"Nechci to za každou uspěchat, chci na to být co nejlépe připravený. Dobře vím, že šanci v áčku můžu dostat třeba jen jednu. A kdyby se to nepovedlo, tak se jí pak už třeba nedočkám," řekl Pekhart, když se v lichtenštejnském Malbunu s českou reprezentační jednadvacítkou chystal na dnešní zápas evropské kvalifikace s domácím týmem.
"Ale je fakt, že dostat se do áčka Tottenhamu je mým velkým snem. Musím dřít a být trpělivý," dodal vytáhlý střelec.
Pekhart se minulý týden už málem své vysněné šance dočkal. Minulý týden jej kouč Martin Jol povolal na odvetu Poháru UEFA ve Famagustě, ale až těsně před odletem šéfové Tottenhamu zjistili, že mladého Čecha nezapsali na podzimní soupisku pro pohárové zápasy.
"Strašně jsem se těšil a pak mě o to víc mrzelo, že to nakonec nevyšlo. Na druhou stranu to třeba byl signál, že se mnou opravdu počítají. Snad to nebyla jen náhoda," věřil Pekhart.
Mluví se o něm jako o nevšedním talentu. Loni na jaře za něj londýnští "Kohouti", jak se Tottenhamu přezdívá, neváhali pražské Slavii vyplatit sumu pohybující se údajně mezi 20 a 30 miliony korun.
Pekhart se vždy prosazoval v mládežnických reprezentacích, v jeho sbírce je stříbro z evropského šampionátu do 17 let, letos v létě nechyběl ani u úspěšné jízdy dvacítky za stříbrnými medailemi na mistrovství světa v Kanadě.
A teď si ho do jednadvacítky vybral i kouč Vítězslav Lavička, přestože Pekhart ještě může startovat za mladší výběry. Pekhartovi se ale daří i v týmu "lvíčat", kde je úplným benjamínkem: ve dvou kvalifikačních zápasech nastřílel už tři branky.
"Cítím, že jsem se v Tottenhamu hodně zlepšil, i když spousta lidí loni říkala, že se tam jenom jdu zakopat," pochvaloval si Pekhart.
Loni na sebe v Tottenhamu upozornil: v juniorském týmu nasázel ve 20 zápasech stejný počet branek a nebýt zranění třísel, které ho na jaře připravilo o další porci zápasů, mohl atakovat i letitý klubový rekord.
"Když jsem do Tottenhamu přicházel, tak mi tam lidé říkali, že mám tak tři čtvrtě roku na to, abych se rozkoukal. Ale začalo mi to tam hned padat, myslím, že jsem tam udělal dobrý dojem," líčil odchovanec sušického fotbalu, který už ve svých 13 letech zamířil do pražské Slavie.
"A když jsem loni asi po čtyřech měsících přijel na sraz osmnáctky, tak mě trenér Dovalil také hned chválil, jaký jsem udělal pokrok. Hlavně ale cítím, že si mnohem víc věřím," podotkl Pekhart.
Ten si nemůže vynachválit fotbalové podmínky, které v Londýně má. Pravidelně chodí na tréninky s prvním mužstvem, kde může okoukávat umění tamních hvězd Robbieho Keana, Dimitara Berbatova či Jermaina Defoea.
"Je fakt, že ta konkurence v Tottenhamu vypadá docela děsivě. Ale pro mě je to
dobré v tom, že se můžu od takových borců hodně naučit. Po tréninku s nimi třeba zůstávám a věnujeme se jenom zakončení," líčil nadšeně Pekhart.
V Londýně fotbalem žije takřka celý den, do tréninkového centra přijíždí před desátou hodinnou ranní, opouští jej třeba až ve čtyři odpoledne. "Perfektní je, že po tréninku třeba jdu sám ještě za speciálním trenérem, s nímž třeba pracujeme na hře jeden na jednoho, na uvolnění, na technice," vysvětloval Pekhart.
"Kdybych třeba byl doma, tak tam mám sto jiných zájmů a možná bych tomu tolik nedával. A hlavně, kdybych něco chtěl dělat, tak bych se po tréninku už ani nedostal na hřiště, nebo by to nebylo s kým dělat," uvažoval Pekhart.
Jeho pohodu na hřišti umocňuje i skutečnost, že se v Londýně už úplně zabydlel, dokonale naučil jazyk a zapadl do tamního prostředí. Pryč jsou chmury z těžkých začátků, kdy odpoledne přijel z tréninku a na pokoji se užíral nudou.
"Při příchodu do Anglie mi hodně pomohlo, že jsem byl vlastně od třinácti let z domova, když jsem ze Sušice odešel do Prahy. Do Tottenhamu se mnou loni třeba přišel gólman ze Švédska a po týdnu to zabalil," líčil Pekhart, který se už nyní v metropoli nad Temží cítí mnohem lépe.
"Teď je všechno mnohem lepší. Našel jsem si kamarády, chodíme na bowling nebo na golf. A teď navíc půjdu do svého bytu a jestli v létě dorazí i přítelkyně, tak mi už nebude chybět vůbec nic," těšil se Pekhart.
