Nezapomněl jste nějak rychle na kritická slova, kterými jste zdejší fotbal zásoboval i z ciziny?
Kritika? Jaká kritika? Jenom jsem říkal pravdu. Český fotbal jsem pořád bedlivě sledoval, a když se mi něco nelíbilo a někdo se zeptal, vyjádřil jsem se. Což tady z devětadevadesáti procent není zvykem. Každý je radši ticho.
Tak tedy vítejte zpátky v české fotbalové džungli. S jakými pocity do ní vstupujete, jak se těšíte?
Nic zvláštního, rutina. Trénování je moje práce. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit. Že jsem dostal tuhle šanci i v téhle těžké situaci. Všechno jsem odmítal, aby mě manželka měla chvíli doma. Ale kamarády, co se mnou hráli, jsem odmítnout nemohl.
Váš olomoucký šéf Kubíček je podle některých svazových funkcionářů "nepřítelem lidu". Neobáváte se, že to ovlivní nepříjemně vaši práci? Že to v kritických momentech dostanete "sežrat", jak tu bývá zvykem?
Co myslíte? Korupční aféra číslo dvě? Zase zametená pod koberec? Podívejte, všechno musí jednou skončit. A skončí to spravedlivě. Co já zaplatil pokut za kritiku a za řeči, to už nikdo nespočítá. A pak se ukázalo, že jsem měl pravdu. Nebudu přece říkat, že je správné, jak jsme vypadli z mistrovství světa. Ano, byly problémy, ale dalo se jim předejít. A pak ten podivný podpis smlouvy v letadle, to jsem nechápal. (Manažer Košťál dal hned po šampionátu Brücknerovi novou smlouvu, aniž ji schválil výkonný výbor – pozn. red.)
Dokážete aspoň respektovat nedávnou minulostí velmi zkompromitované vedení českého svazu?
Já ty lidi neznám, ani se k nim nedostanu. Kdo to je Mokrý? Košťála pamatuju ze Sparty. To taky není žádný fotbalový boss. Přišel z novin a teď se zajímá o fotbal. Koho znají ve světě? Rudu Baťu nebo Petra Fouska, to je pro ně český fotbal. Nikdo jiný. Pokud se stane něco, co se mi nebude líbit, tak se k tomu vyjádřím. Dělal jsem to i v Rusku a přežil tam tři (fotbalové) prezidenty.
Jak se tedy změnila česká liga za vaší čtyřleté nepřítomnosti?
Mně se zdá slabší. Brakuje se tu, brakuje a brakuje. Mladí kluci chodí ven nepřipravení, nedozrálí, pak tam nehrají a tady chybí kvalita. Nemá kdo dorůstat.
Co chcete stihnout za rok udělat s olomouckým týmem? Vycepovat ho?
Správně. Žádné nákupy ho nespasí. Viděl jsem zápas s Libercem. Tenhle mančaft se musí sám zvednout. Výchozí pozice je špatná. Na podzim se musíme dostat do středu tabulky a na jaře se pokusit hrát o poháry.
Okoho se chcete opřít? Nejzkušenější muž, stoper Kovář, je s klubem ve při, což v Olomouci bývá časté.
Nejprve hráče musím poznat, skoro nikoho neznám a ta jména mi vůbec nic neříkají. Ale to je stejné jako v Zenitu, když jsem tam přicházel.
Požádáte o informace o charakterech hráčů vaše předchůdce?
My se tady určitě potkáme. My, co jsme tu dřív působili a co to teď kritizujeme na tribuně. A všechno házíme na manažera... Jenže vinen bývá i trenér, už jsem na to přišel i já. Trenér je přece v kontaktu s mužstvem, vede si ho a dává mu systém hry.
Když se přemýšlí o nástupci Karla Brücknera u reprezentace, zmiňuje se vaše jméno. Vracíte se do českého fotbalu s touto perspektivou?
Když řeknu ne, nebudete mi věřit. Ano není úplně upřímné. Kdysi jsem to vzdal, protože do toho šel Karel (Brückner). A teď? Když bude přání, proč bych se toho měl bát? Já už se nebojím ničeho. Trénuju dvacet let.
Gólman a útočník – setkání přátel po čtvrt stoletíDnes měl sedět s libereckými fotbalisty v letadle do Moskvy, místo toho se Vlastimil Petržela představil v Olomouci jako nový kouč. Na rodnou Hanou se vrací po čtvrt století. Přitom přiznává, že se s touto prací už rozloučil. "Od roku 1986 jsem byl nepřetržitě hlavním trenérem a už jsem si chtěl odpočinout. Jenže se ozval Jirka Kubíček. Takže to beru jako pomoc kamarádům." Třiapadesátiletý Petržela pochází z Kralic na Prostějovsku, Kubíček z nedalekých Luběnic. "Lutín, Olšany, Dubany a pak už jsou Kralice," poznamenal Kubíček. S Petrželou hráli druhou ligu v Prostějově. Kubíček v brance, Petržela na hrotu. "Věděl jsem, že když se naštve, tak neprohrajeme, a když já k tomu nepustím gól, tak vyhrajeme. Měli jsme vždycky stejnou filozofii," míní Kubíček. Z Prostějova pak Petržela zamířil do Olomouce, kde studoval tělocvik a zeměpis, v roce 1981 odešel na vojnu do Chebu. Poté hrál ve Slavii, kde začal i s prací trenéra. "Byli jsme tam taky dole. Pamatuju si, jak jsem vystřídal trenéra Jareše, a pak jsme na jaře ani jednou neprohráli," poznamenal kouč, který se do české ligy vrací po čtyřech letech. S bojem o sestup však další zkušenosti nemá. Naposledy vedl Bohemians. Poté byl chvíli v Mladé Boleslavi a na konci roku 2002 dostal místo v Petrohradu. V ruském klubu měl slušné úspěchy, postoupil až do čtvrtfinále Poháru UEFA. Ale letos na jaře v něm kvůli sporům s novým vedením skončil. Slavia, kde začínal, bude nyní jeho prvním soupeřem. "Nemůžeme se dívat na to, s kým hrajeme. Cíl před každým zápasem musí být jasný: jedeme vyhrát," hlásí bojovně. Olomoucký klub se vydal cestou, kdy se snaží angažovat trenéry spjaté s klubem. Proto místo Petra Uličného přišel – byť nakrátko – Vlastimil Palička, teď jej vystřídal Petržela, další z bývalé sestavy. "Dokud byl v Praze, doufal jsem, že se jednou vrátí a bude tu trénovat. Ale pak postavil v Liberci dům a já jsem tomu přestával věřit," přiznává Kubíček. "Když teď před sobotním zápasem přišel z Liberce požadavek na osmnáct VIP karet, a já četl mezi hosty jména Petržela – Petrželová, zaradoval jsem se. Včera v noci jsme se dohodli," popisuje rychlý "pakt".
|
