Soupeř kope penaltu, nalomte ho! Jen na Horvátha taktika neplatí

Byl to téměř neviditelný moment, jen lehké postrčení ramenem, ale i tahle banalita může hrát významnou roli v boji o ligový titul. Teplický fotbalista Štěpán Vachoušek předvedl v klíčové chvíli šlágru proti Plzni věc, která mohla dopomoci k tomu, že Marek Bakoš selhal při penaltě. Teplice vyhrály šlágr 12. kola 1:0.

Ve fotbale se z toho stala praxe. Pravidlo zní: pokud soupeř kope penaltu, pokuste se ho rozhodit. Jakkoli. Tím se řídil i Vachoušek.

Bakoš už byl připravený k pokutovému kopu, čekalo se jen na hvizd rozhodčího. V tu chvíli teplický záložník procházel jakoby bez zájmu kolem něj. Bum! Ramenem šťouchl do soustředěného střelce. Ten o pár vteřin později selhal.

"Byl to momentální nápad, jak Bakoše znervóznit, o to víc mě těší, že nedal. Nepřikládám tomu ale velkou váhu, největší zásluhu na ­chycené penaltě má brankář Slavík," usmíval se Vachoušek. "Tohle se ve fotbale dělá běžně. Kolikrát se podaří střelce nalomit."

Fíglů existuje spousta. Nejběžnější jsou slovní provokace, někdy i urážky, brankáři rádi upozorňují na nesprávně postavený míč, spoluhráči z pole zase krouží kolem exekutora, postrkují se, všemožně zdržují. Cíl je jediný: narušit koncentraci exekutora.

Aktivní bývají i diváci, kteří používají lasery, zuřivě gestikulují. Při penaltovém rozstřelu čtvrtfinále Eura 2012 dva angličtí příznivci při pokusech Italů stáli za brankou se staženými kalhotami. I tak Angličané prohráli a vypadli...

"Tohle do fotbalu patří odjakživa, ale nevěřím, že to může hrát zásadní roli. Mě při rozběhu několikrát chytili protihráči za dres," potvrzuje Peter Herda, vyhlášený střelec penalt, který jich v lize proměnil 33. "Penalty chodí kopat nejzkušenější hráči s výbornou psychikou. Tyhle momenty je mohou rozhodit maximálně z 25 procent, víc ne. Třeba Láďu Vízka to motivovalo. Dal si pak ještě víc záležet."

Fotbal podobné manévry před penaltou obecně považuje za drobný taktický prvek, nic nefér. Úspěšné narušení psychiky soupeře, který nepromění, se dá přirovnat k výbornému obrannému zákroku.

"Člověk je vyhecovaný a připravený udělat cokoli pro tým. Přemýšlí, co by mohlo pomoct," popisuje Vachoušek. "Byl jsem nejblíž a nic jiného mě nenapadlo."

Celá scénka by se ale v Teplicích vůbec nestala, kdyby šel penaltu tradičně kopat plzeňský kapitán Pavel Horváth. Ten však v předchozím utkání se Slavií (1:1) neproměnil, a tak pokutový kop přenechal Bakošovi. "K Horvimu bych si tohle nedovolil, tam by to možná byla jen nějaká hláška," tvrdí Vachoušek. "Kdyby kopal on, myslím, že by ji dal."

Příště bude penaltu kopat Horváth. A dá gól, tipuje Herda

Penalty byly vždycky jeho excelentní disciplínou. Peter Herda, člen Klubu ligových kanonýrů, jich za život kopal desítky. I jeho se protihráči snažili všemožně rozhodit, stejně jako to udělal Štěpán Vachoušek plzeňskému Marku Bakošovi. "Několik penalt jsem taky nedal, ale ne kvůli tomu, že bych se nechal rozhodit,“ říká Herda.

Správně načasovaným šťouchancem ale střelce rozhodit lze, ne?
Myslím, že na penalty nechodí labilní kluci, kteří by byli nervózní. Takoví se penaltám vždycky vyhýbali. To, že někoho obejdete, strčíte něj, to jsou spíš takové povídačky. Tyhle momenty střelce mohou rozhodit maximálně z 25 procent, víc ne. Třeba Láďu Vízka to motivovalo. Dal si pak ještě víc záležet. 

Co tedy střelce může ovlivnit?
Spíš to, jak se mu daří v zápase, jestli tu penaltu nepodcení. Za stavu 3:0 se to stane, když je to 0:0 jako v Teplicích, penaltu nepodcení nikdo. Nevěřím, že by byl Bakoš tak labilní, že by ho zásadně rozhodilo, když do něj někdo strčí. Brankář vyjde ven, něco povídá, to jsem viděl ikskrát... Každý někdy zahodí penaltu, i Messi, není to stroj. Hráči soupeře to  zkouší, nemají co ztratit. Jsou ale typy, na které tyhle fígle nemůžou zabrat. Třeba Laco Jurkemik byl rozhodlý dopředu, dával ránu, pecku, toho nemohlo rozhodit nic.

Peter Herda (vlevo) a Jan Lála v Národním divadle při oslavách 120. výročí založení slávistického fotbalového klubu.

Na vás tahle taktika taky neplatila?
Každý je napnutý, v Chebu jsem třeba kopal dvě minuty před koncem za stavu 1:1, měl jsem nervy, ale snažil jsem se vnitřně uklidnit. Lidi pískali, vůbec jsem to neslyšel, naučil jsem se tyhle věci v takových situacích vůbec nepouštět k tělu.

Co na vás protihráči před penaltami zkoušeli nejčastěji?
Při rozběhu mě drželi za dres, nadávali, říkali, že penalta nebyla zasloužená, že by se neměla dávat. V lize to bývalo vždycky, stejné je to i dnes. Penalta a všechno kolem ní, to se nemění. Podívejte se na Balotelliho, co to je za šílence, jaké penalty se na něj pískají, obránci ho mydlí, on se pořád rozčiluje, ale pak klidně kopne penaltu v nastavení v Lize mistrů. Lehounce. S přehledem. Ten musí mít nervy jako špagáty.

Necítil jste se někdy na penaltu poté, co jste nedal, jako Pavel Horváth v Teplicích?
Taky se mi stalo, že jsem na Slavii nedal penaltu, nadávali mi, pak přišla další a nikdo nešel. Tak mi říkali, ať jdu znovu, tak jsem šel. Věděl jsem, že je umím kopat. Člověk se musí soustředit, je tam sám, nikdo mu nepomůže, lidi počítají, že to bude na 99 procent gól. Horváth i Bakoš jsou hráči, u kterých bych řekl, že ty penalty v takových chvílích dají. Ale až bude Plzeň kopat další, myslím, že se Horváth bude zase cítit. Znovu si míč postaví a úplně v pohodě dá gól.