"Byl to šok, cvičili jsme i techniku skluzu. Povinně jsme při tréninku nosili chrániče a kolíky." K agresivitě však Porto přidává pod trenérem Fernando Santosem i jemnou hravost, jíž jsou Portugalci proslulí. Spousta přihrávek uprostřed hřiště, možná někdy až zbytečných, pak pas do křídla a centr. Když má potom soupeř hlídat v pokutovém území zabijáka Jardela, cítí se v nebezpečí. "Sparťané se musí snažit hrát, útočit, být aktivní.
Nesmí čekat a stáhnout se do obrany, jinak se Portugalci rozjedou," nabádá Karel Poborský, reprezentační záložník z Benfiky Lisabon.
Právě Benfica je největším sokem pro současnou jedničku v zemi. Proč ale poslední roky stále stojí vzadu? "Za pět let vyměnila sedm trenérů, tři prezidenty, pořád nakupuje nové hráče. Zato Porto se posiluje po jednom, působí jako celek, a to mu pomáhá," srovnává Poborský. V lize je klub suverénní, v Lize mistrů, kam pravidelně postupuje, však nic světoborného zatím nevytvořil. Venku vítězí jen svátečně. Až na podzim v norském Molde přetrhl smutnou sérii, při níž prohrál sedm zápasů venku v řadě. Teď Porto přijede na Spartu.