indisponován a tak chytala až trojka Sepiašvili," přibližuje Uhrin.
Tři červené pro jeden tým v jediném zápase
Vzápětí přidává neobvyklou nadílku červených karet z vítězného duelu s Kutaisi.
"V tom zápase jsme měli tři vyloučené. Jeden obránce šel ven asi čtvrt hodiny před koncem po druhé žluté, další zadák viděl za ruku na půli rovnou červenou, protože zabránil slibně se rozvíjející akci, a brankář viděl červenou kartu za to, že něco řval na hostující fanoušky. Naštěstí až v nastavení."
Základní část nejvyšší gruzínské soutěže končí 23. prosince a nejlepších osm mužstev z dvanácti hraje na jaře o titul a pohárové příčky.
"Na toho 23. prosince nám vychází odveta se Zestafoni na jeho hřišti, tak uvidím, jak mi druhý den v Praze bude chutnat štědrovečerní večeře," poznamenává kouč.
Útočná filozofie zabrala, přinesla výhru 7:2
O nejvyšší vítězství v dosavadním průběhu soutěže se postaralo právě Dinamo Tbilisi, když poslední zářijový den porazilo hosty ze Sioni Bolnisi 7:2.
"Snažím se o ofenzivní herní styl, docela to jde a v tomhle zápase jsme proměnili snad každou druhou šanci. Jindy to tak slavné nebývá, protože většinou z patnácti příležitostí proměníme tak dvě tři," přiznává český trenér, jehož tým v deseti utkáních skóroval devětadvacetkrát. Druhé Kutaisi má na kontě o pět vstřelených branek méně.
Z cizinců si Uhrin nejvíc pochvaluje dva zkušené španělské fotbalisty, záložníka Alvara a útočníka Muňoze. Devětadvacetiletý Alvaro dal zatím šest gólů, dvaatřicetiletý Muňoz skóroval pětkrát.
"Ale špatný není ani estonský útočník Voskobojnikov a po vleklém zranění se dostává do formy i nevídaně rychlý brazilský forvard Robertino," říká Uhrin.
Za soupeři autobusem, vzhůru do serpentin
Zvláštností Uhrinova gruzínského angažmá prý je, že se k zápasům nelétá, ale jezdí autobusem.
"Kdyby se létalo, tak jedině speciálem, protože pravidelné linky prostě potřebám fotbalu nevyhovují. Jenže ty speciály by přišly strašně draho, tak se používá autobus. Nejdál je to do Batumi k Černému moři, tam jsme jeli šest hodin, v odvetách nás čeká cesta do Kutaisi, kam je to prý čtyři hodiny. Sto kilometrů jedete po dálnici a pak přijdou serpentiny nahoru dolů mezi horama. Vydržet se to ale dá."
Za další zvláštnost považuje Uhrin u gruzínských fotbalistů odlišnou povahu proti zvyklostem.
"Nejsou tak psychicky odolní jako hráči jinde. Projevuje se to i na hřišti a hlavně v zápasech venku, kde se nedokážou srovnat s prostředím, s fanděním domácích fanoušků a tak. Ale pereme se s tím statečně a řekl bych, že se to postupně lepší."
České reprezentaci dlouhodobě chybí tvář
Český fotbal Uhrin mladší samozřejmě sleduje, hlavně prostřednictvím internetu, občas něco chytí i v televizi.
A jaký dojem na něj dělá národní mužstvo?
"Shodou okolností jsem viděl poslední kvalifikační zápas s Bulharskem. Přes hodinu to bylo špatné, v naší hře mi chyběla myšlenka. Teprve když přišli Darida s Vydrou, dostala hra šťávu. Ale asi jako všichni i já cítím, že s tím nároďákem to prostě není ono. Mužstvu dlouhodobě chybí nějaká charakteristická tvář a taky bych řekl, že doma bychom měli hrát přece jen jinak než s těmi Bulhary," přemítá Uhrin.
A co Uhrin říká petici fanoušků, kteří žádají odvolání reprezentačního kouče Bílka?
"No, hlas lidu je hlas lidu. Ale on to Bílek zase tak jednoduché nemá, generace Nedvědů, Poborských a Kollerů je pryč a současní reprezentanti na to zatím nemají, ke kvalitě teprve musí dorůst. Ale každopádně by měli být vedeni k ofenzivnějšímu fotbalu. A pak si taky říkám, kdo vlastně za Bílka? Já bych asi taky zvedl ruku pro Vrbu, ale zároveň bych důrazně upozornil, že vést klub a reprezentaci je přece jen velký rozdíl," uzavírá Uhrin.
