Platí, že němečtí fotbalisté zase vítězí

Berlín - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Stará pravda Garryho Linekera zní: "Fotbal je jednoduchá hra," prohlásil před lety slavný anglický útočník. "Hraje se na dvě branky, na každé straně je 11 lidí a pokaždé vítězí Němci." Stalo se tak i v pátek, ve čtvrtfinále s Argentinou. Jihoameričané by se možná dnes chystali na souboj o finále. Nebýt toho, že hráli právě s Němci.

Když fotbalisté pořadatelské země v 80. minutě vyrovnali na 1:1, jeden z novinářů okázale z počítače vymazal text, v němž do té doby popisoval argentinský postup.

"Neblázni, třeba to tak ještě bude," říkal mu kolega.

"Ne. Teď je jasné, že postoupí Němci," uslyšel odpověď. "Byl jsem blázen, že jsem o Argentincích jako o semifinalistech vůbec psal." I reportér nejspíš znal Linekerovu poučku. Na penalty Němci samozřejmě zvítězili.

Nemusíte mít německé fotbalisty rádi, ale tahle jejich vlastnost je obdivuhodná. Nikdy se nevzdávají. Dokážou otočit málem ztracený zápas.

Páteční duel s Argentinou byl dalším takovým v sérii, kterou Němci započali před víc než půlstoletím.

Ve finále mistrovství světa 1954 prohrávali poměrně záhy s favorizovaným Maďarskem 0:2. Hvězdný tým v čele s Puskásem už se musel cítit šampionem, jenže podceňovaní Němci nečekaně zvrátili zápas na 3:2 ve svůj prospěch.

Postarali se tím nejen o zřejmě největší fotbalovou senzaci uplynulého století, ale započali tím i příběh "buldoků", kteří se za žádných okolností nemíní vzdát.

A že už takových zápasů bylo!

Německá zarputilost

Finále MS 1954: S Maďarskem otočili z 0:2 na vítězných 3:2.

Finále MS 1966: V 90. minutě s Anglií vyrovnali na 2:2 a vynutili si prodloužení, v němž prohráli.

Čtvrtfinále MS 1970: Dvacet minut před koncem prohrávali 0:2 s Anglií. Vyrovnali a v prodloužení zvítězili.

Semifinále MS 1970: V posledních vteřinách vyrovnali na 1:1, v prodloužení padli 3:4.

Finále ME 1976: V 90. minutě proti Československu srovnali na 2:2. Srazily je až penalty.

Semifinále MS 1982: V prodloužení prohrávali s Francií 1:3. Vyrovnali a na penalty šli dál.

Finále MS 1986: Argentina vedla 2:0, vyrovnali. Až na třetí gól soupeře už nenašli Němci odpověď.

Jistě, ne vždy to pro Němce dopadlo dobře, padli kupříkladu v prodloužení. Avšak i to, že si ho dokázali vynutit, si zaslouží úctu.

Český trenér Karel Brückner měl zřejmě pravdu, když po porážce s Ghanou prohlásil: "Když dal soupeř gól na 2:0, už nešlo hrát." Je ale takřka nepředstavitelné, že by něco podobného napadlo Němce. Stav 0:2 jako by pro ně byl pobídkou k větší aktivitě, ne k rezignaci.

Mluvit o tom mohou i hráči tehdejšího Československa. V památném Bělehradě 1976 vedli o dva góly, trefa z poslední minuty normálního hracího času však poslala utkání do prodloužení a posléze k penaltám. Až v nich rozhodl dloubák Antonína Panenky.

"Měli jsme výborný tým a dosáhli jsme výborných výsledků," prohlásil jednou legendární Johann Cruyff, když líčil, jak Nizozemsko bylo ve finále šampionátů 1974 a 1978. "K tomu, abychom došli úplně na vrchol, nám možná scházelo jediné: německá vůle."

Zarputilost a la Německo se přitom neprojevuje pouze v otáčení zápasů.

Na turnaji před čtyřmi lety hrál podle mnohých expertů nejhorší německý výběr v dějinách. Přesto se šampionátem lopotně probíjel dál a dál. "Může mistrovství vyhrát buldozer bez motoru?" ptala se tenkrát MF DNES. Málem se to podařilo, mužstvo bylo zastaveno až ve finále.

Letos ale mají Němci velmi kvalitní tým. Ten navíc proti Argentině prokázal, že mu tradiční vůle nechybí. Připočtěte k tomu fanatickou podporu fanoušků a dostanete kombinaci, díky níž může domácí reprezentace mistrovství vyhrát.

A kdyby náhodou třeba ve finále 0:2 prohrávala? Rozhodně neodcházejte od televize.

Cíl je jediný. Stát se mistry, říká Klinsmann

B e r l í n (Od zpravodajky MF DNES) - Skákal a křičel radostí jako malý kluk, když jeho hráči po penaltovém rozstřelu porazili Argentince. Euforie neměla konce, objímal každého. Otázky novinářů snad ani nevnímal, natolik byl rozrušený po postupu do semifinále.

Lze vůbec popsat, co prožíváte?
Těžko. Ty pocity jsou ohromné, to se slovy nedá vyjádřit.

Věřili jste ve vítězství?
Ano. Do každého zápasu jdeme s cílem zvítězit.

Zaskočila vás branka, kterou dala Argentina na začátku druhého poločasu?
Ne. V té chvíli jsem přesně věděl, že vyrovnáme. A že jsme v penaltách moc dobří a zvítězíme v nich.

Před šampionátem jste určil jako brankářskou jedničku Jense Lehmanna. S volbou jste po penaltovém rozstřelu určitě spokojen.
Jens chytil ve své kariéře už mnoho penalt. V pátek k nim přidal další dvě.

To zní jako samozřejmost.
Jsem také moc vděčný fantastickému publiku, které nás podporuje. Dobré výsledky přispívají k našemu sebevědomí. Jsem na kluky velmi hrdý, ale ještě to není stoprocentní.

Jak to? Nesplnil snad tým už nyní mnohem více, než mu většina expertů prorokovala?
Ne. Máme před sebou ještě dva zápasy. Teprve když je vyhrajeme, mohu s klidným svědomím říct, že jsem pyšný na naše výkony.

To znamená, že počítáte se zítřejším vítězstvím nad Italy a postupem do finále? Jistě. Kde berete tu jistotu?
Titul je náš cíl. Pro něj jsme obětovali dva roky tvrdé práci. Chceme být mistry světa. Na začátku jsme favority nebyli, což bylo možná znamení. Nyní však patříme mezi čtyři nejlepší celky.

Připouštíte si možnou prohru?
Nemáme žádné negativní myšlenky. Jsme plní energie, optimismu, máme skvělý kádr a pokračujeme s nadšením dál.

Spojujete váš trenérský osud s výsledky mužstva?
Zcela určitě. Na každém z hráčů nechávám, s čím se spokojí. Pro mě je to titul.

Když se tedy nestanete mistry světa, skončíte?
Zeptejte se mě na to 9. července.

Němečtí fotbalisté objímají brankáře Lehmanna, který vychytal postup do semifinále přes Argentinu.