"Zbyli nám už jen tři obránci, to je docela špatné. Budeme muset do obrany stáhnout nějaké záložníky. Možná ty naše výsledky budou ještě děsivější a divočejší," kření se trenér.
Kdo chybí? Valenta má potíže s kyčlemi, Hyčka, podobný smolař jako Dvořák, chodí o berlích, ty podpírají i Peterku, který může v obraně taky nastoupit.
Přitom návrat kapitána, který promarodil celý loňský podzim, byl toužebně vyhlížený. Zvládl zápas na Bohemians Praha, ale v sobotu doma se Sezimovým Ústím odstoupil už v 18. minutě. "Mám něco se svalem. Na sonu naštěstí doktorka díru neobjevila," oddychl si Dvořák. "Zranění není ze žádného střetu. Prostě jsem si zpracovával balon na dlouhou nohu, hrozně mi v tom píchlo, až mi vyjely slzy do očí. Hned jsem věděl, co se děje, už s tím mám zkušenost."
Dvořák se chystá do Prahy na speciální vyšetření. Už před rokem, když jeho trable začaly, mu brali krev, ale nic nenašli. "Fakt nevím, co se děje. Už jsem z toho špatný," povídal kysele. "Rozcvičku jsem nepodcenil, hodinu před zápasem jsem si dělal speciální cvičení. V tom mám svědomí čisté. Na návrat se vždy strašně těším, pak přijde taková rána. Hrůza. Na Bohemce jsem se přitom cítil úplně fantasticky."
Unavuje ho pořád někomu vysvětlovat, co mu je. "Všichni se na to koukají divně. Ptají se mě, co dělám jinak. Nic, odpovídám."
Trenér Habanec ho chápe: "Je to pro něj určitě stresující."
Dvořák se nevzdává, ale neustálý koloběh návratů a zranění je ubíjející. "Když jsem v pořádku, těším se na každý trénink a jsem rád, že vůbec můžu běhat na hřišti. A pak přijde další rána osudu..."
Kdy už jeho trablům odzvoní?
