"Není mi nejlíp, že musím odejít," říkal tichým hlasem po posledním utkání v Liberci, které Slovan prohrál s Mladou Boleslaví 2:3.
V Pospěchovi se sráží protichůdné pocity. "Na druhou stranu se do Sparty těším," dodal totiž hned vzápětí.
Ten příběh je plný podivuhodných zvratů. Loni v létě podepsal rvavý útočník přestup ze Slovácka do Sparty. Letenský klub ho však obratem poslal na roční hostování do Liberce.
Jeden den pózoval fotografům v rudém dresu Sparty a za necelých 24 hodin už běhal na tréninku s fotbalisty Slovanu.
Bylo na něm znát, že se mu z pražského velkoklubu na sever Čech moc nechtělo. A teď se zase nehrne do Prahy. "Jsem v hodně zvláštní situaci. Nepamatuju, že by nějaký hráč šel na hostování a získal tam titul."
V Liberci zažil Zbyněk Pospěch krušné začátky, které jen potvrzovaly jeho původní obavy. Fanoušci ho nepřivítali zrovna s otevřenou náručí. Když se mu něco nepovedlo, hned na něj hučeli a pískali.
Nakonec si však jejich přízeň přece jen získal. Nastřílel pět gólů, což je ze současných libereckých fotbalistů nejvíc. "Lidi mě neměli rádi, ale pak se to nádherně otočilo, musím jim moc poděkovat. Zůstanou navždy v mém srdci stejně jako spoluhráči." Taková parta, jaká se sešla v Liberci, podle útočníka jinde v lize není.
S vedením Sparty zatím nemluvil. "Jen pan Karl (šéf libereckého klubu - pozn. red.) mi říkal, že mě chtějí. Budu teď bojovat za Spartu jako jsem doteď bojoval za Liberec."
Ovšem se Spartou si nezahraje v předkole Ligy mistrů, kam se Liberec díky titulu kvalifikoval. "To je další z věcí, proč se mi moc nechce odcházet. Zahrát si Ligu mistrů, to se jen tak někomu nepoštěstí," říká Pospěch zkroušeně.
Bude tedy Liberci aspoň fandit, aby v prestižní soutěži pronikl co nejdál. A doufat, že příští rok se do Ligy mistrů dostane se Spartou.
Domácí prohru s Mladou Boleslaví nesl velice těžce. Také proto, že dostal čtvrtou žlutou kartu a v prvním kole příštího ročníku si za Spartu nezahraje.
"Mrzí mě to. Celý zápas jsem se přitom choval tak, abych čtvrtou žlutou nedostal. Nechci se vymlouvat na rozhodčího, ale aby proti domácím nařídil dvě penalty, to jsem nezažil. Boleslavi ale blahopřeju, hrála dobře, druhé místo si zasloužila," tvrdí 23letý hráč.
Na Pospěchově případu lze názorně dokumentovat, co obnáší život fotbalového profesionála. Není to jen radost z výher a velké peníze, ale také povinnost hrát tam, kde zaměstnavatel určí.
