Bylo krátce po středeční půlnoci. Čeští fotbalisté odcházeli ze stadionu v dánském Herningu, hlavy dole, nálada pod psa.
Právě ztratili semifinále evropského šampionátu, se Švýcarskem prohráli 0:1 gólem ze 114. minuty prodloužení.
"Těžko se smiřujeme s porážkou, ještě hůř s naším výkonem," říkal Dočkal zlomeným hlasem.
Češi neprohráli smolně, padli zaslouženě po hanebném výkonu. Jen jistý gólman Vaclík a pečlivě hrající obránci Vácha, Suchý, Mazuch i Čelůstka dlouho drželi tým v naději. Když však mužstvo mělo něco předvést dopředu, byla to hrůza.
Na hřišti se hráči nejdřív snažili hecovat, probudit se. Pak se mezi sebou dohadovali. Někteří nerudně reagovali na pokyny z lavičky. "Ztratili sebekontrolu, diskutovali mezi sebou a to bylo špatně," poznamenal kouč Jakub Dovalil.
A přitom na pohodě a vztazích mezi sebou si tento tým zakládal. Ale od listopadu 2008, kdy Dovalil začal mužstvo tvořit, neprošlo až na výjimky krizovou situací. "Když jim to nešlo, tak asi znervózněli. Neplnili nic z toho, co jsme si řekli," podotkl Dovalil.
Za dva a půl roku tým prohrál jen dvě nevýznamná přípravná utkání, na vrcholný turnaj do Dánska jel v roli jednoho z favoritů. Ač v úvodním duelu porazil Ukrajinu, neoslnil. Pak po jasném průběhu prohrál se Španělskem a semifinále vybojoval jen díky senzačnímu obratu v posledních minutách.
V boji o finále přišlo snad největší rozčarování. Z výkonu. "Začali jsme hrát něco jiného, než jsme dosud předváděli. Vysiluje nás, než získáme míč. Jsme zatažení, soupeř kombinuje, my běháme tři čtvrtě zápasu bez balonu. Neumím si vysvětlit, čím to je. Je to jiné, než to bylo," přemítal Dočkal.
"Nesedlo nám to tady, mistrovství nás nezastihlo ve formě," přemítal gólman Tomáš Vaclík.
Když se hráči z kabiny trousili k autobusu, který je pak nočním Dánskem vezl hodinu do hotelu, měli za sebou nepříjemnou chvíli v kabině. Řekli si tvrdá slova.
"Proběhla ostřejší výměna názorů," poznamenal kouč.
Slovo si vzal urostlý stoper Mazuch, který jako jeden z mála nezklamal. Mluvil i defenzivní záložník Marcel Gecov, nejstarší z týmu.
"Když se hraje špatně, tak je normální, že si to vyříkáme. Musíme si to říct," zdůraznil Gecov. "Mluví každý, kdo k tomu má co říct. Není to tak, že by si slovo vzali jen ti starší a mladší mlčeli a poslouchali. Ale co jsme si řekli konkrétně, to zůstane v kabině."
Jde o to, aby to pomohlo. V sobotu totiž tým čeká možná ještě důležitější zápas než semifinále. Proti Bělorusku nastoupí v baráži o účast na olympiádě. A ta je hlavním cílem. Finále by byl bonus.
