První Slavia prohrála ve Zlíně, jenž zvítězil po čtyřech zápasech bez vstřeleného gólu.
Druhá Plzeň toho však nevyužila a remizovala v zachraňující se Příbrami (dá se to napsat i obráceně: první Slavia nevyužila zaváhání Plzně).
Třetí Spartu přehrála předposlední Karviná. Do hodiny vedla na Letné senzačně 3:0 a mizerní domácí v závěru jen snížili...
Protože soutěž s novým hracím systémem čeká nadstavba, nemůže Slavia už slavit titul a Dukla s Karvinou truchlit ze sestupu. Ještě ne. Anebo bude všechno jinak?
Vrchol sezony se blíží, máme se nač těšit!
Ač Slavia drží před Plzní čtyřbodový náskok, v silách zkušené Viktorky je ho umazat.
Sešívaní nejsou v nejlepším rozpoložení. Ze čtyř posledních utkání v lize vyhráli jediné. Po klopýtnutí ve Zlíně, jenž předvedl srdnatý, zodpovědný a nadšený výkon vyšperkovaný krásnou dělovkou Džafiče do šibenice a pohotovými zákroky brankáře Rakovana, tak zaznívá polemika, zda-li trenér Jindřich Trpišovský udělal správně, když jako prioritu zvolil odvetu čtvrtfinále Evropské ligy na slovutné Chelsea a v lize, kde jde Slavii o titul, pak musel některé pokopané tahouny šetřit, jiným chyběla šťáva.
Jednoznačně udělal správně!
Vždyť krásné zápasy jako byl ten na Chelsea, jsou přesně těmi zápasy, pro které fotbalisté fotbal hrají. Vrchol kariéry. Strop.
Neskutečný zážitek a především zkušenosti, jež vás dělají lepšími. Nehledě na to, že zázračný postup nebyl zase takové sci-fi.
Navíc Slavia má velmi široký kádr a utkání ve Zlíně měla zvládnout. Nezvládla, což se občas přihodí i v plné polní.
Stejně jako Plzni v Příbrami, která s nováčkem i podruhé remizovala. Slávisté mohou poděkovat svému hráči na hostování v Příbrami Janu Matouškovi, že srovnal stav. A hrál skvěle. Vynikal v individuálních soubojích technikou ve sprintu. Znovu potvrdil, že má na to být evropským fotbalistou, což se o všech slávistech konstatovat nedá (například Hušbauer či Škoda mají limity zejména dynamické).
Frýdkovy limity
Sparta proti dobře připravené Karviné zcela propadla. A sparťanská legenda František Straka na lavičce soupeře mohl vyprávět o srdíčku, jež bylo na straně jeho podceňovaného výběru.
Spartě kvůli neuvěřitelným dvanácti žlutým kartám chyběl nedisciplinovaný motor zálohy Kanga a myslím, že utkání celkem ukázalo, že ho Sparta potřebuje, což bych si netroufal například tvrdit o defenzivním záložníkovi Martinovi Frýdkovi, pro mnohé fanoušky rudých echtsparťanovi.
Brousek je potřeba, leč moderní štít by měl mít větší kvality ve výstavbě hry (dobrým příkladem může být i olomoucký Kalvach, byť toho zase limituje menší dynamika). Z tohoto pohledu jsem příliš nerozuměl Frýdkově nedávné reprezentační nominaci.
Tři penalty pro Kozáka. Správně, sudí Rejžku!
Elitní šestku uzavírá Liberec, která však ještě nemá mistrovskou skupinu jistou, ovšem domácí penaltové vítězství 3:2 nad Slováckem bylo velmi důležité. Všechny tři penalty včetně v té nastavení proměnil hroťák Libor Kozák. To chce pevné nervy.
Vybavil jsem si, jak olomoucký Michal Kovář před 19 lety v Intertoto Cupu (mladí nechť si prosím vygůglí, o jak zajímavou pohárovou soutěž šlo) proměnil všechny čtyři penalty proti bulharskému Velbaždu Kjustendil (další čtyři fíky při vítězství 8:0 dal jistý Stanislav Vlček, tenkrát se však ještě neříkalo, že není v Evropě lehkých soupeřů).
Každopádně pochvala nejen pro Kozáka - penalty fakt nejsou legrace -, ale hlavně pro sudího Pavla Rejžka, že se nerozpakoval nařídit tři pokutové kopy. Všechny byly, jakkoli to může být pro Slovácko kruté.
Teplický boj s úzkým kádrem
Zajímavá je i střední skupina. Sigma vyhrála sedm z posledních devíti zápasů a po podzimní bídě bude bojovat o Evropskou ligu, což je solidní počin. Navíc se jí uzdravili klíčoví hráči Beneš s Houskou, kteří výrazně přispěli k důležité výhře nad Teplicemi. Hanáci mohou být štikou play off.
Oproti Teplicím, jež doplácejí na úzký kádr, s nímž trenér Stanislav Hejkal dělá, co může, ale desítku si stále skláři nezajistili. „Kdo nás sleduje poslední zápasy, tak ví, že stačí pokrýt Horu,“ povzdechl si teplický kapitán Jan Krob.
„Úzký kádr máme kvůli tomu, že dva zahraniční hráči Soungole a Luts nám prakticky nehrají. V Teplicích jsem od září a Lutse jsem viděl jednou v zápase. Jinak si plní reprezentační povinnosti, nebo je zraněný. A Soungole toho za tři roky v Teplicích také neodehrál mnoho. To tam mohou být jiní kvalitní hráči,“ přemítá Hejkal.
„Ano, úzký kádr mě omezuje, ale na to se vymlouvat nebudu. Pořád máme desítku ve svých rukou. Nedovedu si představit, že by Teplice hrály o udržení se třetím týmem z druhé ligy, třeba s Brnem.“
Raději popusťte uzdu představivosti. Finiš ligy bude bavit.
Nemožné neexistuje nám má připomenout velikonoční ponedělí.
