„Možná by nebylo od věci, aby si všichni vyzkoušeli, jak je složité začínat od nuly. Mám totiž dojem, že u nás máme hodně Cvachů a málo Štrosmajerů,“ naráží na slavný seriál Nemocnice na kraji města.
Zatímco doktor Cvach byl přechytralý náfuka, Štrosmajer byl vtipným glosátorem a lékařskou kapacitou: „I ve fotbale je spousta lidí, kteří umějí báječně mluvit a vysvětlovat, jenže jakmile dostanou do ruky konkrétní úkol, nezvládnou to.“
Vrba to vzal od přípravky přes všechny kategorie až na úplný vrchol. Mezi muže, do ligy, k reprezentaci.
Pokud se na jaře nestane nic zásadního, dokráčí s Plzní ke svému třetímu titulu a rovnou do Ligy mistrů.
A pak se oholíte?
To v plánu nemám. Zvykl jsem se neholit, je mi to příjemné a doma to nikomu nevadí.
Už to trvá dost dlouho, ne?
Od angažmá v Machačkale. V Dagestánu je spousta mužů, kteří nosí plnovous, tak jsem se chtěl ztratit v davu. Ne, ve skutečnosti to plánované nebylo, ale už jsem si zvykl. A pak je u mě těžké něco měnit. I manželka by vám potvrdila, jak nerad měním šatník.
Ani po návratu do Plzně jste toho moc nezměnil. Tak jste to plánoval?
Já byl hlavně trošku zklamaný, že jsem nezůstal v Rusku. V prosinci 2016 se v Machačkale změnili majitelé a ten nový měl jinou představu, jak by mělo mužstvo vypadat. Dotklo se to i mě, přitom jsme měli dost bodů a na jaře slušný los. Škoda, že nový šéf nebyl trpělivější, na druhou stranu bych teď s Viktorkou nevedl ligu o čtrnáct bodů.
Mohl jste trénovat Spartu.
Ano, rozhodl jsem se pro Plzeň, protože jsem znal prostředí, lidi ve vedení, hráče a líbily se mi nejvyšší ambice.
Být trenérem Sparty, dovolil byste si takovou revoluci jako kolega Stramaccioni?
Nebyl jsem tam a nejsem tam, ale nejspíš ne. Já sázím na československou cestu. Kupovat cizince je mnohem ošidnější než spoléhat na otestované místní hráče. Navíc si nemyslím, že česká destinace patří k nejžádanějším, takže když se sem nechá zlákat cizinec, buď mu končí smlouva, nebo chce sám sebe nastartovat. Raději pracuju s hráči, kteří mají sportovní ambice a chtějí hrát co nejvýš.
Ale cizinci ligu zpestřují, ne?
Zahraniční hráči by měli být zvláštní až mimořádní, aby českou ligu zkvalitnili. Jenže na podzim to v mnoha případech nedokázali.
Jmenovat budete?
Není potřeba. Ale povím vám, že jsem sledoval třeba Dannyho za Petrohrad, a to byla klasa. Když proti nám v poháru před třemi lety nastoupil Ben Chaim, říkal jsem si, jak je fantastický.
Proč to zatím ve Slavii a Spartě neprokázali?
Nevidím za oponu. Každému trvá, než se sžije s novým prostředím, s klubem, s městem. Teprve pak může forma gradovat, i proto bych byl s odsudky opatrný.
Zatímco Slavia se Spartou nakupovaly ve velkém - a možná znovu budou, Plzeň skoro nic. Není potřeba?
Myslím, že není. Převzal jsem velmi kvalitní mužstvo, které má velké schopnosti i dovednosti. Mužstvu zůstala vítězná chemie, i když už tu není Pavel Horváth. Vůdců je teď víc, možná nejsou tak vidět a slyšet, ale vzájemně si pomáhají.
Osobně bych se návratu do téže řeky obával. Vy ne?
Přiznám se, že ve mně hrklo, když jsme v červenci prohráli přátelák s Fürthem 1:5. Navíc se zranili čtyři hráči včetně Limberského s Hubníkem. Ale pomohl nám čas, tvrdá práce, trpělivost i štěstí.
Však jste se do Evropské ligy probránili.
Dodnes se mě lidé ptají, jak jsme mohli hrát v Larnace tak divně. Bůh ví, co by se stalo, kdyby se nepostoupilo, ale uklohnili jsme to a nakonec nás právě ten zápas hodně posunul. Postupně jsme získávali tvář i kvalitu.
Vrátila se Plzeň ke kořenům?
Nechci srovnávat, co bývalo za mě a po mně. Všichni trenéři se chtěli ve Viktorce prosadit vlastním způsobem.
Ani jsem nechtěl mluvit o trenérech, jako spíš o mužstvu.
To by měli hodnotit hráči. Ať vám řeknou, co jim víc vyhovuje.
Tak jinak: měl jste pochybnosti, jestli jdete správným směrem?
Věřil jsem, ale tak krásný podzim jsem nepředpokládal.
Co vás nejvíc překvapilo?
Spousta lidí neustále omílá, že v Plzni jsou hráči, kteří mají zenit za sebou. Že nemají motivaci, sportovní hlad. Ano, nejsou to nejmladší ročníky, ale mají vysokou kvalitu a na hřišti to dokazují.
Mluvíme o Petrželovi, Kozáčikovi, Kolářovi, Limberském, Hubníkovi?
I o dalších. Dokonce si myslím, že si fotbal užívají víc než před šesti sedmi lety. Tehdy byli jiní.
Jak jiní?
Řekl bych, že tolik neblbnou. Už to nejsou kluci. Změnili se v mnoha směrech, prošli různými životními zkušenostmi, které je posílily. Teď to s nimi mám jednodušší a vnímám, že si chtějí co nejvíc prodloužit kariéru. Váží si toho, co dělají a čím se živí.
Všichni sníte o Lize mistrů, kterou bude mít český šampion na 99 procent jistou.
No právě, a někteří ji můžou zažít naposledy. Taková šance se nesmí promarnit.
V kabině se o Lize mistrů mluvit může? Není to jako u snowboardistky Ester Ledecké, která každé vyslovené slovo olympiáda pokutuje pěti eury?
Upřímně, já být u Ester v týmu, opakuju to slovo při každé příležitosti. U snídaně, na obědě, při večeři. Dobrou noc s olympiádou.
Proč?
Ne abych ji dostal pod tlak, ale aby věděla, že ji čeká něco speciálního a svátečního. Sice by mě to stálo spoustu eur, ale Ester by znala můj přístup: Udělej všechno, aby ta výjimečná akce mohla i výjimečně dopadnout.
Pro Plzeň by mohl být sváteční souboj s Partizanem Bělehrad o osmifinále Evropské ligy.
Přiznám se bez mučení, že víc chci zvládnout ligové jaro a získat titul. Máme strašně zajímavý náskok a vidina Ligy mistrů nás žene dopředu. Na druhou stranu, postup v Evropské lize by se mi samozřejmě taky líbil. Zabojujeme o něj. Být mezi nejlepšími šestnácti týmy v poháru by pro Viktorku bylo nádherné.
Takže když někdo v Plzni řekne Liga mistrů, do klubové kasy neplatí?
Naopak. Pokutu zaplatí ten, kdo nebude tvrdit, že o Ligu mistrů hrajeme.
Na rovinu, je velký rozdíl hrát Evropskou ligu a Ligu mistrů?
Je to jinačí. Evropská liga je soutěž, ve které bychom se měli ukázat. U Ligy mistrů si říkáme: Patříme tam? Nehrajeme podřadnou roli? Ono je to složité, když potkáte Bayern, Manchester City nebo Barcelonu. Jenže zároveň je to i krásné a nezapomenutelné.
Za odměnu?
Jako pro Klatovy, když tam Plzeň přijede hrát český pohár. Ale každý chce uspět, vyhrát, postoupit. I Klatovy proti Plzni. I Plzeň proti Barceloně. Liga mistrů nás láká a já jsem nesmírně vděčný, že už jsem se jí dvakrát dotknul. Kéž by to vyšlo potřetí.
Po podzimu máte 14bodový náskok, hráli jste výborně, přitom vám nebylo líto, že liga končí. To jste myslel vážně?
Naprosto. Začali jsme v červenci zápasy o všechno a najednou zjistíte, že hráči za čtyři měsíce zvládli až pětatřicet utkání. Oni nejsou stroje. Dovolená je potřeba, musí se znovu nabít.
I vy?
Ale jo, přišlo mi vhod, že jsem si odfrknul. Jel jsem domů do Přerova, potkal příbuzné a známé, na které jindy nemám čas, věnoval jsem se rodině, nakoupil knížky.
Co čtete?
Jako kluk verneovky a Foglara, jen jsem teď v dobrodružných knížkách přešel o úroveň dál.
Vynechali jsme Vánoce.
Byly třetí v roli dědy a jsou čím dál hezčí. Vnučka skákala pod stromečkem, vytahovala dárky a nadšeně křičela: Zase Tonička?! Chtěla rozdávat dárky druhým, ale většina patřila jí.
Jste hravý dědeček?
Snažím se, jen nemám tolik času, kolik bych chtěl. Manželka s vnučkou lyžuje, a když jsem malou viděl ve školičce, napadlo mě, že bych se taky přidal. Už dlouho jsem na lyžích nestál.
Mimochodem, vypustil jste o svátcích fotbal?
Manželka by vám asi řekla, že takové dny nejsou žádné, ale já bych oponoval. Není to tak hrozné.
Třeba během jara budete hrát taky o svou budoucnost. Bookmakeři vám předpovídají návrat do Ruska.
Já mám smlouvu s Viktorkou, máme tady jasný úkol a své sny, co bychom chtěli dokázat. O zbytku je zbytečné se bavit. K Rusku chovám obrovský respekt. Chybu dělá ten, kdo ruský fotbal podceňuje. Však se v létě během mistrovství světa všichni přesvědčí. Lokomotiv Moskva, se kterým se v Evropské lize utkal Zlín, má roční rozpočet dvě miliardy korun, ne-li vyšší. Zatímco my žijeme v podmínkách, kdy se sto milionů zdá příliš.
Plzeň si nemusí stěžovat, klidně by se mohla plácnout přes kapsu.
Asi by mohla, ale nemusí. Když postoupíme do Ligy mistrů a vyděláme půl miliardy, proč nekoupit hráče za padesát milionů, když budeme přesvědčení o jeho kvalitě a dlouhodobém přínosu? Ale zatím v Lize mistrů nejsme.
K titulu máte suverénně nejblíž ze všech. Kdy byste ho chtěl slavit?
Čím dřív, tím líp.
