Kam oko dohlédne, tam leží jen šedivá měsíční krajina posypaná suchými keříčky. Po krajnicích hoří tráva, na farmách polehávají vyhublé krávy a na horizontu je odbočka: Ďábelský les, 10 kilometrů. Tady někde přece musí být tréninková základna Portugalců.
V údolí se najednou začnou třepetat vlajky na stromech, závora se zvedá a ve vyprahlé planině se objeví dvě nádherná hřiště. Tráva jako mech, slunce příjemně hladí a na tribuně v rohu se vlní dva tisíce Portugalců. To je šok. Vuvuzely hučí, fanoušci tančí a netrpělivě čekají, až na hřiště vkročí Cristiano Ronaldo. Kvůli němu přijeli do zapadlého Megaliesburgu.
"V televizi je tak sladký. Chci ho aspoň jednou vidět naživo!" Okatá Teresa, zahalená do portugalské vlajky, se snaží překřičet hluk z vuvuzel, ale moc jí to nejde. A tak aspoň ukazuje, co portugalskému kapitánovi udělá, až ho uvidí: obejme ho, přitulí se a políbí ho na tvář.
Těsně před polednem ještě Teresa netuší, že bude mít smůlu. Mužstvo v pondělí vypráskalo KLDR 7:0 a hráči základní sestavy dostali na úterý volno. Zůstali v hotelu na masáži, dnes trénují jen náhradníci. "Vzal jsem si dovolenou, ženu se sem dvě hodiny z Johannesburgu... To mě štve," lamentuje J. P. Padaino, který přijel s Ronaldovým dresem. Vlastně s bývalým dresem, protože číslo 17 už Ronaldo nenosí.
Hned vedle fouká do trubky černovlasý chlapeček, který si ve vlasech nechal vystříhat správnou sedmičku. Jeho táta mává modrožlutou vlajkou Madeiry, ostrova, na němž se Ronaldo narodil.
Portugalští fotbalisté během tréninku v Jižní Africe
I náhradníky vítá potlesk, jenže nadšení pomalu uvadá. Je přece jen rozdíl, když na hřišti kouzlí s míčem nejdražší fotbalista planety, než když mezi bílými tyčkami kmitají obránci Duda s Rolandem.
Až do triumfu nad Korejci se zatím o Portugalcích na šampionátu příliš nemluvilo. Přitom přivezli hvězdného kapitána, sehranou partu i velké plány. Neříkají to nahlas, ale chtějí turnaj vyhrát.
"Mají na to, protože drží pohromadě," tvrdí Luis Vegas Pena, novinář z listu O Jogo. Ke hřišti jezdí denně, chodí kolem zavřených tříd, kde za zamřížovanými okny stojí ošoupané lavice, na stěnách se lesknou obrázky se symboly křesťanství a rady, jak se nenakazit AIDS: "Je to tady neskutečná nuda. Peklo na zemi. Nic tu není, žádná zábava."
Přesně takhle to trenér Queiroz chtěl. V Jižní Africe dva roky trénoval, a tak věděl, kde se usadit, aby měl klid. "Víš, zatímco náš minulý kouč Scolari věřil jen v silná slova a sám sebe považoval za svatého, tak Queiroz věří v tvrdou práci. Tihle kluci jdou za ním," říká Pena a vypráví portugalské přísloví o fotbalových trenérech:
"Jsou jen tři druhy. Ti první jsou dobří a mají štěstí, což je třeba Mourinho. Pak jsou špatní trenéři, kteří mají štěstí, což je Scolari. A nakonec jsou dobří trenéři, kteří mají smůlu. Do téhle skupiny patří Carlos Queiroz. Zatím."
