Promiňte mi netaktní otázku, ale jak se cítíte jako "starý"?
Léta přibývají, ale zas tak starý se zatím necítím. Zdraví zatím slouží, někdy mně připadá, že mladí jsou na tom hůř než já.
Kdy jste byl naposledy nejmladší na hřišti?
To si ani nepamatuji. Asi to bylo ještě v Králově Poli, když jsem v šestnácti a půl letech nastoupil mezi dospělé.
Teď jste najednou hrál v jednom týmu společně se svým posledním prvoligovým trenérem Karlem Jarůškem.
Nebyla to pro mě novinka, občas si s námi zahrál fotbálek na tréninku. Je to technický fotbalista, hraje se s ním dobře.
Letos poprvé po dlouhých letech neslavíte vánoční svátky a přelom roku jako prvoligový fotbalista. Pociťuje to nějak vaše rodina?
Určitě. I když nechci tyto problémy do svého nejbližšího okolí zatahovat, vztah s mým nynějším oddílem není nejlepší a doma se musí zákonitě promítnout. Ale nesmím si to připouštět a aspoň na chvíli se proto nějakým způsobem pokouším vše zaseknout, aby byl klid.
Jak vlastně vypadá vaše fotbalová současnost a rýsuje se nějaká lepší budoucnost?
Jak se to se mnou bude vyvíjet dál, nevím. Vypadá to ale tak, že v klubu zůstanu do léta, kdy mi skončí smlouva, a že budu hrát i nadále za juniorku v moravskoslezské lize. Pak se uvidí, ale s fotbalem bych končit ještě nechtěl.
Když vás nový trenér Tobiáš vyřadil z ligového kádru, hodně fanoušků se za vás postavilo. Podle nich jste si okamžité přeřazení o dvě soutěže níž nezasloužil. Mínili, že byste byl užitečný minimálně na lavičce, odkud byste mohl vypomáhat mužstvu v závěrech utkání.
Byl určitě příjemný pocit, že fanoušci také vnímali, že moje vyřazení bylo v uvozovkách zvláštní. Oddíl to ovšem chápe jinak.
Jak by se vám líbilo, kdybyste sice v ligovém kádru zůstal, ale na hřiště byste se ze střídačky dostal jen minimálně?
To je těžké. Já vím, jaká ta situace kolem mě je a co za ní vězí.
Klub a trenér hovoří o čistě výkonnostních důvodech. Jde snad o nějaké dluhy vůči vám?
To je jedno. Jde o všechno dohromady, různé vztahy a podobně. Nechci se k tomu ale nijakým způsobem vyjadřovat.
Říkal jste, že v zimě byste mohl být konkrétnější.
Ta situace nenastala.
Bezprostředně poté, co jste byl přeřazen do B-týmu, se začalo spekulovat o tom, kam a kdy odejdete. Hovořilo a psalo se o zájmu druholigové Jihlavy nebo Vienny, která hraje v Rakousku také druhou nejvyšší soutěž. Proč jste nakonec neskončil jinde?
Měl jsem nabídky na dohrání podzimu dokonce i z prvních lig. Dlouho jsem se rozmýšlel, nakonec jsem se rozhodl, že do konce podzimu zůstanu v Brně. Chtěl jsem si v klidu dořešit věci mezi mnou a oddílem. Neviděl jsem žádné plus v tom, že bych na posledních pět zápasů odešel někam jinam. I když oddílu by to asi vyhovovalo.
Odejít teď v zimě by pro vás bylo přípustnější?
Kdybych odešel v zimní přestávce, měl bych víc času se sžít s novým kolektivem. Když to ale nevyjde, nebudu si s tím příliš lámat hlavu.
Zájem Vienny o vás už opadl?
V létě jsem tam byl na testu, zahrál jsem si jeden přátelský zápas a cítil jsem oboustrannou spokojenost. V současné době ovšem Vienna na tom není finančně dobře, a můj transfer se tak pravděpodobně neuskuteční.
Jak se vám hrálo za rezervní tým v moravskoslezské lize?
Hrál jsem tam strašně rád, bylo to bez stresu, v pohodě. Jsou tam vynikající kluci, bylo to oddechové, přičemž četnost tréninků tam byla přibližně stejná jako v áčku. Po všech těch věcech jsem si potřeboval odpočinout, přitom jsem si výborně zatrénoval i zahrál fotbal.
Trenér juniorky Oldřich Janusicza si často nad přístupem posil z ligového kádru posteskl, vy jste však byl čestná výjimka. Jak jste třetiligové zápasy bral?
Vždycky jsem chtěl vyhrávat jak v áčku, tak i v béčku. Proto jsem se i na třetiligový zápas vždy připravoval.
Janusicza je impulsivním typem trenéra, který se nerozpakuje zejména mladým hráčům za chyby vyčinit pořádně od plic. Zdá se ale, že s vámi hned od začátku našel společnou řeč.
Samozřejmě že trenér Janusicza občas vybouchne, ale v jádru to nemyslí špatně.
Cítil jste jeho zvláštní důvěru?
Když přijde hráč v mých letech a s tolika zkušenostmi, trenér od něj pochopitelně očekává víc než od mladého kluka, a to se týká i třeba vedení kolektivu a třeba určování rytmu hry.
Ať skončí vaše sedmileté angažmá za Lužánkami jakkoliv, jak na ně budete vzpomínat? Převládne zklamání z nevydařeného konce a z problémů, které se táhly už od předchozího majitele klubu Hrstky, nebo si nejprve vybavíte příjemnější pomyšlení na léta, kdy jste hrávali v horních patrech tabulky a kdy na vás pravidelně chodily dvacetitisícové návštěvy?
Problémy v Brně byly vždycky. I když se mi zde s klukama a ve výborném kolektivu hrálo dobře, olomoucká hra bude v mé paměti vždy převládat. A ta závěrečná brněnská tečka se mi bude vybavovat dlouhou dobu. Myslím, že byla zbytečným vyvrcholením těch let, co jsem zde hrál.
