Pohárová zastavení: Teplická party na traktůrku, zatoulaná trofej Slovácka...

Finalisté letošního ročníku Poháru ČMFS už si v minulosti o trofej zahráli. Tepličtí fotbalisté v roce 2003 uspěli, Slovácko o dva roky později nepřemohlo v klíčovém duelu Ostravu. Jak na památná utkání vzpomínají jejich aktéři?

Budou se fotbalisté Teplic radovat po finále Poháru ČMFS stejně jako před šesti lety? | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

Straka nás vybudil, vzpomíná Hunal 

Vtipálek Pavel Horváth seděl na teplickém stadionu za volantem traktůrku, přiskákali k němu další spoluhráči. "Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka...," zpívali fotbalisté a skotačili jako malé děti.

Byla teplá noc v květnu 2003 a tepličtí hráči právě slavili historicky první triumf v Poháru ČMFS, pusy roztažené od ucha k uchu.

Teplice poprvé vyhrály pohár "Oslavy dirigoval Horvy, on tyhle věci umí," vzpomíná obránce Tomáš Hunal, tehdy autor vítězného gólu strahovského finále.

Teplice v něm přemohly 1:0 Jablonec a Hunal si svůj nejdůležitější zásah pamatuje jako dnes: "Verbíř centroval z levého rohu na přední tyč, já míč škrtnul k zadní tyči. Pak jsme vedení zuby nehty ubránili, můj parťák ze stoperské dvojice Rada jednou vykopával míč z brankové čáry."

Stejně jako tentokrát i před 6 lety už neměly Teplice šanci na poháry z ligy. "Zrovna se nám v ní nedařilo, o to víc jsme si vítězství v poháru vychutnali," líčí Hunal, nyní zraněný stoper Českých Budějovic.

"Finále, to byl speciální zápas." Na Strahov dorazilo šest tisíc fanoušků. Když se tepličtí hráči pomazlili s pohárem, seděli ve vířivce, pili šampus a kouřili doutníky, dostali nápad: Jedeme slavit na Stínadla! Party trvala až do rána. "Měli jsme už zkušený tým, plno kreativních fotbalistů," vybavuje si Hunal partu kolem kapitána Horvátha.

Ve finále Teplice nastoupily v sestavě: Poštulka - Lengyel, Rada, Hunal, Leitner - Kolomazník (Doležal), Voříšek, Horváth, Tesařík (Gabriel) - Verbíř, Zelenka (Rezek).

A kdo tohle všechno řídil? Ano, impulsivní František Straka, tehdy ještě novic na české trenérské scéně, nyní kouč reprezentace. "Dokázal nás vybudit. Tataráčky a tak. A měli jsme u něj povoleno dát si jedno dvě malá piva na spaní. I před finále," tvrdí Hunal.

V další sezoně pak Teplice řádily v Poháru UEFA. Šokovaly Kaiserslautern i Feyenoord Rotterdam, zastavil je až Celtik Glasgow.

Finále 2005 v Olomouci, to byla oslava fotbalu

Třída 17. listopadu v Olomouci měří více než kilometr. A když hráli v roce 2005 na Hané fotbalisté Slovácka finále Poháru ČMFS proti Ostravě, zaplnily jejich autobusy celou dlouhou ulici. Kolona čítající 55 vozů dokonce vytvořila světový rekord.

"Řidiči přivezou ranní směny z práce, vymění se za volantem a vyrazí na Olomouc. Z naší strany pojede přibližně dvacet autobusů," popisoval tehdy akci "kulový blesk" Ivan Kallus, náměstek ředitele uherskohradišťského ČSAD.

Fanoušci oslovili snad všechny majitele autobusů na okrese. Přesto se objevily i vozy s kroměřížskou poznávací značkou. Kromě tradičních plakátů na velkolepou výpravu lákaly třeba i obecní rozhlasy.

"Hodně diváků jelo od nás, hodně z Ostravy. Stadion byl plný, to zápasu ještě přidalo na důležitosti," vybavuje si obránce Pavel Němčický.

Na Andrově stadionu se nakonec sešlo 11 251 diváků. Atmosféra byla elektrizující. A pohár pro vítěze v ní nakonec zvedli nad hlavu ostravští hráči. Výhru 2:1 zařídili po změně stranMetelka a Papadopulos, Dostálkovo snížení přišlo příliš pozdě, až v první minutě nastaveného času.

"Viděl jsem hodně finálových zápasů, ale takovou kulisu nepamatuji," rozplýval se kouč vítězného týmu Jozef Jarabinský.

"Kam se hrabou všechny pražské týmy a jejich Strahovy," přitakával Richard Dostálek. "Jen je škoda, že to nemohla vidět celá republika v televizi," podivoval se další slovácký záložník Lukáš Jarolím nad absencí přímého přenosu.

Slovácko finálovým zápasem ukončilo sezonu, v níž se hráči dokázali poprat s dvanáctibodovým odpočtem za korupci a udrželi klub v nejvyšší soutěži i pro další sezonu.

I proto už v noci po návratu z Olomouce měli se svými fanoušky důvod ke spontánní oslavě na hradišťském náměstí. Bujaré veselí však nepřežil pohár určený poraženým finalistům. Brzy z něj zbylo jen torzo. "Vím, že se pak potuloval po baru Fontána, kde jsme to zapíjeli. Kde je pohár teď, to je ve hvězdách. Ve středu bychom si rádi přivezli ten zlatý," plánuje obránce Němčický.