O účast na evropském šampionátu 2008 ve Švýcarsku a Rakousku budou v kvalifikaci čeští fotbalisté bojovat s Německem, Slovenskem, Irskem, Walesem, Kyprem a San Marinem.
Jak jste s kvalifikačním losem spokojen?
Myslím, že na los si stěžovat rozhodně nemůžeme, spíš naopak. Samozřejmě netvrdím, že už jsme na mistrovství, ale i při úctě ke všem soupeřům mi vychází, že postoupit bychom měli. Kvalita současného českého mužstva tomu odpovídá.
Souhlasíte, že nejsilnějšího protivníka bude mít české národní mužstvo ve fotbalistech Německa?
Nejspíš to tak bude. Před časem sice Němci byli v útlumu, což se ukázalo na posledním mistrovství Evropy v Portugalsku, kde jsme je v základní skupině porazili i v kombinované sestavě. Jenže teď se zase zvedají a letošní mistrovství světa na domácí půdě je jistě nakopne hodně vysoko. Už to sice není ta někdejší německá buldočí klasika, ale jejich jednoznačnou povinností bude na tu Evropu postoupit.
Co vám vzpomínky na zápas s Německem na Euru 2004, který Česko vyhrálo 2:1, říkají?
Šel jsem na hřiště na posledních dvacet minut a vzpomínám, že jsme i v té kombinované sestavě vyhráli zaslouženě a celkem v pohodě. Ale abych byl vůči Němcům spravedlivý, několikrát nás musel podržet brankář Jarda Blažek.
Duely se Slováky by asi měly být hodně o emocích.
Takové zápasy, to většinou bývá až bratrovražda. Je mi jasné, že to bude obrovsky vyhecované. Jenže když se od těch emocí oprostím a dám na váhu fotbalové kvality, vychází mi to zřetelně pro nás. Jsem přesvědčený, že kdo udrží nervy v klidu, ten to bude mít v těchhle zápasech snadnější.
Jedno kvalifikační utkání Česka se Slovenskem máte za sebou. Ten, ve kterém mužstvo trenéra Dušana Uhrina v srpnu 1997 prohrálo v Bratislavě 1:2. Jak vzpomínáte na toto střetnutí?
Abych řekl pravdu, vybavuje se mi jen moment, kdy jsem asi po šedesáti minutách musel ze hřiště s roztrženou hlavou. A proč jsem nehrál říjnovou odvetu v Praze, kterou jsme tři nula vyhráli, to už si nepamatuju.
Další soupeřem v řadě je Irsko, což by asi těžká překážka být neměla.
Takhle bych to vůbec neviděl. Pozor, poslední dva přáteláky v Irsku jsme prohráli. Hrál jsem ten předposlední před šesti roky, prohráli jsme tři dva a mám takový dojem, že všechny tři góly jsme dostali po standardních situacích. Vzpomínám si, že my chtěli hrát fotbal, jenže Irové nás dostali tou svou bojovností a jednoduchou hrou. A před dvěma lety jsme tam prohráli dva jedna, jenže u toho jsem nebyl.
Jak tedy vlastně na Iry?
Ono se to dá takhle těžko říct, jak na Iry. Podle mě bude nejdůležitější držet míč na zemi a dát do toho bojovného ducha taky. Pak se uvidí, ale fotbalově jsme jednoznačně lepší.
A co vám říká Wales?
No, určitě bychom s tímhle soupeřem měli dopadnout podstatně líp než v posledním vzájemném zápase. Před čtyřmi roky v Cardiffu jsme tam totiž hráli nula nula. Byl to zápas skoro bez šancí, přestože jsme měli míč v držení asi ze sedmdesáti procent. Pamatuji si to, protože trenér Brückner nám po zápase říkal, že jsme sice byli pořád na míči, ale strašně neúčelně. Jenže za tu dobu jsme se pod Brücknerem i v tomhle směru rapidně zlepšili.
Dostáváme se ke Kypru. V posledním měření sil Česka s tímto soupeřem padlo sedm gólů, tento turnajový zápas v únoru 2002 Brücknerův tým vyhrál 4:3. A vy jste u toho byl celých devadesát minut.
Tak bláznivý zápas, jako tenhle na Kypru, se zapomenout nedá. Skoro všechno se odehrálo ve vápnech, nebyla tam žádná mezihra, útočilo se jak o závod. Pro diváky to musel být zážitek, ale opravdová fotbalová kvalita, která by se čekala hlavně od nás, tomu zoufale chyběla.
A co outsider skupiny San Marino, s nímž český fotbal dosud žádné zkušenosti nemá?
Vím jenom, že tohle mužstvo v kvalifikaci na mistrovství světa neuhrálo ani bod, dalo dva góly a dostalo jich čtyřicet. Prostě outsider. Asi něco jako Andorra, které jsme v poslední kvalifikaci dali ve dvou vítězných zápasech dvanáct gólů a dostali jeden. Ale v žádném případě jsme to neodchodili, to už dneska nejde proti nikomu.
Jak se na evropskou kvalifikaci těšíte?
Vůbec na ni nemyslím. Fakt to není alibismus, ale je to pro mě strašně daleko. Nezapomínejte, že v březnu mi bude čtyřiatřicet. A jestli už přece jen na něco myslím s předstihem, tak na letošní mistrovství světa v Německu. A kdoví, co bude po něm.
Tak si alespoň představte, že na světovém šampionátu získá Česko medaili a vy budete v létě v plné síle, ve formě a plný elánu do fotbalu. Pustíte se pak do další kvalifikace?
Nezlobte se, ale odpověď na takovou spekulativní otázku ze mě taky nedostanete.
