Před čtvrtečním slavnostním startem ruského šampionátu se hodí nejen zavzpomínat.
Těšíte se, že to po čtyřech letech zase začne?
Ne že bych už seděl u televize a měl přesně nastudované, kdo kdy hraje. Ale podívám se rád, jen si budu vybírat.
Proč?
Nepotřebuju vidět všechno. V šestatřiceti už fotbal vnímám jinak. Čím dál víc trenérskýma očima.
To není úplně novinka, protože trenérskou licenci studujete.
Když se dívám na přenosy, přemýšlím, co by se na hřišti dalo vylepšit, jak změnit rozestavení, jaký fígl by mohli soupeři použít. Po dvacetileté kariéře bych měl co nabídnout.
Takže už máte jasný plán, až odložíte rukavice?
Žádný plán, žádný horizont. Ale čím víc času ubíhá, tím víc si myslím, že by mě trenérské řemeslo bavilo. Ale bude záležet na spoustě okolností. Dokončuji licenci A, a pokud dodělám zkoušky, už by mi k nejvyššímu vzdělání chyběla jen profilicence.
Dá se stíhat dálkové studium? Práce v Londýně, škola v Praze?
Když jsem na skok doma, snažím se všechno dohonit. Třeba vytvořím vlastní trénink pro mladé kluky, takže si v praxi osahám, jestli bych u závěrečných zkoušek mohl uspět.
Koho jste naposledy trénoval?
Třináctileté kluky z pražského Tempa. Hoši byli docela překvapení, ale trénovat museli. (úsměv)
Ještě bez helmy, svého poznávacího znaku, chytal Petr Čech ve třech zápasech na MS v roce 2006.
Jaký jste trenér?
Zatím nevím, tohle bylo jen nanečisto. Ale jsem maximalista, na tom si celou kariéru zakládám. Myslím, že kdybych se na trenérskou dráhu vydal, pracovitost, prezicnost a etiketa by mi zůstaly.
Zkušeností máte na rozdávání.
Nechci, aby to vyznělo neskromně, ale poznal jsem víc než deset trenérů, kteří ve svém oboru patří nebo patřili do světové špičky. I kvůli tomu, že v Chelsea se manažeři měnili jako na běžícím pásu. (úsměv) Udělal jsem si obrázek, co by se mělo dělat.
Od koho jste si vzal nejvíc?
Od každého něco. I když mužstvo zrovna nešlapalo a trenérovy rady nefungovaly, dal jsem si to do hlavy jako důležitý poznatek: Tudy ne!
Tak povězte, co se udělalo špatně na mistrovství světa 2006 v Německu?
Sešly se blbé okolnosti. Třeba to, že jsme dvakrát dohrávali v deseti. Pokud chcete uspět na turnaji, tohle se vám nesmí stát.
Přitom jste začali senzačně, vítězstvím 3:0 nad Amerikou
To byla nádhera. Stadion Schalke z poloviny převlečený do českých barev, krásné góly, euforie. Z Američanů jsme měli respekt.
Podcenili jste pak Ghanu?
Nemyslím, byl to zápas blbec. První gól přišel ve druhé minutě a naše plány se zbortily. A jakmile africký tým ožije, skoro nemáte šanci ho vykolejit. Valilo se to na nás, jeden nájezd za druhým. Do toho Tomáš Ujfaluši dostal červenou.
Vyčítali jste mu penaltový faul na útočníka Gyana?
Proč? Na hřišti jsme všichni chtěli udělat maximum, abychom vyhráli a postoupili. Jenže občas se to semele jinak, než si malujete. Letos by ho třeba rozhodčí nevyloučil, protože se změnila pravidla. V deseti už to byl vabank. Vzhledem k ostatním výsledkům bylo jedno, jestli prohrajeme 0:2, nebo dostaneme búra.
Nakonec jste museli porazit Italy, budoucí šampiony.
Doplatili jsme na zranění. Honza Koller odkulhal z prvního zápasu, Milan Baroš přijel rozbitý už na mistrovství. Postoupit do osmifinále, už mohl být fit, ale bohužel. Všechno se to zašmodrchalo, přitom jsem přesvědčený, že jsme měli mančaft, který mohl jít daleko.
Nebyl už přestárlý? Třeba záložník Poborský hrál jen druhou ligu v Budějovicích.
Zkušenosti si nikde nekoupíte a my zkušení byli. Možná stačilo zvládnout Ghanu. Byla to zbytečně ztracená šance. V posledním zápase proti Italům už jsme neměli sílu to urvat.
Máte vysvětlení, proč Češi neumějí postupovat na mistrovství světa? Rok 2006 a pak nic.
Těžká otázka. Zatímco na Euro dokážeme postoupit pokaždé, svět nám uniká. Kdo ví, možná kvůli ztrátě koncentrace. Řekl bych, že Češi jsou národ, který se dokáže rychle zvednout z facek. Jakmile nevyšlo mistrovství světa, hned jsme chytili drajv a dostali se na Euro.
Mimochodem, základní skupinu z roku 2006 letos něco spojilo. Tušíte co?
Ano, všechny čtyři týmy zůstaly doma. To jen ukazuje, že obměna generací může zaskočit úplně všechny. Dokonce i takovou velmoc, jakou je Itálie. Je jedno, jak se jmenujete, prostě si musíte dát pozor, abyste nezaspali. I Němce to potkalo. Jen s tím rozdílem, že vybouchli až na Euru 2004. Hned pak pochopili, že musí nastartovat novou éru.
Už vás přestalo mrzet, že žádné další mistrovství světa nepřišlo?
Nad to jsem se povznesl, ale mrzí mě, že už nechytám za reprezentaci. Když se dnes dívám na české zápasy, dobře mi to nedělá. Nejraději bych se viděl v brance. Vždyť jsem během kariéry nevynechal snad jediný přátelák.
Ale?
Ale vím, že jsem se rozhodl stoprocentně správně, když jsem se od nároďáku odstřihl. Ta lítost souvisí s tím, že stárnu a že nic netrvá věčně. Stejné to bude, až dojdu na úplný konec a zamávám na rozloučenou.
To ještě neplánujete, ne?
Ne, ale jakmile to přijde, už to nelze vzít zpátky.
Nakolik šampionát v Rusku ovlivní, jak budou největší hvězdy unavené po sezoně?
Zásadně. Aby byl turnaj objektivní a měl grády, měl by se hrát v zimě. Nikdo by nebyl unavený, přetažený. Když odehrajete sedmdesát těžkých zápasů, nelze mít energii na další.
Takže Katar 2022 je ideál? Revolučně se odehraje v listopadu.
Teoreticky je to nejsprávnější termín, protože všichni hráči budou plní elánu. Otázkou je, jestli zrovna Katar je ideální destinací.
Váš tip na rok 2018?
To je jako ruleta. Nemyslím, že vyhraje mužstvo s nejlepšími jmény. Nejvíc ze všeho bude záležet na formě.
Tak zkusme vybrat největší jména. Lionel Messi, Argentina.
Talent od pánaboha. Hraje úplně jinak než Cristiano Ronaldo, nepředvídatelně, ladně. Mně dal gól až v devátém zápase. Až se tomu trochu divím.
Cristiano Ronaldo, Portugalsko.
Jedna z osobností, která lidi buď dráždí, nebo fascinuje. Talent, který podpořil neuvěřitelnou pílí. I proto ve třiatřiceti pořád láme střelecké rekordy. Ronaldo a Messi mají jedinou smůlu. Že hrají ve stejné době, takže se o rekordy musí dělit.
Antoine Griezmann, Francie.
Útočník s velice překvapivým pohybem. Když jsme proti němu hráli semifinále Evropské ligy, moc se mi nelíbil, přitom pro Atlético Madrid zařídil postup.
Robert Lewandowski, Polsko.
Dávat góly je vážně umění. On střílí jeden za druhým, takže klobouk dolů.
Mohamed Salah, Egypt.
Strašná smůla, že se zranil už na začátku finále Ligy mistrů. V Liverpoolu měl fantastickou sezonu. Chytil vítr a byl podobně nebezpečný jako Messi. Žádná zbrklost, naopak do poslední chvíle čekal na nejlepší řešení.
Neymar, Brazílie.
Od února marodil, ale stačil se uzdravit. Myslím, že to může být největší hvězda mistrovství. Je radost se na něj dívat. Když má míč, vždycky se něco stane.
Eden Hazard, Belgie.
Ten umí všechno. Pokud bude mít sílu, chuť a zůstane zdravý, může dokázat cokoli. Zvlášť pokud si vyjdou vstříc s Kevinem De Bruynem. Belgie má tým snů, vždyť si dovolila nevzít Nainggolana z AS Řím.
David de Gea, Španělsko.
Španělé jsou úžasní ve hře dopředu, ale nezapomínejte, že De Gea byl jako brankář třikrát za sebou zvolený nejlepším hráčem Manchesteru United. Na gólmany pozor. Buffon vychytal titul 2006, Neuer před čtyřmi lety. Brankář je základ úspěchu.
Němci? Obhajují titul.
Mají ohromně silný střed hřiště, jen moc nechápu, proč vyřadili Saného, jednoho z nejlepších hráčů Manchesteru City. Jsem zvědavý.
Zapomněli jsme na někoho?
Na Anglii. Znám ty kluky, jsou hladoví, a pokud psychicky utáhnou, jaká na nich leží tíha, můžou to dotáhnout daleko. Řekneme si to za měsíc.
