Nejzkušenější muž současné Sparty. Jediný z kádru národního mužstva, který pamatuje premiéru moderní české reprezentace v mrazivém istanbulském únoru roku 1994.
Je už pro vás po těžkém zápase horší vstávání, nebo usínání?
Určitě usínání. Nezaberu dřív než ve tři nad ránem. Chvíli koukám na televizi, pak ležím a převaluju se.
Vzpomenete si ještě na debut v Turecku před devíti lety, poprvé jen za Českou republiku?
Ano, vyhráli jsme 4:1. Mně to nijak zvláštní nepřišlo, za Československo jsem nikdy předtím nehrál.
Pamatujete hodně. V čem je tenhle tým tak silný?
Kluci z jedenadvacítky se definitivně zabudovali, k tomu nás pár starších má ještě co říct. A hlavně trenér, ten to drží pevně v rukou. Každý se mu dobrovolně podrobuje. Na hřišti vychází to, o čem mluví.
Chcete říct, že tomu za Uhrina nebo Chovance, především v pozdějších obdobích jejich působení, nebývalo?
Ale to ne. Pan Brückner neprosazuje svoje názory přehnaně autoritativně. Není to žádný diktátor. Naopak za námi chodí a stále se bavíme.
| KAREL POBORSKÝ v reprezentaci |
|
věk: 31 |
|
funkce: zástupce kapitána |
|
debut: 23. února 1994 v Istanbulu v utkání Turecko - Česko 1:4 |
|
počet utkání: 85, třetí místo všech dob za Nehodou (90) a Kukou (87) |
|
počet vstřelených branek: 5 (nejslavnější byl vítězný lob ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 1996 s Portugalskem) |
|
počet absolvovaných kvalifikací: 5 (včetně současné) |
|
počet startů na ME: 2 |
|
počet startů na MS: 0 |
|
úspěchy: vicemistr Evropy 1996, bronz na Poháru FIFA 1997 |
Říká se, že síla týmu se projeví až ve chvíli, kdy se sbírá z rány, z porážky. Dokážete to teď?
Prohrávali jsme 0:1 v Nizozemsku a vyrovnali. Ale to není nejpřesnější případ. Do těžké situace se dostane každý sám. Když jste připraven, nestane se vám to. Záleží na nás.
Srovnejte, prosím, toto mužstvo s vicemistry Evropy z Eura 1996.
Přišli jsme odnikud, nikdo s námi nepočítal, z ničeho jsme udělali obrovský úspěch. Pak jsme odešli hrát do cizích klubů a většina z nás, mluvím hlavně za sebe, měla aklimatizační potíže. Proto jsme ztratili mistrovství světa ve Francii 1998. Dnes už získali kluci venku pevné pozice a zvedla se tím kvalita celé reprezentace. Na druhou stranu to máme těžší. Všichni se na nás připravují.
Vyzrává i tahoun Nedvěd. Už nehoní s řevem rozhodčí ani protihráče.
Divočejším obdobím si projde každý. Pavel ho má za sebou, teď patří opravdu mezi nejlepší hráče na světě. Proti Rakousku mě nepřekvapil. Zvládl to, přestože věděl, že kdyby mu to nevyšlo a ještě nehrál Rosický, tak by jeho i trenéra všichni rozcupovali. Takhle hrává každý týden v Itálii.
Ale to fanoušci u nás nevidí...
Škoda, že si Italové své fotbalové obrázky tak hlídají. Bundesligu i anglickou ligu známe z televize líp.
Nedvěda jako šéfa si už tedy můžete dovolit poučovat a sekýrovat jen vy, jako jeho starší spolubydlící, že?
No, někdy. Jsem starší jen o čtyři měsíce. Ale známe se dlouho, spíš se navzájem občas hecujeme.
A kdo má navrch?
Střídavě. Podle formy.
Vzhledem ke zkušenostem byste měl stát po jeho boku. Ve středu jste po jeho střídání převzal kapitánskou pásku, byť jste žádným halasným vůdcem nikdy nebyl. Proč?
To je náturou. Ale zásadní věci v mužstvu řešíme my starší, Pavel, já, Dino (Koller - pozn. red.) a Šmíca.
Sedneme si a debatujeme. Jeden člověk ve fotbale nerozhoduje.
Za šest zápasů budete českým fotbalistou s nejvyšším počtem mezistátních zápasů. Už letos?
Vím, jak mi naskakuje číslo, a lhal bych, kdybych říkal, že mě to nezajímá. Ale je to rok fotbalového života, stát se může cokoliv.
Dosud jste nebyl vážněji zraněn.
To je v první řadě štěstí (klepe se do čela a pak do dřevěné desky stolu). Ale dnes už vím, jak jít do souboje, aby mě to co nejmíň bolelo.
Jenže na to se nedá spoléhat.
Na mistrovství světa jste si nezahrál. Vydržíte ještě tři roky do Německa?
Asi ne. Ve Spartě mám dohodu na prodloužení smlouvy o rok. Pak? Nevím...
 Už v sedmé minutě dal sparťanský záložník Karel Poborský v Teplicích Bělorusům vedoucí branku. |
