A druhého pokusu se ujal právě Pavel Bucha. Plzeňský záložník se rozběhl, nekompromisně práskl míčem do středu, a přestože brankář zůstal stát, třepotal se balon vzápětí v síti. Mladý šikula rozhodl o tom, že si Česko zahraje na evropském fotbalovém šampionátu do jedenadvaceti let. Což v tu chvíli ještě vlastně ani nevěděl...
Zpečetil jste český postup. Jaký to byl pocit vstřelit rozhodující gól?
Skvělý, v té chvíli až nepopsatelný. Myslím si, že pro všechny kluky, co byli na hřišti, to byla obrovská euforie. Přišla také velká úleva, dost jsme se uklidnili. Do zbytku zápasu nám to dost pomohlo. A pak jsme to dotáhli do vítězného konce a postoupili jsme, což jsme v tu chvíli ještě nevěděli.
Byl jste na zahrávání pokutového kopu určený?
Před zápasem jsme byli určení dva. Ondra Šašinka a já. Ondra je exekutorem penalt v reprezentaci tohohle ročníku už řadu let, kopal je vždycky. Já začal ale zahrávat penalty poslední dobou v klubu, takže jsme byli určení oba. Bylo to spíš na Ondrovi, přeci jen tyhle situace bral na sebe a já o víkendu předtím penaltu nedal. Vzal si ji tedy on, neproměnil, ale naštěstí ji rozhodčí nechal opakovat. A pak už to bylo na mně. Už podruhé nechtěl jít, takže jsem si ji vzal já.
Pomáhá vám, že teď už poměrně pravidelně kopete penalty i v Plzni?
Určitě, pár jsem jich v lize už proměnil a nebojím si je vzít ani v nějakém trošku vypjatějším momentu. Vůbec, že hraju za Plzeň, mi dodává sebedůvěru. To, co reálně dělám a jak na hřišti působím, jaká mám čísla... Je to složením více faktorů. A pak z toho vychází i to, že si nebojím vzít takovou zodpovědnost na sebe.
Budějovice - PlzeňOnline od 18.30 hodin |
Berete to tak, že už byste měl v týmu jedenadvacítky patřit mezi hlavní lídry a tahouny?
V kabině nebo v kolektivu úplně ne. Vím, že jádro je tam dost silné. Je to ale logické, s reprezentací jsem nikdy moc nejezdil, začal jsem pravidelně až ve dvacítce nebo jedenadvacítce. Troufnu si však říct, že mezi ty herní lídry, kteří něco vezmou na sebe, už ale patřím. Daří se mi na klubové úrovní a už i za jedenadvacítku mám něco odehráno.
Jak se vaše úkoly na hřišti v reprezentačním dresu liší od těch, které máte v Plzni?
Je to nějaký rozdíl, ale nic zásadního v tom není. Na repre jsem často hrával na pozici krajního záložníka, takže úkoly byly jiné a lišil se i můj styl hry. Oproti tomu hraju v Plzni celý rok na pozici středního záložníka. Na kraj jsem byl však zvyklý z Boleslavi, takže to pro mě není nic nového a jsem s tím v pohodě. Za reprezentaci už jsem teď nastupoval i na podhrotu a vzpomínám, že v Řecku jsem naposledy dohrával ve středu zálohy. Všechno se to míchá, ale v zásadě je to podobné.
Rozhodl jste gólem už v Chorvatsku. Dokázal byste říct, která z vašich zmíněných branek byla významnější?
Těžko se to hodnotí, obě výhry byly hrozně moc důležité. V Chorvatsku jsme po dvou zaváháních potřebovali bodovat naplno. Hráli jsme venku, navíc proti takovému soupeři. Myslím, že nás to udrželo v nějakém dalším boji a dodalo to týmu do zbytku kvalifikace sílu a sebedůvěru. A o té poslední výhře se moc nemusíme bavit, tam bylo buď, anebo. Výhra znamenala šanci postoupit. Kdybychom to nezvládli, tak nic nebylo. Musím říct, že osobně mám takové zápasy a situace hrozně rád. Nemívám svázané nohy. Týmu to celkově svědčí, je hlavou silný. Umíme podobná utkání hrát, svědčí nám.
Přitom po prohře ve Skotsku jste nebyli v ideální pozici, k zachování reálné naděje jste museli oba zbývající duely vyhrát.
To je pravda. Bylo to dost nepříjemné, před Skotskem jsme to měli totiž rozehrané dobře. Doma jsme remizovali s Chorvatskem, což jsem bral jako dobrý výsledek. Ve Skotsku bylo důležité hlavně neprohrát, vítězství by nás postupu hodně přiblížilo. Jenže tohle byla dost velká komplikace, rázem jsme byli pod velkým tlakem v Litvě i v Řecku. Nakonec jsme si s tím ale dokázali poradit.
 |
Teď už můžete být výrazně klidnější. Pro blížící los skupin budete ve třetím koši. Sledoval jste už nějak potenciální soupeře?
Viděl jsem, zaznamenal jsem to a zhruba vím, co nás může potkat. Nějaký přehled mám a vím, že se losuje desátého prosince. Těším se, co nám los do skupiny nadělí.
Máte někoho, proti komu si toužíte zahrát?
Jedině proti Anglii. Ještě mě napadá Francie, ale proti té už jsme hráli přípravu. Anglie mě láká nejvíc, působí tam hrozně talentovaných kluků, kteří už třeba hrají za velkokluby v Premier League. Konfrontace s nimi by mě hrozně zajímala. Chci si ověřit naše možnosti.
Nepostoupit, tak jsme za kavky roku, říká s odstupem kouč jedenadvacítky |
Co říkáte na ten netradiční systém „malého“ Eura? Skupiny se odehrají v březnu, vyřazovací boje přijdou na řadu až v červnovém termínu.
Teď když to říkáte, tak se musím přiznat, že nevím, jestli už to je oficiální.
Ano, UEFA už tenhle poněkud zvláštní formát potvrdila...
Vidíte, tak to asi bude pravda. Takovou informaci jsme měli hned poté, co jsme si zajistili postup. Právě jsem ale nevěděl, jestli už je to schválené. Má to svoje plusy i minusy. Je dobré, že to nebude zasahovat do větší části sezony nebo do potenciálního volna po ní. I z pohledu dospělého Eura je dobré, že se to nebude tolik krýt. Na druhou stranu mě mrzí, že nemohu na delší dobu odjet a zahrát si takové mistrovství vcelku. Doufám, že mě takový turnaj třeba v budoucnu čeká ještě v dospělé kategorii. Bylo by to skvělé.
Velká část z reprezentace do jedenadvaceti let hraje pravidelně ligu, dost hráčů i v elitních klubech. Je to na fotbalové vyspělosti poznat?
Myslím, že tým je poskládaný tak, že v něm jsou hráči, kteří jsou v hlavě správně nastavení a jsou hladoví po úspěchu. Určitě bude cílem postup ze skupiny, pak uvidíme. Kvalitu na to kádr má, ověřili jsme si to ve mnoha zápasech. Můžeme náš příběh ještě protáhnout dál.
