"Zatím se starý necítím, fotbal mě pořád baví. Snad jen na regeneraci si musím dávat záležet víc, než když mi bylo dvacet," říká gólman, který do Saturnu přestoupil v lednu 2004. "A když se rozhlédnu po mladších brankářích, nepřipadá mi, že bych po zápasech nebo po trénincích vypadal víc unavený."
Co pro vás znamená, že do nového soutěžního ročníku vstoupíte v polovině března jako nejlepší brankář loňské ruské ligy?
Moc si to neberu. Práce v brance mi to rozhodně neubere, tak se budu muset dál snažit chytat co nejlíp.
Ocenění pro nejlepšího gólmana ruské ligy zůstalo české fotbalové veřejnosti tak trochu utajené. Jak se to vlastně všechno seběhlo?
Pokud jde o to utajení, nevěděl jsem to ani já. Po skončení ruské ligy někdy v polovině listopadu jsem i s rodinou odletěl domů do Prahy. Pak si takhle lyžujeme na jednom svahu v Rakousku a mně v mobilu pípla esemeska od klubového mluvčího. Říkám si, co se děje, ale nechtěl jsem si kazit den, tak jsem mu zavolal až večer. A on mi gratuloval.
Takže nakonec příjemný telefonát.
To každopádně. Říkal, že já a obránce Tomáš Ďurica, slovenský reprezentant, jsme byli trenéry a hráči nominováni do nejlepší jedenáctky ruské ligy. Takže já byl tím pádem zároveň vyhlášen nejlepším brankářem. Ale moje ambice nejsou takové, abych to hlásal do světa a stavěl na tom další kariéru. Jak už jsem říkal, musím makat dál.
Můžete jmenovat tři brankáře, kterých si v ruské lize ceníte nejvýš?
Chorvatský brankář Pletikosa z moskevského Spartaku, dál Ževnov z FC Moskva a Leveněc z Permu.
A jak si vede Marek Čech ve Vladivostoku?
Nejspíš dost dobře, protože jsem se doslechl, že má prodloužit smlouvu.
Co je s oceněním pro nejlepšího ligového brankáře spojené?
Myslíte nějakou trofej? Pohár, medaili nebo plaketu? To zatím nevím, protože na slavnostním prosincovém vyhlášení jsem v Moskvě nebyl. A po Novém roce tam budu poprvé až ve čtvrtek, kdy z Moskvy odlétáme na třetí letošní soustředění do Turecka.
A na ta dvě předchozí jste z Moskvy neletěl?
Kdepak. To jsme se scházeli až na místě, v hotelu v Beleku, který leží kousek od známé Antalye. Cizinci měli podle toho, jaký sehnali spoj, povolené mírné zpoždění. Tentokrát tam musíme být přesně, takže kdo by to nestihl, musí na sraz do Moskvy.
Původně jste měl v Saturnu smlouvu na tři roky, tedy do konce roku 2006. Kdy a za jakých okolností jste ji prodloužil?
Krátce po návratu z mistrovství světa v Německu jsme hráli ligu s Lokomotivem Moskva, sice jen nula nula, ale mně ten zápas vyšel opravdu parádně. A právě po tomhle zápase mi volal prezident klubu, že by byl rád, kdybych zůstal. A protože jsem v klubu moc spokojený, neměl jsem důvod odmítnout.
Na jak dlouho jste se tedy Saturnu upsal?
Prodloužil jsem smlouvu o tři roky, do konce roku 2009.
Její podmínky nejspíš byly opravdu lukrativní.
Finančně mi v Saturnu kontrakt vylepšili už po roce, ale když jsem prodlužoval na další tři roky, musím říct, že jsem podepsal smlouvu opravdu životní.
A co národní mužstvo, s nímž jste byl naposled v září 2006 při kvalifikačním dvojzápase s Walesem a na Slovensku?
Na to si samozřejmě vzpomínám. V Teplicích, kde jsme hráli s Walesem, jsem dělal náhradníka Petru Čechovi, o čtyři dny později v Bratislavě jsem byl na tribuně. Ale pamatuju si i na poslední zápas, ve kterém jsem za národní mužstvo nastoupil. Bylo to v červnu při generálce na Euro v Portugalsku, proti Estonsku jsem šel na druhý poločas místo Čecha.
Ale neřekl jste, jak se na své šance v reprezentaci díváte dnes.
Ty šance jsou opravdu minimální. Jsou tady Petr Čech, Jarda Blažek a Dan Zítka, taková předpokládaná trojka pro letošní Euro. Pak ještě pozor na Vaňouse, tedy na Martina Vaniaka, který loni chytil fantastickou formu a v září se v nominaci objevil. A posledním vážným kandidátem je Radek Černý, který se prosazuje v Tottenhamu, v nejlepší lize světa. Moc bych Radkovi to Euro přál. A Zítka se bude muset sakra ohánět, aby si předpokládanou pozici udržel.
Není vám přece jen líto, že vyjmenováváte jména svých konkurentů?
Řekl bych, že dnes už to nemůžu brát tak, že jde o konkurenty. Já jsem si své nádherné dny v národním mužstvu užil, byl jsem na mistrovství Evropy v Portugalsku i na mistrovství světa v Německu, komu se tohle poštěstí. Loni jsem se musel trenérovi Brücknerovi dvakrát omluvit, začátkem roku kvůli natrženému lýtkovému svalu a na podzim kvůli zánětu v achilovce.
Asi jste tím pádem měl bez reprezentačních povinností přece jen víc času.
To je fakt. Musel jsem přece jen zanedbávat rodinu, zatímco tuhle zimu jsem s ní byl po dlouhých sedmi letech na normální dovolené. Na horách i u moře. Takže z tohohle pohledu mi toho nároďáku zase tak moc líto není.
Jaké jsou vaše další fotbalové plány?
Jak už jsem říkal, mám v Saturnu fantastickou smlouvu do konce příštího roku, tak jaképak plánování. A co bude v listopadu 2009, to vám neřeknu já ani nikdo jiný.
