Čtyřhvězdičkový Sodehotel je typická tranzitní stanice - na bruselské letiště Zaventem je to pár minut jízdy, spojení do centra belgické metropole také bez problémů. Hosté se tu střídají jako na běžícím pásu. Čilý ruch ve vstupní hale neustává ani na minutu. Jenom xeroxová kopie denního programu na hlavičkové papíře UEFA nalepená na dveřích jednoho ze salónků prozrazuje, že se tady děje něco, co má spojitost s právě probíhajícím mistrovstvím Evropy a že pár hostů je déle než na jednu dvě noci.
Rozhodčí se právě rozcházejí z oběd a ve vyhrazeném salónku. Někteří se objednávají u fyzioterapeutů na masáže, další zvolna mizí na pokojích. Nikdo je nehlídá, nikdo nesleduje okolí. "Jenom každý kontakt s médii musíme okamžitě hlásit. Většinou bývá povolený jen při pravidelných tiskových konferencích, tohle je trochu výjimka," říká při naší návštěvě slovenský rozhodčí Igor Šramka, když po chvilce vysvětlování dostává od tiskového mluvčího svolení.
Po režimu z posledního mistrovství světa ve Francii není v La Woluwee ani památky. Tehdy byli všichni arbitři soustředěni do zámečku na předměstí Paříže, celý areál neprodyšně uzavřela policie a vjezd dokonce chránily zátarasy. Vycházky? Jako na vojně - jenom na propustku.
Denní režim tří desítek rozhodčích je v Belgii téměř neměnný - ráno trénink, pak oběd, rehabilitace. Den před utkáním odjíždí nominovaná čtveřice do dějiště zápasu, ostatní se většinou rozjedou také na fotbal, ovšem v roli diváků. "Vstáváme tak kolem osmé, večer po deváté už ale mizíme na pokoje. Program máme tak nabitý, že jsem se k psaní pohledů dostal až včera," popisuje slovenský arbitr. Na hotelu má každý svůj vlastní pokoj, ale s telefony ani přísunem informací není jediný problém. Cestou do jídelního salónku si stačí vybrat z připraveného balíku novin.
V pátek se trénovalo v nedalekém Machelenu. Rozhodčí naskáčou do přistavených mikrobusů, po dálničním okruhu trvá jízda sotva deset minut. Čeká je malé vesnické hřiště, jemně střižený trávník a všudypřítomný ohlušující rachot. To kvůli leteckému koridoru, který vede přímo nad sportovním areálem. Hluk je tak silný, že když chce atletický trenér na závěr tréninku rozhodčím něco říci, musí si je svolat do malého kroužku.
Igor Šramka však potvrzuje, že příprava rozhodně není stereotypní: "Před pár dny jsme byli v hale, potom v bazénu plavat. jindy zase jezdit na kole. Jednou nám dokonce pozvali specialistku na aerobik, tak jsme dělali fotbalový aerobik."
Atletický trenér je jen jedním z členů širokého týmu, který se o rozhodčí na EURO 2000 stará: jsou v něm také tři fyzioterapeuti, lékař, tiskový mluvčí, administrativní síly, transportní dispečer a další. Je to poprvé, co UEFA rozhodčím připravila podobné zázemí. "Jsme vlastně sedmnáctý tým turnaje," říká se smíchem Frank van Deursen, fyzioterapeut z Amsterdamu. Na nedostatek práce si stěžovat nemůže, protože zájemců o masáže a další rehabilitaci je stále dost. "Jedna masáž trvá průměrně půl hodiny, ale je to hodně individuální," dodává.
Postaráno je i o mentální pohodu rozhodčích; Frankův belgický kolega Eric Vandeselde je specialistou na relaxační techniky a aromaterapii s esenciálními oleji, relaxační hudbu a další alternativní metody používá i s rozhodčími. "Někdy například některý z nich po utkání přišel s tím, že je trochu rozhozený, protože tam byly sporné situace. Mým úkolem je udělat všechno proto, aby se uvolnil, zbavil stresu a byl opět v pohodě," vysvětluje Eric ve zkratce.
Oba zažili zatím jen jednu nepříjemnou situaci - když se během prvního poločasu utkání Belgie - Turecko zranil dánský rozhodčí Kim Milton Nielsen. "Seděli jsme v hledišti. Nejraději bychom v tu chvíli seběhli na hřiště, ale nedalo se nic dělat," poznamenal Frank van Deursen. "Celou noc mi pak honilo hlavou, jestli jsme někde neudělali chybu, jestli se tomu nedalo předejít. Byla to ale smůla, nic jiného. Všichni rozhodčí přijeli na šampionát ve výborné fyzické kondici," dodal jeho kolega.
Nedílnou součástí programu rozhodčích je také hodnocení. Dopoledne den po utkání se hlavní sudí se třemi asistenty sejdou se zástupci komise a probírá se právě odehraný zápas. "Jako první se nás ptají, jaký máme ze zápasu dojem, co si myslíme, že jsme udělali dobře, co špatně. Potom mluví delegát a zástupce komise rozhodčích UEFA," konstatoval Šramka a jedním dechem dodal: "Rozhodně to není jenom sezení plné kritiky, naopak nás často chválí. Popravdě řešeno, z chyb se tady stejně člověk nevymluví, protože na stadionu zápasy snímá osmnáct kamer. Na každou spornou situaci se lze podívat do posledního detailu."
Mezi sebou se prý rozhodčí o výkonech příliš nebaví. A s novináři? "Zakázané to nemáme, to je jen takový zažitý dojem. Jenže každý rozhodčí dobře ví, kam až může zajít," říká Šramka. Už proto, že UEFA má po celé Evropě síť spolupracovníků, kteří pečlivě monitorují média a výroky sudích.
Napětí vládlo v hotelu rozhodčích především ve středu a ve čtvrtek - čekalo se totiž netrpělivě na nominace pro čtvrtfinálová utkání. Sedm lajnových a pět hlavních rozhodčích už své jméno při čtení ze seznamu neslyšelo, což znamenalo jediné - odjezd domů. "Bylo znát, že jsou všichni trochu nervózní. A potom se zase projevilo zklamání," připustil fizioterapeut Eric Vandeselde. "Já už byl vnitřně připravený na to, že pro mě EURO skončilo, protože Slovensko není příliš fotbalovou zemí a tak dále. Ale rozhodlo zřejmě moje dobré hodnocení a to, že mě dobře znají z předchozích akcí," přidal se Igor Šramka.
