A přidává historku, jak Brazilec svými technickými kousky bavil jedno z třineckých náměstí: "Před hotelem kde bydlel dělal fintičky s malým míčkem. Vždycky se kolem něj seběhlo třicet až padesát lidí, prostě pozdvižení."
Teď je Paolo v Plzni, poslední zápasy odehrál za juniorku a sám přiznává, že si své angažmá představoval trochu jinak. "Určitě jsem čekal víc. Brzdila mě jazyková bariéra a také zranění. Teď jsem ale konečně zdravý a doufám, že moje šance ještě přijde. Prát se o ni budu," slibuje.
Rodrigues je v Česku rok a osm měsíců. Co vidí u nás jako největší plus proti rodné Brazílii? "Těžko říct, tady je to něco úplně jiného. Ale líbí se mi tu. Jsem rád i za nové lidi, které jsem tu potkal."
Naopak, když má zmínit největší minus, nezaváhá. "Problémy mi dělá zima. Nemám ji rád. A také jazyk, čeština je strašně těžká."
Brazilský útočník sice jí i českou stravu, raději má ale tu brazilskou. "Bydlím tu sám. Ale postarám se o sebe, často si vařím. Spíše brazilská jídla, třeba hovězí maso s rýží. Český knedlík sice sním, ale víc si pochutnám na lehčí a pestré stravě, která se vaří u nás doma. Mám rád rýži, saláty. Do restaurací moc nechodím, zvládnu všechno doma."
Přestože se Paolo snaží češtinu pilovat, sám ví, že zatím to není ono. A důsledkem je možná i to, že je bez přítelkyně. České holky se mu totiž líbí. "Jsou krásné. Ale je tu stále jazyková bariéra."
V kabině Viktorie by se bez potíží domluvil s Pavlem Horváthem, který umí portugalsky. "Ale nechci, aby nám ostatní nerozuměli. Takže se snažím česky." Přijde s vylepšenou češtinou i prosazení se v ligovém áčku?
