Pravděpodobně jen týden. „To se teprve uvidí. S Teplicemi jsme nesehráli špatný zápas, tak by se základní sestava měnit moc nemusela,“ uvedl třiadvacetiletý levonohý fotbalista, jenž v domácí nejvyšší soutěži debutoval v dresu Slavie už před více než čtyřmi lety, ale na druhý prvoligový zápas si musel počkat až do soboty.
Bylo to hodně dlouhé čekání?
Určitě bylo, i když to zpočátku vypadalo docela nadějně. Na podzim roku 2009 si mě tehdejší trenér Slavie Karel Jarolím vytáhl do áčka hned po zápase Evropské ligy s Janovem, ve kterém jsem si zahrál deset minut. V kádru jsem zůstal pro zimní přípravu, na jaře jsem však odehrál celý ligový zápas jen v Olomouci, a to i kvůli tomu, že jsem měl zlomené zánártní kůstky, s těmi jsem měl tehdy velké problémy.
Ale po vyléčení jste se už do kádru nedostal. Proč?
Slavie tehdy měla nabitý kádr, v němž nás mladých bylo málo a neměli jsme to jednoduché, navíc nalevo, kde hraju, byl David Hubáček, takže nebylo lehké se prosadit. I proto jsem vzal nabídku jít hostovat do Prešova.
Petr MarešČtyřidvacetiletý fotbalista pochází ze západních Čech, přes Tachov se dostal ve čtrnácti letech do pražské Slavie. Tam si v prosinci 2009 zahrál v Evropské lize proti Janovu a v dubnu 2010 ligový zápas v Olomouci. Další i vinou zranění nepřibyla, hostoval v Hlučíně a ve Vlašimi, před dvěma lety přestoupil do také druholigového Žižkova. Letos v létě kývl na nabídku Hradce a hned v prvním zápase se dostal do základní sestavy. |
Na Slovensko jste prý vůbec nedojel. Co se stalo?
Cestou jsem se zastavil v Hlučíně, kde jsem chtěl přespat, a šel jsem si zatrénovat s tamním týmem. Tehdy hrál 2. ligu a bylo to farma Slavie. Po tréninku se se mnou dal do řeči trenér Daněk, zeptal se mě, jestli to raději nechci zkusit u nich, že budu v Čechách a Slavii víc na očích. Domluvili jsme se a já zůstal.
Tak vám ale utekly možné prvoligové starty sice ne v české, ale ve slovenské nejvyšší soutěži.
Ale to nebylo poprvé a ani naposledy, ještě to trvalo, než přišel další.
Po půlroce v Hlučíně jste se vrátil do Slavie, ale na jaře jste si opět nezahrál.
Hrál jsem za béčko a musel jsem čekat.
Nedočkal jste se a na podzim z toho bylo hostování ve Vlašimi a zase jen druhá liga.
Právě tam jsem se však začal dostávat nahoru. Pod trenérem Nádvorníkem jsem hrál, cítil jsem důvěru a když šel v zimě na Žižkov, chtěl mě s sebou. I přesto, že jsem si v závěru podzimu ještě ve Vlašimi zlomil kotník. Viktorka tehdy hrála ještě první ligu, jenomže kotník se nezahojil a místo ligy jsem musel na operaci a potom rehabilitovat. Takže jsem o první ligu zase přišel. A když jsem na Žižkov v létě 2012 přestupoval, už hrál jen druhou.
Té první jste se znovu dočkal až v Hradci. Jak bylo těžké z týmu, kde jste pravidelně hrál, odejít?
Nebylo. Každý ví, že ve Viktorce není jednoduchá situace, naproti tomu Hradec je zpátky v 1. lize a to se neodmítá. A svoji roli hrálo i to, že mě chtěl trenér Prokopec a byl za mnou osobně.
Jak se sžíváte s novým prostředím v Hradci?
Dobře, je nás nových hodně, takže to asi máme jednodušší. A v kabině se udělala dobrá parta.
Zítra hrajete v Brně, které vedou dlouholetí úspěšní trenéři Hradce Kotal a Šmarda. Je v kabině cítit zvýšená motivace?
Nijak se to neřeší, tým je úplně jiný, než když ho před časem vedli. Jestli je pamatují tři čtyři, tak je to moc. Pro nás je to důležitý zápas, v němž bychom mohli získat další body. A také dát gól.
