Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Piták si odpočine na Kanárských ostrovech

31 2002
Hradec Králové - Do týmu českých lvíčat patřil fotbalista Karel Piták od začátku jeho dvouleté cesty za evropským zlatem. Uprostřed oslav titulu se z tváře odchovance hradeckého fotbalu odrážela nejen velká radost, ale i únava z náročného programu posledních dvou týdnů. Na evropském šampionátu ve Švýcarsku nastoupil ve čtyřech z pěti zápasů a včetně celého finálového duelu odehrál 278 minut. "Teď si dám konečně pauzu. O víkendu oslavím titul v Hradci a pak odcestuju s přítelkyní na týden na Kanárské ostrovy," těší se hráč.

Kdo ze soupeřů vás na šampionátu fotbalově zaujal?
Jednoznačně Francouzi. Oba jejich útočníci Govou a Luyindula jsou evropskou extratřídou.

Jak jste se smířil s tím, že v semifinále jste byl jen náhradníkem?
Trenér Beránek se rozhodl pro Davida Kobylíka. Jedním z důvodů mohlo být plnění obranných úkolů. Já jsem přece jen silnější ve hře dopředu. Nejprve mě to trošku mrzelo, ale po nominaci na finále jsem rychle na všechno zapomněl.

Kdy jste se dozvěděl, že budete hrát i ve finále?
Při taktické poradě den před zápasem. Tak to bylo běžné, ale ve mně v té chvilce poskočilo srdce.

Měl jste ve finále na hřišti nějaké speciální úkoly?
Levý záložník Francie Sorlin je výborným ofezivním hráčem a já měl úkol se s ním vracet. Proto jsem hrál trochu staženěji k vlastní brance. I když mě to táhlo dopředu, plnění taktických úkolů jsem musel dát přednost.

Přesto jste se dokázal dostat do dvou šancí...
Při té první jsem měl zkusit hned střílet hlavou a druhá skončila střelou těsně nad brankou. Byl jsem trochu nervózní a chyběl mi potřebný klid. Jeden gól jsem ale dát měl. Alespoň bychom byli mistry o něco dříve.

Byl jste po finále určen na penaltový rozstřel?
Měl jsem jít jako devátý. Nakonec jsem si hodně oddechl, že na mě nedošlo. Proměňování pokutových kopů nepatří mezi moje oblíbené činnosti.

Jaké to je být fotbalovým mistrem Evropy?
Uvědomuju si to postupně. Je to nádherný pocit, který bych přál každému, kdo má rád fotbal.

Když jste po přistání na ruzyňském letišti poprvé s Rudolfem Skácelem zvedli evropský pohár nad hlavu, společně jste skandovali Hradec, Hradec. Čí to byl nápad?
Všechno vyplynulo úplně přirozeně. I v tom si s Rudou rozumíme. Jsme hrdí na to, že nás vychoval hradecký fotbal, a část našeho titulu je i jeho zásluha. Nechtěl bych, aby to vyznělo jako nějaká fráze, ale my to tak opravdu cítíme. Přestože nyní hájíme barvy Slavie, hradeckými patrioty zůstaneme.


 

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze