Už jen jednou se při mistrovství světa rozzáří moderní aréna v dvoumilionovém městě Manaus uprostřed deštných pralesů. Celkem čtyři zápasy a hotovo. "Pak? S využitím stadionu to bude horší," říká Marcos, jenž vzal přítelkyni na duel Itálie versus Anglie.
Pravda, nemají tu žádný klub věhlasného jména a elitní soutěž, profesionální fotbal je chabý. Také možná kvůli obrovskému vedru, vysoké vlhkosti vzduchu a vůbec klimatu obecně, jež trávě nepřeje, máte Manaus za nejpodivnější místo tohoto šampionátu.
Ale kde jinde byste našli takové fotbalové nadšení! Manaus a stát Amazonas jsou domovem největšího amatérského turnaje na světě.
Kdeže nějaké mistrovství světa, místním začne ta pravá show až později, v srpnu. "Tohle je jenom takový předkrm," říká Thiago, jeden z hráčů, na opuštěném pískovém plácku. Brzy se dočká, za pár týdnů zase ožije Peladao, ve volném překladu tedy Velký fotbálek.
Hraje se od roku 1973, počet týmů vystoupal vysoko nad tisíc. Naposledy registrovali kolem 23 tisíc hráčů, odehrálo se přes 2600 zápasů na 56 hřištích na 21 místech včetně Manausu. Ač čísla nejspíš nesedí přesně, ukazují, jak monstrózní akce to je.
Hrají muži, ženy, teenageři, děti a od roku 2005 přibyla také kategorie domorodců. Taková pražská Hanspaulka či jí podobné turnaje v dalších koutech Česka. Jen mnohem větší, klasicky v jedenácti, po pět měsíců až do prosince.
"Možná si nedovedete představit, jak je Peladao pro místní důležité, hlavně v menších obcích. Souboj mezi sousedy, kdo hraje líp fotbal, je - uznejte sám - v Brazílii prostě zásadní," popisuje Gerson, místní rodák a průvodce.
NA ČLUNU. Loď je při řece Rio Negro běžným dopravním prostředkem. To platí i pro fotbalisty.
A tak se kluci z malých vesnic při řece Rio Negro, u níž Manaus leží, obléknou do dresů, popadnou míče a na člunu vyrážejí na zápas. Jedou hodiny, údajně i dny.
Raději nechtějte vidět, jak vypadá hrací systém. Pyramida znázorňuje, jak týmy odpadávají a lepší šplhají na vrchol. Pavouk zase napovídá, kdo na koho narazí. A čmáranice kolem naznačují, kdy a jak do turnaje vstupují krásné ženy. Ano, opravdu!
Peladao je totiž také soutěží krásy. Každý tým má svoji favoritku, snad lépe řečeno reprezentantku, která ho může ochránit. Čím krásnější, tím mocnější.
SOUTĚŽ KRÁSY. Nedílnou součástí turnaje Peladao je i soutěž krásy.
Nejpůvabnější dívka či žena totiž vrátí vyřazený tým zpět do turnaje. Právě tak vyhrál v roce 1998 Arsenal. Ve skupině odstavený, kráskou oživený.
Arsenal? Samozřejmě, podle anglické ligy. Jména se podobají těm, která si i v Česku volí týmy pro zábavu: inspirují se slavnými kluby, místem původu, lidovými hláškami, fyzickými předpoklady...
A tak jako v Česku kopou různí United, Borcibalona, Manchlastr FC, Laxní přístup nebo Potapěči či Hřebíci, v Peladau jsou to Boca Juniors, Manchester, Arsenal, Žáby, Břicháči či Hlavouni... Jenom pro úplnost: naposledy vyhrál Martins Vical se jménem stavební firmy.
Aby ubylo ataků na rozhodčí, dodávají týmy i sudí. Ti nejlepší pak stejně jako královny krásy vrátí svůj tým do hry. Neplatí ofsajdy, aut se může kopat. Pravidla také nařizují: za červenou kartu kupte dětem míč.
"V sedmdesátých letech přijela do Manausu za prací spousta lidí, ale chyběla rekreační zařízení," líčí zakladatel turnaje Messias Sampaio v knize Brazilský způsob života.
Tak vzniklo Peladao a dál žije. Už dlouhé roky, stále amatérsky. Proto tady mistrovství světa brzy pomine, ale Peladao si kouzlo ponese dál.
