Předchozí dva zápasy sledoval jen jako divák. Vyběhnout na trávník a pomoci svým spoluhráčům z prvoligového FC Vysočina mu nedovolovala zraněná noha. Teď je ovšem Petr Hronek zpátky.
„Nějakých čtrnáct dnů jsem nemohl nic dělat, ale už zase trénuju naplno. Odpočinul jsem si a jsem nabuzený hrát,“ hlásil před cestou na souboj s Bohemians 1905 třiadvacetiletý jihlavský fotbalista.
Když jste musel být během rekonvalescence v klidovém režimu, jak jste si krátil čas?
Byl jsem s klukama na tréninku, na zápasech a pak jsem jel domů. Jinak to nešlo. Až ten druhý týden už jsem začínal lehce běhat.
Dá se tedy říct, že jste byl jakousi morální oporou týmu?
(usmívá se) No to by asi vyznělo hloupě, když jsme v Jablonci prohráli 0:5 a doma remizovali se Slováckem 0:0. Prostě jsem s nimi trávil čas a držel jsem jim palce. Tak bych to řekl.
Zejména při zápase v Jablonci jste asi musel hodně trpět...
Jo, bylo to hodně nepříjemné. Pro mě navíc tím, že jsem v Jablonci předtím hrával. Byl jsem docela v šoku, že jsme dostali pět gólů.
Doma proti Slovácku už to pak sice prohra nebyla, ovšem výkon měl opět k ideálu hodně daleko...
Jasně, byla to ztráta, ale pořád lepší remíza, než odejít úplně bez bodu.
Jaká tedy nyní panuje nálada v týmu před utkáním na Bohemce? Na příčku, která zaručuje záchranu ztrácíte už čtyři body...
Myslím, že nálada je dobrá. Pořád ještě zbývá hodně kol a jakékoliv úsudky jsou tedy předčasné. Nesmíme se tomu poddat. Byl by absolutní nesmysl, abychom to teď všichni zabalili.
Fotbalová veřejnost v Česku už vás ale v podstatě poslala do druhé ligy. Slýcháte hodně takových názorů i v Jihlavě?
To víte, že jo. I tam, kde bydlím, mi každý druhý říká, že už jsme v tom namočení. Je to pravda, v tomhle směru se jim nedá moc oponovat, jenže jak už jsem řekl, kol je před námi ještě hodně. A když se nám teď nějaký zápas podaří, třeba hned ten na Bohemce, tak věřím, že to zlomíme. Nehrajeme hezký fotbal, ale aspoň bojovností to prostě musíme zlomit.
Býváte před zápasy nervózní, nebo se vás tyhle pocity netýkají?
Já jsem nervózní pořád. (usmívá se) Ale je to taková ta zdravá nervozita. Někdy je větší, někdy trochu menší. Třeba když se hraje se Spartou, tak je samozřejmě větší.
Takže už příští víkend bude asi pořádná...
Jasně. I když, pro mě je každý zápas proti pražskému týmu něco víc. Takže i ten, který nás teď čeká na Bohemce.
Vysočina v Ďolíčku ještě nikdy nevyhrála. Možná už by bylo na čase, co říkáte?
Vidíte, to ani nevím. Tak v tom případě máme co dělat. Jsme odhodlaní, necháme v tom zápase všechno.
