Vzpomínáte, co se v Plzni dělo ve čtvrtek večer? Rudé dresy se proti Kazachstánu nebezpečně trápily, do 74. minuty ostudně prohrávaly a reálně se musely obávat vypískání. Jenže za poslední čtvrthodinu stihli Češi otočit skóre na 2:1 a vykročit za mistrovstvím Evropy.
A teď k tomu obrázku, na kterém sudí Strömbergsson končí zápas. V popředí křičí záložník Dočkal, vlevo v červených kopačkách vymrští ruce nad hlavu obránce Kadeřábek a vpravo štěstím oddychuje znavený defenzivní štít Pavelka. Je to kouzlo nechtěného, ale právě ti tři symbolizují kvalifikační povstání. Kdo by zrovna od nich čekal, že potáhnou národní tým za postupem? Leda snad trenér Pavel Vrba, který tomu všemu vymyslel mustr.
„Svým způsobem bezejmenní hráči dokázali totéž co slavný tým s Nedvědem, Jankulovským nebo Barošem. Hrozně si toho cením,“ neskrýval kouč.
Jsou mladí, draví. Mají kuráž
S výjimkou brankáře Čecha a kapitána Rosického, který teď s operovaným kolenem nemusí spěchat zpátky, nemá reprezentace žádné mimořádné osobnosti. Hra někdy bývá kostrbatá, méně technická i méně konstruktivní, ve slabších chvílích je mužstvo náchylné ke školáckým chybám. Na druhou stranu při plném zaujetí dokáže porazit i zdánlivě neporazitelné.
„Jsme mladí, draví, máme kuráž. Postup jsme si zasloužili. Ale samozřejmě víme, že když jen trochu polevíme, každý soupeř nám nafackuje,“ sympaticky přiznal obránce Kadeřábek, když v neděli večer vyšel z roztančené šatny. Po vítězství 2:1 v Lotyšsku nestříkalo šampaňské, i když by se to slušelo. Břinkaly o sebe jen vychlazené plechovky piva. Brankáře Čecha museli dlouho po utkání lovit na hřišti, protože tým si chtěl zařvat euforický pokřik. Slavný gólman nespěchal, podepisoval se fanouškům a fotil se s podavači míčů.
Strategie úspěšného trenéra Vrby znovu zapůsobila. Jako v Plzni, kde před sedmi lety s odloženými hráči zažehl revoluci. Nahustil do nich odvážnou ofenzivu, trpělivou kombinaci, časté úprky po křídlech, chytrost při standardních situacích a čistou hru bez faulů. To samé žádá od reprezentace. Navíc v sestavě obvykle upřednostňuje borce, kteří mají formu. Bez ohledu na klubovou příslušnost. Nenechává hrát za zásluhy, což se projevilo i minulý týden, kdy po vítězném utkání s Kazachstánem udělal hned tři změny.
I když to není bez chyb (ani v jednom ze 13 pokusů se nehrálo s čistým kontem!), fanoušci cítí příjemnou změnu. Rozhodně nečekali, že lehce podceňovaný tým postoupí dvě kola před koncem kvalifikace. Navíc na úkor favoritů Nizozemska a Turecka. „Náš trenér je dítě štěstěny, má na to karmu. Kam přijde, udělá úspěch. Proto jsem rád, že jsem v reprezentaci, protože s ním je úspěch zaručený,“ usmíval se plzeňský vůdce David Limberský.
Co může dokázat nečitelný tým?
Zrovna Limberský měl dřív nálepku promrhaného talentu, pak si pod Vrbou dvakrát vyzkoušel Ligu mistrů a příští rok hurá do Francie na Euro. To je ještě větší výzva.
Zatímco v Lize mistrů byla Plzeň za absolutního outsidera a počítala každou střelu na branku, na reprezentační úrovni se Česko bát nemusí. Už jen proto, že je neokoukané, v laufu a lehce nečitelné.
V nové éře nenastoupilo ještě ani jednou ve stejném složení a naposledy byli v základní sestavě pouze dva hráči, kteří mají víc než 30 reprezentačních startů (Čech – 116, Limberský – 34).
Až 10. června mistrovství Evropy začne, český tým rozhodně nebude patřit mezi favority. Ale to je vlastně dobře, protože na sebe nemusí upozorňovat předem.
Nedělní postup nastal v naprosto optimální dobu. Mužstvo má teď osm měsíců klid. I když ještě za měsíc proti Turecku a Nizozemsku zkusí zabojovat o první místo ve skupině, minimálně ve čtyřech zápasech si může trenér Vrba dovolit znovu zkoušet. A to je přece luxus.
Jak fotbalisté oslavili postup na Euro?
