A kdyby jej nezabrzdilo zraněné koleno, možná by si na něj vzpomněli i v národním týmu, kde na svůj premiérový start zatím čeká. Formu na to měl. „Až budu pravidelně nastupovat a mít určitá čísla, pak ta možnost povolání bude,“ říká obezřetně.
Plzeň vs. JablonecOnline reportáž v pondělí od 18 hodin |
Místo toho jste si užíval přestávky. Jak reprezentační pauza probíhala?
Samozřejmě jsme makali. První týden jsme měli dvoufázové tréninky, ale pak bylo delší volno přes víkend, vlastně poprvé v sezoně.
Osobně jste volno přivítal? Přišlo ve chvíli, kdy jste se zase dostal do formy.
V mém případě to bylo trošku jiné, protože já už pauzu kvůli zranění měl, zatímco kluci měli program hodně nabitý. Moc jsem toho neodehrál, takže bych klidně i pokračoval bez reprepauzy.
Dá se říct, že na začátku ročníku prožíváte možná nejlepší období své kariéry?
Asi jedno z těch hodně povedených, i co se týče statistik. Škoda toho zranění...
Nedoufal jste, že by vám mohla třeba přijít i pozvánka do národního týmu?
Přiznám se, že mě to ani nenapadlo. Hrál jsem málo, takže jsem nad tímhle ani nepřemýšlel.
Tušíte, kdy se dostanete do fáze, kdy s podobnou eventualitou už počítat budete?
Až budu pravidelně hrát a mít určitá čísla, pak ta možnost povolání bude. Nároďák je ale hodně kvalitní a jsou tam fotbalisté, kteří hrají v cizině. Není lehké se tam dostat.
Záblesk minulosti: „mládežník“ Aleš Čermák (vpravo) v reprezentačním dresu.
V asistencích vedete ligu, góly však chybějí. Nechtělo by to víc střílet?
Tohle mi vyčítají trenéři už od žáků! Vždycky jsem ještě na malém vápně hledal, komu bych mohl nahrát. Teď se trochu měním a snažím to brát víc na sebe, ale že bych byl zabiják nebo sobec, to v sobě nemám.
Dá se s tím vůbec něco udělat?
Je to samozřejmě o hlavě.
Přitom Českou republiku jste na velké akci reprezentovat mohl, o Euro jedenadvacítek, kde jste měl být kapitánem, jste ale kvůli nehodě přišel. Máte o to větší motivaci prosadit se do seniorského výběru?
Ani ne, takhle to neberu. Prostě se to stalo a teď se soustředím na to, abych hrál hlavně v Plzni a dělám pro to maximum.
Teď už znovu můžete, když zdravotní potíže pominuly.
Když jsem byl zraněný, tak jsem měl pořád chtíč klukům pomoct. Trošku mě museli brzdit, abych do toho nenaskočil moc brzo. Pomohla mi zkušenost z jara, kdy jsem měl na tom samém kolenu problém s vnějším postranním vazem a začal jsem rychle, navíc to bylo horší než teď. Tentokrát jsem si dával větší pozor. Ono se to po týdnu nebo dvou najednou strašně zlepší a myslíte si, že už můžete hrát, ale pořád to v tu chvíli není, jak má být.
Pro Viktorii jste po odchodu Patrika Hrošovského ještě důležitější. Cítíte, že se od vás čeká víc než předtím?
Nepřipouštím si, že by na mě byl větší tlak.
Přesto byste měl mít jednu z těch klíčových rolí současné Plzně.
Hraju na ofenzivní pozici, takže se ode mě tyhle věci očekávají.
Je znát, že se nastává přerod a tvoří se jiná parta?
Asi jo, ale já tu zase tak dlouho nejsem. Kluky, kteří nedávno končili, jsem samozřejmě zažil, ale těch sedm nebo osm let jsem s nimi nebyl.
Viktoria vypadla z evropských pohárů, přestože do sezony šla s větším počtem hráčů, než u ní bývá zvykem. Musíte teď o místo hodně dřít?
Ano, máme široký a velice kvalitní kádr. Na druhou stranu je to však lepší pro tréninky. Zdravá konkurence, všichni makají a snaží se. Člověka to víc bičuje.
Zatímco vy se můžete soustředit na domácí soutěže, Slavii čeká Liga mistrů. Může to být pro vás v boji s hlavním adeptem na titul lehká výhoda?
Přesně tak, ale také oni mají spoustu kvalitních fotbalistů, což pořád dokazují. Budou mít hodně zápasů a uvidíme, jak to bude vypadat. Spíš jde o to, že budou hrát na Barceloně a za tři dny třeba v Příbrami. Můžete být připravení, jak chcete, ale stejně to s hlavou něco udělá. Jestli to je pro nás výhoda, ukáže až čas.
Pro vás už jsou „obyčejné“ ligové zápasy hlavní náplní ročníku.
I ty zdánlivě obyčejné jsou teď pro nás hodně důležité. Když se dobře umístíte v lize, udělá vám to tu další sezonu příjemnější. Není to „jenom“ liga, chceme skončit nahoře nebo ji i vyhrát, abychom si pak mohli užít zápasy v Evropě jako loni.
V pondělí vás čeká Jablonec, v dalším domácím zápase už pak Sparta, váš mateřský klub.
S Jabloncem je to o šest bodů, jde o hodně nepříjemného soupeře. Trenér Rada chce hrát velice ofenzivní fotbal, o tom jsme se přesvědčili i teď na jaře, kdy hodně chodili do brejků a hrozili. Těžké. A Sparta? Osobně to nijak neprožívám. Hráči, se kterými jsem vyrůstal, už tam nejsou. Kádr je úplně jiný.
Zvykl jste si už vůbec na Plzeň? Na západě Čech začínáte třetí sezonu...
Pořád dojíždím, ale myslím, že jsem se hodně rychle adaptoval. Kluci mě vzali skvěle, prostředí v klubu je fantastické. Člověk sem okamžitě zapadne a oblíbí si to tady.
Je vám čtyřiadvacet. Nemyslíte, že by už byl pomalu čas na krok někam výš?
Ani nevím, co vám na tohle mám říct. (úsměv) Teď jsem v Plzni a chci podávat co nejlepší výkony.
A dovedete si svůj případný přesun do zahraničí v nějakém časovém horizontu představit?
Pokud by takhle někdo nepřemýšlel, tak to není dobře. Člověk by měl uvažovat o krocích nahoru, jak se dostávat stále výš a výš v lepších klubech. To je sen fotbalisty v každém věku, každý musí mít takovou motivaci. Ale kdy? To se teprve uvidí.
Co se musí stát, abyste si současnou sezonu na závěr zhodnotili jako vydařenou?
Vítězství v lize a poháru. Máme dvě soutěže a v obou chceme uspět. Chceme vyhrávat tituly a všichni jsou tu na to tak nastavení. Myslím, že bychom nechtěli cokoliv jiného než první místo. Vypadnutí z Evropy nám může paradoxně pomoct v tom, abychom se tam pro příští sezonu dostali.
