Za mnou zůstal i Zinedine Zidane z Realu nebo Edgar Davids, můj spoluhráč z Juventusu.
Přiletěli jsme helikoptérou z tréninku v Turíně, převlékli se, šli na společnou večeři a hned na plac. Už jen nominace byla pro mě velká věc. A vítězství? To je přece bomba.
Ráno zase zpátky do Turína a zase helikoptérou. Byla rychlá, za pětačtyřicet minut přistávala - a protože moc nefoukalo, ani se mi nedělalo špatně. V pátek odpoledne už jsem trénoval.
I když jsem vyhrál, ankety moc nemusím. Nejsou objektivní, je to jen hra. A navíc jich poslední dobou bylo nějak moc. V pondělí se vyhlašoval Nejlepší fotbalista italské ligy. Už aby se začalo hrát, ty společenské akce mě unavují.
Musím si ještě pořádně odpočinout a zdřímnout, abych zítra při premiéře proti Empoli na hřišti nespal.
Juventus jede na třetí titul v řadě, musíme ho honit od začátku, protože vlčáci budou čekat na každou chybu. Inter Milán, AC Milán, AS Řím... Taky Lazio má vynikající mančaft. To jsou naši hlavní konkurenti.
Ale pro Juventus nemůže být jiný cíl než italský titul a nejméně finále Ligy mistrů. Ale já už bych konečně taky rád něco velkého vyhrál. Liga mistrů, to je můj sen.
Léto se nám povedlo, skoro všechno jsme vyhrávali, až mám z toho trochu strach. Nemám rád, když se moc daří. Na zájezdu v Americe jsme získali italský Superpohár, pak v Miláně turnaj na počest pana Berlusconiho, všechno ostatní nemělo zádrhel.
Jenže nějak mě tahají nohy, poslední měsíc to byla fakt dřina. Trenér Lippi nás pořádně honil. No jak říkám - ať už sezona rychle začne, aby ze mě to napětí spadlo.
