Polští brankáři: jeden vzpomíná na Jarošíka, druhý mluví o Rosickém

Wronki (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Chytat bude proti Česku jen jeden. Přitom oba mají hodně podobnou šanci. Fotbalisté Polska disponují dvěma velmi kvalitními gólmany.

Polský brankář Artur Boruc při tréninku. | foto: Michal Šula, MF DNES

Osmadvacetiletý Artur Boruc je považovaný za současnou polskou ikonu. Začínal v Legii Varšava a teď chytá za Celtic Glasgow. Naposledy předvedl famózní výkon o víkendu, kdy vyrazil i penaltu. 

Jenže taky má za sebou slušný škraloup: v srpnu se po přáteláku s Ukrajinou opil a z reprezentace ho exemplárně vyřadili. Pro kvalifikační utkání s Českem se vrátil a řekl: "Upřímně lituju, co se stalo."

Třiadvacetiletý Lukasz Fabiaňski je v současnosti jedním z nejsledovanějších Poláků vůbec. Taky začínal v Legii Varšava a teď dělá ve slavném Arsenalu náhradníka.

V reprezentaci odchytal poslední tři zápasy a inkasoval jediný gól. Legendární Zbigniew Boniek o něm prohlásil: "Malí kluci v Polsku ho jednou budou mít za vzor. Pevně tomu věřím. Jednou bude lepší než Boruc."

Oba brankáři poskytli MF DNES rozhovor na soustředění v polském městečku Wronki.

Boruc: Škoda, že v nominaci není Jarošík

Nejprve po dopoledním tréninku promluvil robustnější Artur Boruc. Modrou mikinu měl úplně propocenou, z nosu mu kapal pot a nemohl odehnat vosu, která ho neustále otravovala. A mluvil zastřeně, spíš úplně potichu.

Arture, určitě jste zaregistroval spekulace, kdo by měl chytat v proti Česku. Co si o tom myslíte?
Spekulace nepotřebují komentář. Záleží, koho vybere trenér. Jestli mě, můžu slíbit, že budu připravený.
 
A pokud ne?
Tak budu přát mému kolegovi, aby vychytal vítězství. Jsme tým, takže pro výhru musíme všichni udělat maximum.
 
Vážně by vás neštvalo, kdybyste nenastoupil?
Každý chce hrát, ale zároveň se všichni musíme podřídit trenérovi. On je šéf.
 
Vy jste poslední dva zápasy v národním týmu nebyl kvůli trestu za porušení životosprávy. Je pro vás i kvůli tomu sobotní zápas výjimečný?
To zase ne. Je to důležitý zápas, stejně jako devět dalších ve skupině.
 
Neříkejte, že zápas proti Česku je stejně důležitý jako v San Marinu.
Ve svém důsledku je. Hraje se o tři body? Hraje. Nic víc v tom není.
 
Ale síla soupeřů je neporovnatelná.
To rozhodně je, ale nás v obou případech zajímá jediné: vítězství.
 
Češi zatím mají ve skupině jediný bod. Myslíte, že na ně může dolehnout větší tlak než na vás?
To nevím, nedělám si podrobnou analýzu Čechů. Stejně jako se cítíme pod tlakem my, cítí se oni. Každý zápas s sebou přináší tlak. My jsme doma už dva body ztratili, takže se to nesmí stát znova. Češi sice mají jeden bod, ale zatím hráli jen jednou a navíc venku.
 
Jak byste současný český tým popsal? Imponuje vám?
To není důležité, hlavní je, že vaše reprezentace už přes deset let patří ke špičce Evropy. Hráči jsou ve skvělých klubech, hrají nejlepší ligy světa. Jako kolektiv jsou Češi silní, nebezpeční, zkušenější než my.
 
Ale kanonýr Koller v reprezentaci skončil a stále chybí také zraněný kapitán Rosický.
To na tom nic nemění.
 
Vy osobně jste taky s jedním českým hráčem nastupoval. Pamatujete?
Jistě, Jiří Jarošík v Celtiku. Je ve výběru?
 
Není. Už tam tři roky nebyl.
Aha, to je škoda. Jiří je výborný záložník. S hlavou pořád nahoře. Navíc výborný člověk. Sranda s ním byla, v kabině to na mě zkoušel polsky.
 
Takže jste byli kamarádi?
To zase ne, kromě vánočního večírku jsme se potkávali vlastně jen v kabině.
 
Ještě jeden názor na českého hráče mě zajímá: v čem myslíte, že je Petr Čech lepší gólman než vy?
To nechte na trenérech, ať nás srovnávají. Petr měl fantastické sezony, patří k nejlepším brankářům světa, přesto věřím, že v sobotu odjede z Chorzówa jako poražený.

Fabiaňski: S Rosickým jsme někdy jako malí kluci

Trénink Poláku už dávno skončil a vytáhlý černovlasý chlapík seděl pořád na schodech u hřiště a nadšeně vypravoval zážitky z Anglie. Co chvíli si upravil nagelovanou patku, která mu padala do očí. Na rukavicích měl své jméno: Lukasz Fabiaňski.


 
Lukaszi, tak kdo bude v sobotu chytat?
Nevím, tohle neřeším. Nechám rozhodnutí na trenérovi, pak si ho vyslechneme a jeden z nás půjde do branky. Do té doby budeme tvrdě pracovat v tréninku.
 
Věříte si, že trenér Beenhakker vysloví vaše jméno?
Poslední tři zápasy jsem chytal, nevedlo se mi špatně, tak proč ne? Ale zároveň uznávám, že Artur je polská fotbalová ikona. Vím, že fanoušci si přejí mít v brance jeho, což pro mě není problém. Cítím se spokojeně, sebevědomě.
 
Je mezi vámi a Borucem velký boj?
Boj? To určitě ne, to je příliš agresivní slovo. Máme spolu velmi dobrý vztah, stejně jako s třetím brankářem Vojciechem Kowalewskim. Neděláme si naschvály. Jsme trojice se zdravým respektem.
 
Je Artur Boruc váš vzor?
Byl to náš nejlepší hráč na mistrovství světa i v létě na Euru, jednou bych chtěl být jako on. Chytat Ligu mistrů...
 
Ale to můžete. Jste přece člen Arsenalu.
Člen... To jste řekl přesně. Ani v nejmenším si nestěžuju, Arsenal je fantastický klub, ve kterém se učím. Bohužel jsem se ale zatím neprosadil do pozice jedničky. Pro brankáře je strašně důležité chytat zápasy. Já jsem šťastný za každý test.
 
Třeba nedávno v Ligovém poháru jste pomohl ke skvělé vyhře 6:0 nad Sheffieldem United, ne?
No, já moc práce neměl. To ti mladí kluci přede mnou zářili.
 
Ve třiadvaceti jste byl nejstarší v mužstvu, nesl kapitánskou pásku.
To bylo dost zvláštní, protože jsem si připadal trochu jako profesor ve škole. Kluci kolem mě měli šestnáct, sedmnáct... Jsou velkou budoucností Arsenalu.
 
A vy? Kdy v Arsenalu přeskočíte konkurenta Almuniu a stanete se brankářskou jedničkou?
Za pár týdnů, měsíců, roků? Nevím. Peru se o to, bojuju. Každým zápasem se zlepšuju.
 
Mimochodem, rozumíte, když se v kabině Arsenalu uslyšíte české slovo?
No jasně, protože to promluví Tomáš Rosický. Už se nemůžu dočkat, až se to zase stane.
 
Copak on pořád netrénuje s týmem? V Česku je o něm minimum informací.
Pokud trénuje, tak jedině sám. Už dlouho. Moc dlouho. Ještě v létě jsem doufal, že bychom se mohli potkat jako soupeři teď v Chorzówě, ale bohužel. Moc mě mrzí, že se Tomi pořád nemůže dát dohromady. Kvůli němu, protože on fotbal miluju, i kvůli Arsenalu, kterému chybí. Tomi je skvělý kluk.
 
Věříte, že se po zranění vrátí do své bývalé formy?
Absolutně, je to výborný fotbalista a profík, který obvykle chodí první na trénink. A taky kamarád, kterému jsem kdykoli připravený pomoct. Není to tak dávno, co mě pozval domů, koukali jsme na zápas Ligy mistrů v češtině a pořád jsme se chechtali. Oba se někdy chováme jako malí kluci. Příště ho pozvu na polštinu.