Tohle při vší úctě k olympijským hrám umí jenom fotbalové mistrovství světa. Ty chvíle, kdy se jednou za čtyři roky sejdou ti nejlepší z planety na jednom místě. Ta vášeň. Ta touha prorazit.
Smíchejte to s latinskoamerickou láskou k míči, hraničící s mánií. Okořeňte historickou žízní, neboť Peru hrálo na MS naposledy v roce 1982 - a máte tenhle mix.
A nadšení podle peruánského vzoru nabízí všechny tváře fotbalu.
První je jasná: byznys nikdy nespí. Podle zástupce firmy Panini, legendárního distributora oficiálních samolepkových alb, se v zemi za úvodních 10 dní prodalo 140 tun potištěných obrázků! Fronty se táhly až za rohy a ti, co přišli pozdě, se ukojili na černém trhu - policie zabavila 20 tisíc falešných alb. Na trzích v Limě frčí národní dresy, ale také igelitky s portrétem Guerrera.
Národní agentura Andina vypočítala přínos pro domácí ekonomiku: prodej sportovních produktů poroste o čtyři procenta, u nápojů dokonce o sedm procent (piva i sody).
Kontinent milující své hrdiny v kopačkách většinou co do vášnivosti ztělesňují hlavně Brazilci či Argentinci, ale Peru drží krok nejen na hřišti. Proto je nyní Rusko zahlceno fanoušky z andské země; přijet jich má mezi 25 a 35 tisíci. Poté, co tým postoupil na šampionát, si o nový pas požádalo přes 300 tisíc lidí.
Fotbal, to je čiré štěstí
To jsou bohatší občané Peru. Ale jak už to na jih od rovníku chodí: mrakodrapy tu mávají na nuzné chatrče z plechu. Jako na jednom z chudinských předměstí Limy jménem Nueva Union - pořád tam schází elektřina, pitná voda i dlážděné ulice, ale fotbal?
I kdyby na kukuřici nebylo, ten místním neseberete.
Peru - DánskoSledujte od 18.00 online. |
„Je to čiré štěstí,“ řekla Luisa Alcantarová reportérovi Reuters, který se do slumu vypravil. „Když dá náš tým gól, třesou se tu i stoly.“
Obyvatelé Nueva Union si i v typicky kopcovitém prostředí našli cestu. Postupem let vyhladili hřiště z udusané hlíny do snesitelné roviny a mundial je hecuje k ještě dramatičtějším bitvám než jindy. S fotbalem sem dorazila také nezamýšlená genderová revoluce: ženy z Nueva Union vytrvale mydlí kopanou (a volejbal) od pondělí do soboty. „A neděli jsme nechaly mužům,“ zasmála se Alcantarová.
Tolik zábava. Victor Antonio Cordoba zase zdůrazňuje, že i mnozí reprezentanti pro šampionát v Rusku vzešli z podobně nízkopříjmových míst. „A kdo ví, třeba bude další talent odsud,“ řekl. „Každopádně bychom se to bez našeho hřiště nikdy ani nemohli dovědět.“
Vypjaté fotbalové souboje v peruánském slumu Nueva Union
S výjimkou na morek zchudlé Venezuely a drobných států Guyany a Surinamu už se na mistrovstvích světa v historii ukázaly všechny státy Jižní Ameriky. Jiné zvyky, jiní lidé, ale pořád stejné nadšení.
Jako v Peru. U těch, co letěli přes půl světa - i u jejich krajanů, co sní o lepší budoucnosti na prašných hřišťátkách na kraji hlavního města.
