Sedm let staré vzpomínky přilákaly na Strahov velký počet vděčných diváků, kteří od prvních minut tleskali každé vydařené kombinaci, nebezpečné střele, i pěknému nápadu.
Neplatilo se vstupné, nikdo diváky nepočítal, ale hlasatel nakonec ohlásil kvalifikovaný odhad: 5800 (neplatících) návštěvníků. "Bylo to příjemné překvapení, když jsme přicházeli na trávník, čekal jsem tak tisícovku," řekl kapitán Slavie a jeden z hlavních organizátorů akce. Tentokrát oblékl dres reprezentace, v roce 1996 totiž za Slavii nehrál.
Utkání bylo oficiálním loučením dlouholetých slávistů Suchopárka a Lercha. První míří na Kladno, kde bude trénovat dorostence a nastupovat ve druhé lize, druhý musel kvůli vleklým zdravotním komplikacím předčasně ukončit kariéru.
Oba se chtěli rozloučit brankou, a oba dostali šanci z penalty. Lerch ji kopal už ve třetí minutě poté, co reprezentační gólman Kouba stáhl v pokutovém území Šmicra. Jenže Lerch, který od svého posledního ligového zápasu už stačil nabrat pár kilogramů, Koubu nepřekonal. Gólman stačil k levé tyči včas doplachtit, a soupeři zkazil radost.
Další šanci už slávista s dvojkou na dresu neměl, neboť bolavá achilovka nepřála ani této exhibici. Už ve 14. minutě se Lerch rozloučil.
Při Suchopárkově penaltě už byl Kouba taktnější, ač vystihl směr střely, na míč nesáhl. V 55. minutě tak padl poslední gól zápasu, a zrodila se remíza 5:5.
Góly dávali na obou stranách vesměs bývalí i současní slávisté. Výjimkou byl jen exsparťan Siegl. Autor dvou branek posílil národní tým, ač na EURO 96 nehrál. Také Slavia měla hosty, které titul z šestadevadesátého nepamatují. Dokonce ze zahraničí. "Divokou kartu" dostala brazilská hvězda nynějšího týmu Adauto, a Slovák Krištofík s sebou z Bratislavy přivezl bývalého hráče Slovanu Glonka.
Chybělo jen pár pamětníků. Například Nedvěd, který byl od rána na cestě z Turína, ale autem tu dálavu nestačil překonat, nebo Němec, jenž se omluvil už předem. Slávisté měli jen lavičce zraněné Vágnera s P. Novotným, někdejší náhradník Jirásek se omluvil, prože ve středu hraje s Xaverovem poslední zápas druhé ligy.
To Pěnička, kterého ve stejnou dobu čeká existenční zápas o záchranu s Chomutovem, do Prahy dorazil. "Ten má sil dost, zvládne oba zápasy," smál se Suchopárek. Pěnička však pro jistotu nastoupil v každé půli jen na čtvrthodinu.
Na hřišti ožívaly dávno sehrané formace. Výborně si rozuměli někdejší sparťané Frýdek se Sieglem, naslepo mohli i po letech hrát také olomoučtí kamarádi Látal s Hapalem.
A protože nehrála Slavia 1994, ale o dva roky mladší, odehrála se ukázková kombinace služebně starších slávistů v reprezentačních barvách: Berger poslal kolmou přihrávku Šmicrovi, ten bleskově centroval před branku, kde lehce dorazil do prázdné branky Kuka.
Pro Kuku to byl jeden ze tří gólů, nahrávač Šmicer se trefil v první půli, když ještě hrál za Slavii. O přestávce přeběhl k soupeři.
První poločas trval 35 minut, druhý rozhodčí Pavlín Jirků ještě o pět minut zkrátil. Po závěrečném hvizdu se už hráči loučili s publikem, jenže sudí trval na penaltovém rozstřelu. Nakonec nalákal jen sedm hráčů, kteří donutili publikum ještě jednou zpozornět. Kuka za reprezentaci a Krištofík v červenobílém neuspěli, přesto byl na konci výsledek 3:2. Další střelec národního mužstva se už nenašel.
Branky: 25. Vávra, 29. Šmicer, 34. Bejbl, 44. Adauto, 55. Suchopárek z pen. - 35., 51. a 54. Kuka, 34. a 49. Siegl. Rozhodčí: Jirků - Vodička, Filípek. Diváků: 5800. Poločas: 3:2.
Slavia 1996: Blažek - Pěnička (16. Krištofík), Kozel, Suchopárek, Hunal - Poborský, Lerch (14. Vávra, 36. Pěnička, 50. Glonek), Bejbl, Šmejkal - Štajner, Šmicer (36. Adauto).
Česko 1996: Kouba - Hapal, Látal, Kadlec, Horňák - Frýdek, Kubík (36. Němeček), Siegl, Berger - Drulák (44. Šmicer), Kuka.
 LAVIČKA VICEMISTRŮ EVROPY. Na stříbrné medaile z roku 1996 vzpomínali také Michal Horňák, Petr Kouba a Patrik Berger (zleva). |
 Karel Poborský (vlevo) byl v roce 1996 jedním z největších tahounů mistrovské Slavie, kterou trénoval František Cipro. |
