Rada se rozjel a namířil si to ke kameramanovi: „Okamžitě si to seber, nebo ti to rozlámu! Břevínka, nožičky, to prosim! Ale ne takovejhle cirgus!“
Novináři chtěli vše vysvětlit, ale dostalo se jim varování od přihlížejících hráčů: „Ne, vůbec, to by bylo ještě horší. Za chvíli bude v klidu.“
A opravdu. Za 10 minut už Rada na tenhle incident zapomněl.
To je celý on. Impulzivní. Nevypočitatelný. Rychle vybouchne, v tu chvíli je nesmiřitelný. Pro někoho rapl a blázen. Od úterý nový trenér Sparty.
„Když mu spadnou rolety, tak vás ukřičí. Jít s ním do sporu? To nemáte šanci, je autoritativní typ. Když ho chytne amok a bojuje za svojí pravdu, je mu jedno, jestli je třeba v živém vysílání televize. Pak to lítá,“ vzpomíná jeden z hráčů, který pod ním působil.
Máš štěstí, že nejsem tvůj táta
Radovy výstupy jsou legendární, je jich plný internet. Hádka s kolegou Ščasným, která unikla přes ruchové mikrofony, je notoricky známá. „Buď rád, že žiješ, ty ubrečenej. Tebe mám rád jak osinu v pr....,“ létala od Rady ostrá slova.
Hádal se s diváky, historek s naštvaným trenérem se traduje moře. Za všechny jedna ze Slavie. Útočník Tomáš Kučera se ohradil u videa a tehdejší asistent Rada se rozčilil: „Ty máš štěstí, že nejsem tvůj táta.“
„A ty máš štěstí, že nejsem tvůj syn,“ vypálil Kučera drze zpátky.
Startovací povaha mu škodila a škodí pořád. Proč se nehlídá? Pořád říká, že se s přibývajícími roky zklidnil, ale tohle k němu prostě patří. Před zápasy bral i prášky na uklidnění.
Zajímavé je, že při výstupech málokdy řekne sprosté slovo. Menší výhrůžky však ano. „Tebe si najdu!“ nebo „Na mě si dejte pozor!“ slyšeli častokrát novináři. Nemá je příliš rád. Vyčítá jim, že mu od první chvíle, co před lety nastoupil k národnímu týmu, nepřáli.
Teď po známém bouřlivákovi sáhla Sparta. Hlavní důvod? Aby ji probral z letargie, aby oživil kabinu, která si podle zákulisních zpráv dělala, co chtěla. Můžete si být jistí, že Rada, bývalý hráč Dukly, jemuž se přezdívá „Plukovník“, přinese řád a disciplínu.
Dbá na hierarchii v kabině. V 58 letech jako zkušený praktik ví, že je potřeba mít na své straně starší hráče, což se jeho předchůdci Davidu Holoubkovi nepovedlo.
Bude to však mít hodně složité. Konkurence se škodolibě usmívá, sparťanský krok považuje za zoufalý. I fanoušci na sociálních sítích demonstrativně sdílejí fotky rozstřihaných permanentek. V Radovi nevidí správné řešení. Ani velmi dobrá hráčská kariéra (vzpomínáte na dva kvalifikační góly proti Itálii v roce 1983?) neumetla vyučenému číšníkovi cestičku k trenérskému krédu.
„Za nepravdy považuju, že jsem nezkušený, že jsem hulvát, že trénuju špatně, že nikde neuspěju. Spousta lidí mě zná málo. Nechodí na moje tréninky,“ brání se Rada, jehož syn Filip chytá v Dukle.
Stejně jako má Rada kritiky, má i podporovatele. „Je přísný, ale spravedlivý. Nemůžu na něj říct půl křivého slova,“ vzpomíná exligový záložník Jiří Sabou, který pod Radou hrával v Teplicích: „Co řekl, to platilo. Nastolí základní pravidla, pojmenuje věci tak, jak jsou. S tím nebude mít ve Spartě problém.“
Sabou trénuje třetiligový Králův Dvůr a přiznává, že když potřebuje konzultaci, patří Rada mezi kouče, jimž volá: „Dokáže prominout chybu, ale nemá rád šlendrián - když si hráč myslí, že je borec, a něco vypustí. Na to má slovo zabumlovat.“
Pes, který hlídá, ale nezraní
Dbá na dochvilnost. Když pracoval v Jihlavě, vstával i ve tři hodiny ráno, aby projel bez komplikací dálnici a byl včas na stadionu. Absolutně sází na disciplínu. „Jsem pes, který nikoho nezraní, ale snaží se hlídat, aby všechno fungovalo,“ říká o sobě Rada, který při úspěšných obdobích po výhrách až tak nehledí na životosprávu a týmu klidně poručí do kabiny párečky.
Kromě toho, že na hráče při zápasech i trénincích pronikavě píská, což je jeho charakteristický projev, nerad sahá k pokutám. „Dokáže se za hráče postavit. Ale taky umí být protivný. Udělá dusno, někdy i cíleně a uměle, aby šla kabina do pozoru, když cítí, že to potřebuje,“ říká jeden z jeho bývalých svěřenců.
Ze všeho nejvíc Rada nesnáší porážky. Na staré gardě, na tréninku i ve hře o čokoládu. Všude: „Na fotbale neznám nic horšího než porážky. Když se prohraje, dlouho se z toho vzpamatovávám.“
Teď je znovu na scéně - a rovnou na jednom z nejsledovanějších míst v Česku. Sparta ztrácí na první Slavii 9 bodů a Rada má - i díky výše popsanému - zastavit propad.
„Nevím, jestli je Sparta vůbec nemocná. Myslím, že je zdravá, ale prochází určitým útlumem, menší krizí. Budu se snažit, aby přišlo víc bojovnosti a nasazení,“ prohlásil, když dostal smlouvu na dobu neurčitou: „Bylo vidět, že Spartě někdy chybělo trochu štěstí, doma pak hlavně větší údernost.“
Tu může zvýšit už v pátek večer proti Zlínu. Výsledek těžko odhadovat, ale už teď je jisté, že s Radou se bude pořád něco dít. Bude živo.
