„Jejich zápasy bývají zábavné, vždycky padají góly,“ říkal český gólman, když z rozjásané kabiny přišel mezi novináře. „Vychází to z jejich stylu fotbalu, takhle prostě hrají. Není to tým, který zaleze a brání, vždycky chce mít míč a hrát otevřeně. To se pak vždycky hraje líp i soupeři.“
Vzpomněl jste si na památný zápas z Eura 2004? To byla také divočina, navíc se stejným výsledkem...
Tohle utkání bylo trochu jiné, hodně ovlivněné vyloučením na konci poločasu. Kdybychom zůstali v jedenácti, soupeř by se do takového tlaku asi nedostal. Ve druhé půli hrál vabank, v plném počtu bychom měli víc šancí na protiútok a mohlo to vypadat jinak.
Jak jste vyloučení Marka Suchého viděl?
Z mého pohledu to v první chvíli vypadalo, že zasáhl míč. Myslel jsem si, že se hraje dál. Ale pak rozhodčí zapískal faul a už asi bylo jisté, že mu červenou dá. Ještě jsem to neviděl na zpomaleném záběru, takže těžko soudit.
Už na začátku vás Nizozemci přimáčkli, hodně práce jste měl i ve druhém poločase. Pro gólmana to musel být dost složitý zápas...
Samozřejmě. Domácí hráli o všechno, bylo vidět, že se od první minuty snažili utkání naklonit na svou stranu. My jsme ale hráli výborně, navíc jsme dali dva góly, které nám mohly dodat pohodu do zbytku zápasu. Přesilovka ale trvala padesát minut, takže byla hodně dlouhá. Bylo znát, jak nám ubývají síly, na konci jsme ze všech sil bránili výsledek.
První gól se asi chytat nedal, co se stalo při druhém? Nedohodli jste se s Václavem Procházkou?
My jsme se ani nijak nedomlouvali... Míč jen propadl a z místa, kde jsem stál, jsem si nemyslel, že odskočí až takhle daleko. Zůstal jsem tam, kde jsem byl, pak už bylo pozdě. Kdybych šel rovnou a nespekuloval s odskokem míče, byl bych tam včas, ale takhle jsem umožnil van Persiemu, aby do toho ještě stačil píchnout.
V závěru hráli Nizozemci se třemi vysokými útočníky, které doplňovali další dva na krajích. Jak těžké bylo ubránit vítězství?
Druhý poločas hráli hodně jednoduše, už jim nic jiného nezbývalo. Neměli čas kombinovat, hrozili z dlouhých míčů, byly tam nějaké závary, ale nakonec jsme si s tím poradili. I když jsme odražené míče často sbírali jen tak tak. I v deseti jsme vyráželi do protiútoků, ale s ubývajícími silami jsme se soustředili spíš na ubránění výsledku. Na něco víc už nebyla energie.
Čím si vysvětlujete, že s tolika změnami a novými hráči v sestavě dokážete odehrát proti Nizozemsku tak kvalitní utkání?
Když člověk hraje venku na stadionu pro padesát tisíc lidí, je výborná atmosféra, tak to každého strhne. Neměli jsme co ztratit, všichni hráli o to, aby ukázali trenérovi, že do týmu patří. Proti Turecku soupeř dobře bránil, bylo to dlouho bez šancí, vlastně rozhodla penalta. Tady to bylo naopak, oni museli hrát, prostor se otevíral. Velice dobře jsme kombinovali a vytvářeli si dost šancí.
Těší vás, že se po porážce s Tureckem povedlo napravit dojem?
Chtěli jsme vyhrát oba zápasy, bojovat o první místo ve skupině. Už kvůli losu, mohla by to být výhoda, protože jsme zlepšili koeficient. Uvidíme, na co to bude stačit, ale vždycky je lepší skončit první. Jsme rádi, že jsme nakonec skupinu opravdu vyhráli.
