Minulý týden jste postrádal osm reprezentantů. Jak v takových chvílích probíhá příprava?
Ten mančaft jede vždy předtím měsíc bez volna, i po zápasech zůstáváme na hotelu. Takže jim dáme dva dny volna a pak najedeme na zaběhnutý rytmus. Děláme silové, kruhové tréninky, hrajeme pět na pět, je to taková zábavnější forma, ale dobrá na kondici. Taktice a souhře se samozřejmě můžeme věnovat až ve chvíli, kdy jsme kompletní.
Teď vám tady zůstali hlavně ti zkušenější - Limberský, Hubník, Petržela či Bakoš. Je to plus?
Určitě, jsou to hráči, kteří by jinak do nároďáku stále patřili. Už takhle jsou dost vytížení. Teď je výhoda, že mají čas na regeneraci. A dobré je také to, že máme pohromadě celou obranu.
Je to pro vás nová situace?
Když jsem působil v Rapidu Vídeň, kolikrát nám zůstalo jen osm hráčů. To bylo kritické, tady jsme pořád v dostatečném počtu.
A co vy, jak si dokážete odpočinout od fotbalu, když mají soutěže přestávku?
Od fotbalu ano, ale fyzicky ne. Tím, že se domů do Olomouce dostanu jen jednou za měsíc, mám tam spoustu restů okolo baráku. Takže teď jsem od rána do večera někde běhal. Za ty dva dny jsem se nahonil hodně, ale i reprezentaci jsem v televizi sledoval.
Je pro vás Plzeň z trenérského pohledu něčím specifická?
Hodně. Především jsem se vrátil do podmínek, na které jsem byl zvyklý v Rapidu. Ať už jako hráč, nebo trenér. Všechno je tady na profesionální úrovni, o hráče je perfektně postaráno. Nemusíme řešit něco, co by snad nefungovalo.
Stačil jste už víc prozkoumat město?
Moc ne. Myslel jsem si, že se tam dostanu častěji. V osm ráno jdu na stadion, hodně času strávíme taky na cestách. Ale na motorce jsem okolí prozkoumal až po hranice, tak jsem trošičku relaxoval.
Teď už je motorka zazimovaná?
Ano, už je chladno. Před týdnem jsem ji schoval, ale už chystám nové věci, abych ji do jara vylepšil.
Pojďme zpátky k fotbalu. Máte před sebou letos ještě pět zápasů. Jaké jsou cíle?
Je dobré, že pořád žijeme v Evropské lize, i když už to nemáme jen ve svých rukou. A v domácí soutěži se pokusíme udržet odstup před nejbližšími soupeři.
V sobotu vás čeká zápas v Mladé Boleslavi, která se drží na čele. Je to pro další vývoj v tabulce hodně důležitý souboj?
Už minulý rok měli kvalitu a potvrzují to i letos. Bude to hodně prestižní zápas a složitý soupeř.
Vy jste navíc měl tým poprvé pohromadě až ve čtvrtek. Je to dostačující na přípravu?
Už jsem si na to zvykl. V úvodu sezony, kdy jsme se sehrávali, to byl větší problém. Potřebovali jsme spolu víc trénovat. Teď už jsme se posunuli, i když je pořád na čem pracovat.
V Plzni se zatím sází na takový česko-slovenský mix. Hodláte v tom i vy jako rodilý Slovák, který žije v Česku, pokračovat?
Asi ano, i když je to stále těžší a těžší. Musíme se dívat i do jiných zemí a čas ukáže, jak dokážeme mančaft doplnit. Jinak musím říct, že Čechy a Slováky nijak nerozlišuji, pořád to beru jako jednu zemi.
A co herní systém? Zvolíte trvaleji 4-4-2 nebo 4-2-3-1?
Rozhodli jsme se, že budeme pracovat na obou rozestaveních. Bylo období, kdy jsme měli jen dva hráče do středu zálohy a přetlak útočníků. Jindy zase potřebujete vyztužit střed hřiště. Budeme používat obě varianty, i podle soupeře.
Občas také pošlete některou z opor na tribunu. Citlivá věc...
Není to příjemné, ale nejde mít v kádru jen 16 hráčů. Nejhorší rozhodování je, když v tréninku vypadají všichni dobře. Kluci to respektují, zatím s tím problém není. Je jasné, že se to nesmí týkat stále stejných hráčů. Jednou je hráč na tribuně a příští zápas může být v základu. To se v Plzni stává často.
