Za posledních dvacet let jihlavského fotbalu větší zápasovou porci nasbírali už jen dva hráči: Lukáš Vaculík (328) a Michal Veselý (298). Čtyřiatřicetiletý stoper se tak stal jednou z ikon FC Vysočina.
„Nevím, jestli jsem klubová legenda. Socha se mi stavět asi nebude,“ usmívá se hráč, kterého během kariéry zdobil hustý plnovous. „Něco jsem tam v Jihlavě odehrál. Tak doufám, že nějakou stopu jsem tam zanechal. Aspoň malou stopičku.“
Po sezoně jste se nedočkal nabídky nové smlouvy. Bylo to pro vás překvapení, nebo se to dalo tušit?
Zase takové překvapení to pro mě nebylo. Přece jen už nejsem nejmladší. Čekal jsem, že to skončí, dřív nebo později. Hrál bych třeba rok dva, ale stejně bych se dostal do situace, ve které jsem teď. Takže by to bylo jen takové prodlužování něčeho.
Přesto, během neúspěšného jara se mluvilo o tom, že hlavní příčinou špatných výsledků bylo vaše zranění a absence v sestavě. Takže to vypadlo, že jste pro Jihlavu stále důležitý hráč.
Možná to zní hezky, ale raději bych byl, kdybych hrál a tohle se nemuselo řešit.
Máte už jasno, co s vámi bude dál?
Zatím to se mnou vypadá tak, že to nevypadá nijak. (usmívá se) Nemám nikde smlouvu, řeším teď spíš nějakou práci a k tomu fotbal jen tak, abych se u něj trochu zpotil.
Takže s profesionálním hraním končíte?
Je to dost pravděpodobné. Uvidíme, třeba se ještě něco naskytne a já začnu někde hrát. Ale moc šancí tomu nedávám. Nechci úplně házet flintu do žita, ale spíš si myslím, že tomu tak nebude.
Co by to mohlo změnit?
Kdyby přišlo něco zajímavého, asi bych se do toho znovu pustil. Ale úplně to nečekám.
Tušíte tedy, jakým směrem se vydáte? Čím se budete živit?
Abych pravdu řekl, zatím trošku tápu. Něco málo se rýsuje, ale nevím, jestli to dopadne. Nechci nic říkat, dokud nemám něco hotového.
Statistiky hráčů Jihlavyza posledních 20 let Podle odehraných zápasů Podle odehraných minut |
Naznačíte aspoň případný obor, kterému byste se chtěl věnovat?
Popravdě ani sám nevím. Nehledám nějaký konkrétní obor, spíš hledám přes známosti, co by možná mohlo dopadnout. Ale zatím opravdu nevím.
S vašimi zkušenostmi se nabízí kariéra fotbalového trenéra. To by vás nelákalo?
Je to pěkný nápad. Akorát že trenérů je šíleně moc. A ta cesta je pak dlouhá a to se mi absolvovat nechce.
U fotbalu tak zůstanete nejspíš jen v nižších soutěžích. Máte představu kde?
Nějaké kluby z nižších soutěží mi volají, bavíme se co a jak. Ale doba není úplně ideální. Uvidíme, jak do nakonec dopadne.
Ozval se Vyšehrad?
Neozval. A nevím, jestli mi dává úplně smysl tam hrát a každý den trénovat. Nevím, jestli by to bylo až tak finančně zajímavé...
Pojďme se ohlédnout za roky v Jihlavě. Napadlo by vás někdy, že v ní strávíte 12,5 sezony?
Když jsem tam šel, určitě jsem to nečekal. To je jasné. (usmívá se) Nakonec to tak ale vyplynulo a já jsem spokojený. Jsem za ty roky rád, bylo to super. Ničeho nelituji.
Ani posledního půlroku? Jihlava bez vás jen marně bojovala o udržení naděje na postup do ligy. Bylo to pro vás zklamání?
Postupem času, jak se to vyvíjelo, to asi ani takové zklamání není. Protože jsme fakt nehráli dobrý fotbal, výsledky nebyly. Zklamání by bylo, kdybychom skončili třetí, o bod. A nepostoupili jen tím, že se nehrála baráž. Ale člověk musí brát, jak sezona dopadla.
Sledujete na dálku, jak se nyní v Jihlavě mění kádr?
Sleduji, vidím to a bavím se o tom s klukama. Hlavně s Klobym (Stanislav Klobása). Jde to směrem k mladým klukům. Což je dobře. Samozřejmě uvidíme, jak na tom Jihlava nakonec bude. Budu jí držet palce a doufám, že se ji sezona povede. Že to nebude průšvih a že budou hrát důstojně.
A uvidí vás jihlavští fanoušci aspoň v hledišti?
Určitě si myslím, že bych se na fotbal přijet podívat měl. Kousek od Jihlavy, asi patnáct kilometrů, máme chalupu. Na tu jezdit budu, tak není důvod, proč bych nezašel i na fotbal. Když budu mít čas a jestli mě tam teda pustí...