„Takže i Jirka Sabou se trochu přičinil o to, že jsme zase v jednom mužstvu, navíc zase ve Viktorce.“
Právě Pospíšil před pár dny přišel do žižkovského klubu na půlroční hostování z druholigového týmu St. Truiden, přestože v belgickém klubu má smlouvu do června 2011.
„Když jsem do Belgie loni v lednu přišel z Hearts, celé jaro jsem hrál pravidelně a na nic jsem si nemohl stěžovat,“ pokračuje Pospíšil.
„Bohužel jsme ale sestoupili, přišel nový trenér a moje karta se úplně obrátila. Začalo se hrát na jednoho útočníka a já většinou seděl na lavičce.“
Přitom ještě na konci letní přípravy to vypadalo, že tím vyvoleným útočníkem bude právě Pospíšil.
„Ale ukázalo se, že novému trenérovi nezapadám do koncepce. A během podzimu mi bylo naznačeno, že se můžu pohlédnout po jiném angažmá.“
Jak se tedy Pospíšilovi nachomýtla Viktoria Žižkov?
„Právě Jirka Sabou se asi trenérovi Ščasnému zmínil, jaké mám v Belgii problémy, že nehraju, a že Truiden nebude mému odchodu bránit. Takže jako první se mi už v prosinci ozval pan Ščasný, se kterým se dobře známe, když byl na Žižkově poprvé a trénoval mě.“
Pospíšil se ale hned napoprvé žižkovskému kouči nijak nezavázal.
„Chtěl jsem jít někam do zahraničí, ale nic konkrétního se nenaskytlo. Takže nakonec jsem se s žižkovským klubem dohodl.“
S fotbalem začínal ve Zbraslavi, ale ve starších žácích už oblékal dres Sparty.
„Jenže ve Spartě jsem si první ligu zkusil až ve třiadvaceti pod trenérem Jarabinským. V osmnácti mě totiž poslali na hostování do Blšan, kde jsme na jaře v devadesátém osmém vykopali první ligu a pak jsem ji tam dva roky hrál,“ vzpomíná dnes devětadvacetiletý Pospíšil.
„Potom jsem dva roky hostoval na Žižkově, kde jsme na jaře před sedmi lety hráli o titul. Pak konečně rok Sparta, na podzim 2002 jsem pod Jarabinským hrál a dal sedm gólů,“ vzpomíná majitel zlaté medaile z mistrovství Evropa jedenadvacítek z roku 2002.
„Ale pak přišel trenér Kotrba a ten měl jiný koně. Já ani jednou nenastoupil v základu, sbíral jsem jen minuty, nebo nehrál vůbec. A když mě pak Sparta vyměnila za libereckého Johanu, hodně mě to mrzelo.“
Do Liberce šel už na přestup a po dalších dvou letech přestoupil do skotského klubu Heart of Midlothian.
„Na Hearts mám dobré vzpomínky, v prvním roce jsme vyhráli Skotský pohár, v lize jsme skončili druzí a hráli kvalifikaci Ligy mistrů. Jenže potom to šlo dolů, hodně kvalitních hráčů odešlo a já loni v lednu přestoupil do Truidenu,“ pokračuje Pospíšil.
Když má zavzpomínat na své nejlepší fotbalové časy, o jediném období nemluví.
„Bylo toho víc. Evropské zlato v jedenadvacítkách, před osmi lety s Viktorkou vítězství ve finále Českého poháru nad Spartou, podzim 2002 ve Spartě, ten první rok v Hearts i první půlrok v Truidenu,“ vypočítává.
Poslední zápas v české lize hrál 25. května za Žižkov proti domácím Blšanům, v neděli ho čeká ve stejném dresu domácí utkání proti Zlínu.
„Pokud měl trenér postaví. Vedle něj jsem tu z někdejší Viktorky našel jen Luďka Straceného a Jirku Saboua, který byl mezitím taky jinde.“
Na rozdíl od jara 2002 čeká nyní žižkovské fotbalisty boj o záchranu.
„Sice jsem zatím absolvoval jen jeden trénink, ale kluci na mě dělají ten nejlepší dojem. Na sestup rozhodně nevypadají a já v tu záchranu hodně věřím.“
S kondicí Pospíšil problémy nemá, donedávna se ještě připravoval v Belgii, protože tam i druhá liga běží takřka bez přestávky. „Volno jsme měli jen pár dní kolem Silvestra. Jestli něco budu muset přece jen dohánět, tak herní pohodu, ten zápasový rytmus,“ říká Pospíšil.
A jak se tento útočník v necelých třiceti cítí?
„Díky bohu jsem nikdy neměl žádné vážnější zranění, takže se cítím skvěle. Pochopitelně už to není jako třeba ve dvaceti, ale zatím ty přibývající roky ani nevnímám, jak při tréninku, tak v zápase. Mám do fotbalu pořád obrovskou chuť a doufám, že Viktorce pomůžu.“
Smlouva o Pospíšilově hostování sice žádnou opci nemá, ale pokud na jaře odvede Žižkovu dobré služby, možná zůstane.
„S Truidenem jsem v podstatě domluvený, že mi eventuálně smlouvu bez problémů ukončí,“ uzavřel Pospíšil.