Čech odchytal 118. zápas za reprezentaci a vyrovnal rekord Karla Poborského v počtu startů.
Ale spoluhráči mu příjemné chvíle rozhodně nepřipravili, ve 12. minutě to bylo už 0:2, nakonec dostal ještě jeden gól. Nebylo mu přáno, aby si pro něj historický duel vychutnal.
„I takový je prostě někdy fotbal,“ prohodil třiatřicetiletý gólman Arsenalu.
Co prožíváte?
Samozřejmě vyrovnání rekordu mě těší, ale výsledek už ne.
Jak vám bylo po jedenácti minutách, když jste šel pro míč do sítě už podruhé?
Doufal jsem, že už neuděláme další chyby a nedostaneme další gól. Po takovém úvodu se tým těžko zvedá, ale my jsme to zvládli rychle. Měli jsme dost času na to, abychom se zápasem něco udělali. Snížili jsme a měli jsme pak celý druhý poločas na to, abychom vyrovnali. Věřili jsme, že se můžeme prosadit. Když to vypadalo, že začínáme mít navrch, tak přišel náš roh a třetí gól po brejku přes celé hřiště. To byla velká škoda.
Ale spíš rozhodl úvod utkání, souhlasíte?
Ano, přestože jsme odehráli vyrovnaný zápas, rozhodly ty naše chyby v úvodu. Sice jsme pak hráli velice dobře kombinačně a dokázali jsme si připravit situace k útokům, ale ve velkém vápně nám chybělo trošku kvality. Nakonec jsme spoustu akcí měli ve velmi dobrých pozicích, jenže jsme je nezakončili. Až na gól, který byl vlastně naší nejmenší šancí a paradoxně nám do ní přihrál soupeř.
Nebál jste se po těch dvou gólech debaklu?
Byl jsem úplně klidný. Věřil jsem, že tým nasbírá zkušenosti a poradí si. A poradil si. Navzdory dvěma rychlým gólům jsme od dvacáté minuty byli lepší a hráli velice dobře. Nás nezradila hra, ale ty chyby.
Ovlivnil úvod zápasu fakt, že obrana s Kalasem a Bartošákem nastoupila v tomto složení poprvé?
Myslím si, že ne. Udělali jsme dvě chyby, které ani nebyly tak velké, ale soupeř je využil. Myslím, že jinak jsme fungovali dobře. I kluci, kteří hráli poprvé, tak se s tím průběhem vyrovnali velice dobře. Byla to pro ně obrovská zkušenost. Viděli, že jakmile se udělá jedna chyba, můžete zápas prohrát a je úplně jedno, jestli hrajete dobře. Bylo důležité, že se z toho kluci po druhém gólu nesložili a všichni jeli dál. To bylo pozitivní. Ne všechno bylo negativní.
Mohla bouřlivá atmosféra méně zkušené hráče zaskočit?
To ne. Při kombinaci jsme byli nebezpeční, dokázali jsme si dobře rozehrát. Hlavně ze zadních pozic jsme míč dostali, kam jsme potřebovali, abychom si vytvořili slibné pozice k útočení. Ale u velkého vápna Poláků nám chybělo štěstí nebo krok k tomu, abychom se prosadili. To udělalo největší rozdíl v zápase.
Tři góly v reprezentaci jste naposled dostal v březnu 2013 v kvalifikaci od Dánů. Vyčítáte si nějaký?
První byl po naší ztrátě míče na straně hřiště, čehož soupeř využil. Podařilo se mu přesným centrem najít přímo útočníka. S tím se dalo těžko něco dělat. Přitom v první chvíli akce nevypadala tak nebezpečně, ale poradili si s tím znamenitě. Při druhém gólu jim vyšel roh na zadní tyč. Po hlavičce se pak dva hráči přede mnou snažili míč tečovat, musel jsem reagovat na ně. Jakmile míč kolem nich prolétl, nemohl jsem na něj dosáhnout. Měli i trošku štěstí, protože kdyby to jeden z hráčů zasáhl, měl málo prostoru na to, aby míč usměrnil.
A třetí gól?
To zvládli výborně. Odvrátili standardku konstruktivně na nabíhajícího hráče a skvěle to doplnili. I takový brejk se dá jednoduše zkazit, ale oni to vyřešili skvěle, to musím uznat.
