„Líbí se mi střelec Zlatan Ibrahimovič, ale rapl jako on nejsem,“ tvrdí o sobě kanonýr Klinec.
Kde se ve vás tolik gólů vzalo?
Ono to bylo ve mně tak nějak asi pořád. Ale v posledních letech jsem začal hrát už klasického útočníka, dřív jsem byl spíš podhroťák a góly jsem hlavně připravoval. Teď je ostatní připravují mně.
Musel jste trenéra přemluvit, aby vás posunul do útoku?
Spíš se to tak vyvinulo. Někteří hráči odešli, noví k nám přišli na jiné posty, takže se to celé posunulo a já skončil vpředu sám.
Máte průměr víc než gól na zápas. Jak vám narostlo sebevědomí?
No, kolikrát už před zápasem mám po chuti, když z vedlejší kabiny slyším, že toho si hlídejte, od toho se nehneš. Moc příjemné to není, to se mi pak už na hřiště moc nechce. Ale ono to nejde uhlídat, aspoň v téhle naší soutěži ne.
Takže jste neuhlídatelný?
To si zase nemyslím. Když si ke mně frajer stoupne a bude se mnou běhat, sám nic neudělám. Akorát se otevřou prostory pro jiné.
Petr Klinec se stal v soutěži MF DNES nejlepším fotbalovým kanonýrem Ústeckého kraje. |
Kolik jste měl hattricků?
Tři. Plus Jílovému jsem doma na umělce dal čtyři góly. Ale můj rekord to nebyl, kdysi jsem v kraji nastřílel i pět v zápase.
Jak máte branky rozložené?
Většina byla samozřejmě pravačkou, ale začal jsem střílet góly docela i hlavou, to jsem nikdy moc nedával. Poslední dobou, hlavně na jaře, mi to do branky hlavou padalo. Dobré centry mi dávají Honzové Hynek a Zimola.
Sledoval jste, že můžete být nejlepší kanonýr Ústeckého kraje?
Kluci mi to říkali. Vím, kolik jsem měl já, ostatní mi jsou jedno. Chci dosáhnout cíle, který si stanovím, a víc neřeším. Tedy vlastně ještě to, aby moje trefy pomohly klukům a aby nám to na hřišti klapalo.
Jaký máte cíl?
Každý rok 15 gólů, už asi pět šest let. Nechci si větší dávat, většinou mám splněno už na podzim.
A co když metu nesplníte, musíte se nějak potrestat?
To se mi ještě nepovedlo. (smích)
Co pro vás znamená gól?
Radost. Baví mě střílet góly, potřebuju je dávat. Ale mám i skoro stejnou radost při nahrávce. Jsem na hřišti od gólů, mám je dávat, v tom se na mě dost spoléhá.
Otevřou vám góly cestu výš?
Už ne. Sice mi bude 27, což není pozdě, ale mám dlouhodobé problémy s kolenem. Krajský přebor je ideál. Možná kdyby se jednou tady v Žatci postoupilo do divize... Ale že bych plánoval někam utíkat nebo hrát vyšší soutěž, to ne. Jen kdyby se ozval Manchester. (smích)
Jaký gól byl nejkrásnější?
Jeden z půlky hřiště.
Co vás to napadlo?
Hráli jsme v Litoměřicích, domácí špatně rozehráli balon. Viděl jsem, že gólman je venku, tak jsem to zkusil. Povedlo se. A v Srbicích jsem se trefil z trestňáku, to byl můj druhý nejhezčí gól v sezoně.
K jakému kanonýrovi vzhlížíte?
Ne že bych úplně vzhlížel, ale líbí se mi Zlatan Ibrahimovič. A dřív, dokud hrával v Evropě, i David Villa. Ale to není moc typ jako já, on je takový rychlý štírek. Spíš pasuju na toho Zlatana, někde vyklusávat, nepředřít se, šetřit síly na útok. Četl jsem jeho knížku a on v ní popisuje, že mu snad Cruyff poradil, ať zbytečně nebrání, ať se šetří na útok.
Takže s tou knížkou máváte trenérům před očima?
To si radši nedovolím. (smích) Pavel Koutenský po nás chtěl, abychom bránili. Alespoň trošku, ne nějak extra, ale něco dozadu musíme taky lehce odvést.
Ibrahimovič je rapl. A vy?
To on je, já ale ne. Červenou kartu jsem dostal jedinou, paradoxně od kamaráda. Ještě bych řekl, že neoprávněnou. Zrovna mě dali na stopera a hned jsem si říkal: To asi dopadne. A v 50. minutě jsem měl druhou žlutou a šel jsem.
Jinak jste tichý?
Nevím, v kabině si občas něco řeknu. I na hřišti. V každém někdy bouchnou saze, když je zápas heclý. Nějaké žluté karty za řeči taky dostanu. Za připomínky. Ale že by to bylo něco častého, to ne. Musí to být hodně, abych vypěnil.
Chcete být jako Zlatan?
On je svůj, toho nikdo nenapodobí. Ani nemusím sledovat fotbal a vím, kdo je Zlatan. Jak sám o sobě mluví, jak je kolikrát až arogantní, ale ono to lidi baví.
Měl jste i vy našlápnuto do vyššího či profesionálního fotbalu?
Akorát jsem byl na zkoušce v třetiligovém Chomutovu. Pár let zpátky, když se v Žatci hrála divize. Byl jsem tam na přípravě, nakonec jsem se rozhodl, že bych časově neskloubil školu, práci a fotbal. Chtěli, abychom už ve čtvrt na tři byli v kabině. Při těch penězích, co nabízeli, jsem si říkal: Z čeho ti kluci žijou? Já místo toho dodělal školu, radši jsem vsadil na práci, zázemí.
Jakou máte školu?
Vysokou školu finanční a správní v Mostě. Jsem bakalář, přerušil jsem. Už začínají v práci vymýšlet, že budou chtít vyšší titul, možná tak budu muset pokračovat. Dělám ve sklárně manažerskou pozici.
Během sezony jste se oženil. Svatba byla na hřišti?
Na hřišti ne, ale v Nesuchyni, přišlo pět šest kluků z týmu. A druhý den jsem dal právě ten gól z půlky.
|
Po svatební noci?
Hlavně po náročné noci, řekl bych. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem přišel na zápas trošku připitý. A už to nikdy neudělám. To bylo za trest! Já trpěl. Už na rozcvičce, když jsem viděl, že nás je jen dvanáct, pouze jeden navíc. Když ve 20. minutě jeden musel střídat, zbořil se mi v tu chvíli svět. Jako kdyby mi někdo sebral hračky, když jsem byl malý. Podíval jsem se na lavičku, venku parno, chtělo se mi brečet. Došlo to do stadia, že jsem musel pořád běhat, protože když jsem se zastavil, nebylo mi dobře.
Novomanželka koukala kde?
Doma přes internet, jindy chodí i na stadion. Ona je fanoušek.
A kritický?
Kritický jsem spíš já. Ona říká: Dobrý, dal jsi dva góly. Ale já na to, že jsem spálil ještě tři šance. Nemůžeš dávat všechno. Ale můžu!
Prošel jste i Blšany. Podával jste míče brankáři Petru Čechovi?
On tam byl dřív. Začínal jsem v Žatci, v mladších žácích si nás lepší stáhly Blšany. Až do dorostu, než to skončilo. Ještě tam byla liga, dnes a denně jsem tam byl na zápasech. A to i když se hrála 3. liga, divize a krajský přebor. Když tam kopali Horňák, Siegl a tyhle bývalé hvězdy, jezdili jsme se na ně koukat.
Horňák hrál i v Žatci.
Ale já ho tady nezažil, přišel jsem po něm. Vždycky chodím pozdě. Do Blšan po Čechovi, do Žatce po střelci Jakubovovi, po Horňákovi.
Měl jste na to živit se fotbalem?
Museli by to posuzovat jiní než já. Když to skončilo v Blšanech, na půl roku jsem šel ještě do Žatce do dorostu. Paběrkoval jsem, zkusil jsem okresní přebor do chlapů. Což bylo asi nejlepší rozhodnutí, protože jsem se otrkal v dospělém fotbale, v soubojích. Dorostenecký fotbal se s tím chlapským vůbec nedá srovnávat. Pak jsem si prošel Tuchořice, Kadaň, Žatec, Rakovník a teď jsem zase v Žatci.
Kam dál?
Budu pokračovat v Žatci, vyhovuje mi to tady. Mám to 15 kilometrů, bydlím v Podbořanech.
Čím je váš Slavoj výjimečný?
Partou. A tím, že tady hrajeme prakticky jen místní kluci. Na krajské úrovni to jinde není. Většinou kluci dojíždějí. Tady jen já, který ale celý život v Žatci bydlel, a gólman.
Můžete si v krajském přeboru fotbalem slušně přivydělat?
Dalo by se. Musely by se hledat ty pravé kluby, ale mně tam chybí ta parta. A tu já miluju. To radši budu tady, zůstane nás patnáct po zápase, dáme si pivo, pokecáme. I po tréninku. O tom to pro mě je.
