Od úterního jmenování hlavním koučem fotbalistů Slovácka toho Petr Vlachovský moc nenaspal. Hned první večer se ze stadionu vydal domů do Moravan u Kyjova v jedenáct hodin, ve dvě usnul a v šest ráno už byl zase v Hradišti.
„Je to pro mě upřímně šok. Sice příjemný, ale je to něco úplně nového a práce je hodně,“ říká teprve pětatřicetiletý Vlachovský, který po sérii šesti porážek u předposledního týmu tabulky povýšil z prvního asistenta na místo odvolaného hlavního trenéra Michala Korduly.
Berete novou roli jako dlouhodobou nebo spíš dočasnou záležitost?
Jasné je, že záleží na výsledcích. Tak to ve fotbale chodí. S vedením jsme domluvení, že uvidíme podle nejbližších zápasů. Jestli budou úspěšné, můžeme se bavit o další spolupráci. Pokud budeme pokračovat v sérii neúspěchů, tak asi dojde jiný trenér.
Nejmladší trenéři v lizeLuboš Prokopec (Hr. Králové) 31 let, 1 měsíc, 4 dny |
Není nepříjemné, když vedení řekne, že o vašem dalším osudu má rozhodnout ten nejbližší zápas?
Teď se zkrátka soustředíme na sobotní Teplice. Jaké další záměry se honí vedení hlavou, jestli někoho shání, to netuším. A i kdybych mohl vést mužstvo jen v jednom ligovém zápase, je to pro mě obrovská zkušenost a jsem za to rád.
Pro většinu fotbalových fanoušků jste pravděpodobně neznámý.
Ač se to nezdá, trénuju v kuse dvacet let. Od patnácti jsem působil na různých úrovních. Ve Slovácku jsem jedenáctou sezonu, deset let jsem byl spjatý s ženským fotbalem, působil jsem i u ženských reprezentací. Ve Slovácku jsem za tu dobu vedl i nějaké žáky a přípravky, s mužským dospělým fotbalem ale mám zkušenost teprve nyní, od léta.
Fotbal jste i hrál?
To sice ano, především jako střední záložník, ale kolem devatenácti let, kdy se to lámalo, jsem byl, řekněme, na úrovni divizního hráče a dal jsem přednost studiu na vysoké škole.
Z Moravan u Kyjova pochází stejně jako vy i bývalá trenérka fotbalistek Slovácka Jitka Klimková. Díky ní jste se pustil do ženského fotbalu?
Tehdy jsem trénoval v Kyjově starší žáky. Když od Jitky přišla nabídka, první reakce byla asi klasická, pochybovačná, jestli je ženský fotbal tím pravým. Ale Slovácko pro mě bylo jakoby velkoklubem, hrálo ligu, bral jsem to jako příležitost. A musím říct, že ženskému fotbalu jsem ohromně vděčný, vůbec této etapy nelituji. Byl to správný krok.
Na co z působení v ženském fotbale především vzpomínáte?
Asi na poslední rok. S reprezentací jsme jen o skóre nepostoupili na mistrovství Evropy, z šesti kvalifikačních utkání jsme pět vyhráli. To byl unikát. Bohužel v posledním klíčovém utkání jsme potřebovali zvítězit, ale jen jsme remizovali. S holkama ve Slovácku se nám zase podařilo postoupit do finále poháru přes Slavii, která je přitom úplně někde jinde. Konkrétních zážitků je hodně, ale přebíjí je ještě pocit, že jsem se moc těšil na každý trénink, protože hráčky se obrovsky snažily, charakterově byly výborné. Byla radost je trénovat.
Nemrzí vás, že jste nikdy nedosáhli na český titul nebo triumf v poháru?
Kdo sleduje ženský fotbal, ví, že kvalitních hráček je málo a Sparta se Slavií mají několikanásobně vyšší rozpočet. U nás holky hrají úplně zadarmo, zatímco ve Slavii jsou standardně zaměstnané, fungují jako profesionálky. Rozdíl mezi mužskou Slavií a Slováckem není tak velký jako v ženách.
Proč jste po dlouhém působení u žen letos v létě přešel k mužům?
Asi nová motivace. Vždyť já už teď v ženách měl i holky, které jsem předtím vedl v přípravce. (směje se) Působil jsem i jako trenér reprezentační devatenáctky, ale tam dlouho žádná konkrétní nabídka na změnu nepřicházela. Na svazu mi taky chyběla koncepčnější práce v ženském fotbale. První liga mužů je zároveň velmi lákavá. A šel jsem za kamarádem Michalem Kordulou, za tuto šanci mu moc vděčím.
Už tehdy jste měl vidinu být jednou hlavním ligovým trenérem?
Ano, ale na rovinu tak za pět až patnáct let. (směje se) S Michalem jsme měli představu, že si mužstvo nějak vybudujeme, budeme úspěšní. On za pár let třeba odejde do lepšího klubu a já bych to třeba mohl převzít. Bohužel to nakonec dopadlo jinak.
Můžete srovnávat. Jsou ženský a mužský fotbal dva zcela jiné sporty?
Je tam jiný přístup. Konkrétně ve Slovácku jsou hráči profíci, prošli si jinou výchovou. U dívek je to více kamarádské, udělají první poslední, tady musíme hráče častěji popohnat. I když problém s nasazením na tréninku teď ani v minulosti nevidím.
Proč tedy tým nyní šestkrát v řadě prohrál?
Fanoušci tato slova asi neslyší rádi, ale kdo byl třeba na zápase s Opavou, viděl, že soupeř dal gól z první větší šance, my jsme se naopak netrefovali ani do prázdné brány, zvonily tyčky. Holt se rozhoduje v šestnáctkách, kde momentálně kvalitu nemáme. Ale víme, že jsme Slovácko, takže těžko budeme prohánět ligovou špičku. Klíčová utkání vidím v Karviné a s Opavou, kdybychom v nich vyhráli, asi bychom spolu neseděli.
V posledním zápase v Jablonci bylo podle Korduly mužstvo odevzdané. Souhlasíte?
Zase jsme nezačali úplně nejhůř, ale z první střely jsme inkasovali. Pak už šlo mužstvo dost dolů. Přitom to nebylo jednoznačné utkání, Jablonec se nijak nepřetrhl, ale my jsme mu byli spíš sparing-partnerem. Mužstvu chyběla síla zvrátit výsledek, to bylo oproti utkání s Opavou diametrálně jiné. To už vážně nebylo dobré.
Jak tedy chcete mužstvo vyburcovat?
Věříme tomu, že práce na tréninku se zúročí v zápasech. Takže nám jde o to, aby hráči trénovali s co největší chutí, i když je jasné, že po sérii šesti porážek se člověk na trénink, ať je jakkoliv dobrý, tolik netěší. Teď přišla nová startovní čára, ale musí říct samotní hráči, jestli se něco změnilo a mají nový pocit. Teď je potřeba, aby vše podpořilo zvládnuté sobotní utkání.
Vysoké držení míče a hra na jednoho útočníka bude platit i dál?
O tom, co v naší hře zlepšovat, se bavíme stále. Dlouhodobě bychom chtěli být přímočařejší. Nejsme zastánci toho útočit bezhlavě, určitá přípravná fáze útoku je potřeba. Chceme trpělivě čekat na příležitost, pak udeřit. Takže mít kvalitní rozehrávku, ale jakmile dostaneme míč do určitého prostoru, tam musíme být daleko přímočařejší. To jsme teď v některých utkáních nebyli. Před vápnem jsme často hráli příliš složitě, soupeř se pak zatáhl. Hru na útočné polovině chceme výrazně zjednodušit, mít více střel. Co se rozestavení týče, máme v plánu jednu úpravu, ale tu si necháme pro sebe.
Při zápasech budete u čáry hodně vidět?
Nevím, nedokážu říct. Ale asi tam nebudu tak impulzivní jako Michal Kordula, ten naběhal i kilometry, někdy to od něj bylo hodně divoké. (usměje se) Takový já nejsem. Ale jen sedět na lavičce taky nebudu. Řekl bych, že to bude takový zlatý střed.
Je vám pětatřicet let, stejně jako brankáři Michalu Daňkovi. Nemáte s tím problém?
Přiznám se, že označení „nejmladší“ nesu skoro neustále - už i v ženském fotbale. Nemyslím si, že by u reprezentace někdy působil mladší trenér, vždyť mně v začátcích nebylo ani třicet let. Až čas ukáže, jestli je to nějaká překážka. Pro mě osobně ne. Někdo začne s trénováním v 35 letech a za dva roky jde trénovat ligu. Já trénuji dvacet let, i když odlišné kategorie. Ale trenérský nováček nejsem. Myslím, že když budeme vyhrávat, respekt hráčů směrem ke mně určitě poroste.
Budete teď coby hlavní trenér v něčem jiný, než jste byl dosud?
Myslím, že ano. Přece jen jako asistent se s hráči častěji bavíte přátelštěji. Hlavní trenér tomu dává řád, směr, je možná přísnější. S hráči jsme teď hodinu mluvili, vyříkali jsme si, co by se mělo zlepšit. Oni dali své podněty, my taky. Budeme se snažit pracovat tak, aby to na hřišti bylo vidět. Věřím, že vše půjde po dobrém. Naše situace není růžová a hráči si to uvědomují, není jim to jedno. Je jim i jasné, že pokud by ty výsledky měly pokračovat, musel by se asi změnit i kádr.
Co tykání a vykání?
Příznám se, že jsem to až tak neřešil. Tykají mi asi dva tři hráči, zbytek vyká. Podle mě je zásadní, aby tam byl respekt.
Jakou roli u mužstva má bývalý kapitán Veliče Šumulikoski, který vám přichází pomoct?
On už býval na trénincích i dřív, s hráči se dobře zná, protože tady dlouho hrál. Devadesát procent z nich jej zažilo jako spoluhráče, byl velmi respektovaný. Teď tak výraznou postavu v kabině postrádáme. Měl by plnit roli spojky mezi trenéry a hráči, usměrňovat kabinu, abychom šli jedním směrem a vše fungovalo. Jeho oficiální rolí je manažer týmu, má na starosti i některé detaily organizační.
Tedy nehrající kapitán?
I tak by se to možná dalo říct.
