„To se nestane každý den. Je to krásný pocit. A krásný zážitek,“ rozplýval se šestadvacetiletý obránce divizního Slavoje Polná. „Je to sen, hrát proti Spartě. A navíc jí dát gól. To je neuvěřitelné.“
Kolik vás tahle trefa bude stát?
(usmívá se) Zatím nevím, ale něco mě asi čeká. Možná pořízení nějaké svačinky, zákusků...
Sice jste prohráli na první pohled celkem jasným výsledkem, ovšem průběh tak jednoznačný nebyl...
Je pravda, že oni mohli dát víc gólů v prvním poločase, jenže my taky. Kdyby zůstal výsledek 1:2, bylo by to určitě lepší.
Když jste dvanáct minut před koncem zápasu snížil na rozdíl jediné branky, okamžitě jste burcoval spoluhráče i diváky k ještě větší aktivitě...
Jo, chtěli jsme ještě něco zkusit, ale bohužel jsme pak dostali na 1:3 a bylo po zápase.
Tušil jste, že by mohlo na pohárový souboj se Spartou dorazit skoro tři a půl tisíce diváků?
Věděli jsme, kolik se prodalo lístků, takže přehled jsme měli. Každopádně to bylo krásné. Úplná nádhera.
