Kouba tehdy celý turnaj odchytal jako jednička, Srníček mu z lavičky kryl záda. Nikdy se nehádali, vždy spolu dobře vycházeli. O to těžší bylo pro bývalého sparťanského gólmana přijmout zprávu o Srníčkově smrti. I s odstupem několika dní se mu těžko mluvilo a do očí se mu hnaly slzy.
Jak jste se s náhlým úmrtím kamaráda vyrovnal?
Těžce, pořád to nedokážu moc vstřebat. Je mi špatně. Ale vzpomínat na Pavla budu vždycky velice rád a jedině v dobrém.
Tak povězte - jaký byl jako brankář i člověk?
Především to byl kluk, který fotbalem žil, brankář s velkým B. A taky mě vždycky hodně motivoval, abych na sobě pracoval. Byl pro mě sice v reprezentaci konkurent, ale hlavně kamarád. Na Euru i kdykoli předtím a potom to pro mě byl dobrý přítel, se kterým jsem mohl probírat různé věci. Radili jsme se i v poslední době, kdy jsme oba byli trenéři.
Říkalo se o něm, že měl velké srdce, na tváři mu skoro pořád hrál úsměv. Byl stejný i ve chvílích, kdy za vámi coby dvojka v reprezentaci čekal na šanci?
I v tomhle byl Pavel velký brankář. Uměl to snášet a tím, jak pracoval, byl pro mě zároveň hnacím motorem. Ale jak jsem už říkal, hlavně to byl kamarád. Často jsme si sedli, povídali. Ten v uvozovkách konkurenční boj jsme vždycky vedli fair play. Nesmírně si za to Pavla vážím a vím, že i on měl velký podíl na úspěchu, kterého jsme v šestadevadesátém v Anglii dosáhli. Pro tým pracoval na trénincích, mně osobně pomáhal, jak se dalo. Nemůžu na něj říct jediné špatné slovo.
