Na letenském stadionu prodělal Alan Muir křest ohněm. Nejenže se Skot celou dobu pohyboval před sparťanským kotlem, závěr utkání přinesl pro představitele této nově zkoušené funkce zapeklitou situaci.
Možná to byl on, kdo měl penaltovou situaci posoudit a poradit hlavnímu, což je jeho hlavní úkol. Ale jak praví reglement - poslední slovo má vždy hlavní sudí.
Jeden hlavní, dva pomezní, čtvrtý mezi lavičkami a teď nově ještě pátý a šestý u branek - tak to teď vypadá při zápase. "Jednou jsem si ho při zápase všiml, ale než přišlo nastavení, jinak ne," uvedl domácí obránce Roman Hubník, jenž měl k "brankovému" po brankáři nejblíž.
Novinka zkoušená poprvé v dospělém fotbale na této úrovni není levná záležitost. Nasazování dvou arbitrů za brankovou čarou se bude ve 144 duelech nově zformované kontinentální soutěže pomyslně obhajovat.
A vzdálený pohled z tribuny odhalil živou komunikaci mezi muži v zámezí a hlavním rozhodčím Douglasem McDonaldem.
Když Jan Holenda vystřelil po čtvrthodině hry těsně nad branku, pomocný asistent (ano, oficiální název zní additional assistant) za brankou něco ohlásil do mikrofonku. Co asi? Brankář netečoval! Nu, možná.
Zanedlouho se ve stejném pokutovém území odehraje souboj, z tribuny takřka nepostřehnutelný. Ozve se píšťalka a muž, jenž do ní foukl, předchází hráčským protestům a dává najevo, že si je naprosto jistý svou pravdou - že by dostal echo od pomocníka, jenž byl v tu chvíli mnohem blíž?
Komunikace většinou samozřejmě není vidět, ale stojí-li rozhodčí k sobě blízko, asistent za brankou dává kýváním najevo souhlas s výrokem svého "šéfa" na trávníku. Jenže to nemá dělat. Ze sparťanského kotle kolem něj létají papírové koule, použité před zápasem jako součást takzvaného chorea. Když je hra na druhé polovině, pomocný asistent klidně vstoupí do hřiště a smetí uklidí.
Stane se ale, že jeho snaha je k ničemu. To když se druhý z debutantů v nové roli Steve Conroy snaží před rohovým kopem upozornit dvojici Kamil Vacek - André Ooijer, že počínání obou před rohovým kopem Eindhovenu se neslučuje s pravidly. Jenže strkanice nekončí, hráči ho vůbec nevnímají.
Zato brankář hostů Andreas Isaksson moc dobře ví, že kousek vedle něj se kdosi nový pohybuje. Sparťané mu dobrou minutu zatápějí a když je konečně hra přerušena, Švéd běží za pomocníkem a spílá mu. Kdeže by se dočkal zastání, spíš ho ani nehledal. Ale takovou chvilkou může pomoci k uklidnění sobě i spoluhráčům. že by se tak záhy hráči naučili situace zneužívat?
Když už se zdálo, že zápas k otázce, zda novinka ano či ne nic neřekne, přišel pokutový kop. A tady se ukázala slabá stránka systému - když se situace odehrává u vzdálenější tyče, ani rozhodčí na brankové čáře si nemůže být stoprocentně jistý, co se vlastně stalo. "Ani já jsem to neviděl," řekl Hubník o penaltovém zákroku Bonnyho Wilfrieda a k šestici sudích podotkl: "Je to experiment."